Judgment at Nuremberg
Judgment at Nuremberg
Režie:
Stanley KramerScénář:
Abby MannKamera:
Ernest LaszloHudba:
Ernest GoldHrají:
Spencer Tracy, Burt Lancaster, Richard Widmark, Marlene Dietrich, Maximilian Schell, Judy Garland, Montgomery Clift, William Shatner, Werner Klemperer (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (243)
Velmi zajímavý film, nenabízející naštěstí profláklé procesy s předními nacistickými pohlaváry, ale s "nezajímavými" soudci, který předestírá otázku, zda je soudce vinen, když vykonává soudní moc dle pokřivených zákonů své země. A věřte mi, několikrát jsem o tom při strhující obhajobě Herr Rolfa též zapochyboval. Zároveň byl zajímavý i politický rozměr, dající se vyjádřit jako "Náckovia, čo bolo, to bolo, teraz vás potrebujeme oproti komunistom"... Vynikající kamera a herecké výkony... 100% ()
Jedno z nejlepších dramat týkající se nějakým způsobem II. světové války, co jsem kdy viděla. Herecky ohromě působivé (Burt Lancaster, Marlene Dietrich... - ti všichni předvádějí takové výkony, že postavy Norimberského procesu opět ožívají). Nejpůsobivější je ovšem scénář, který divákovi nepředestírá obvyklé schéma "hodní Spojenci - zlé Německo", ale poodkrývá i zákulisí tehdejší politiky, politiky vždy špinavé. Emocemi nabitý, nikdy ale laciný film, jeden z těch, které právem patří do zlatého fondu. ()
Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. ()
Norimberský proces nie je iba ďalším z nekončiaceho radu filmov odohrávajúcich sa v súdnej sieni. Je to strhujúca dráma o zločine a treste, o práve a spravodlivosti, o morálke, cti, svedomí a zodpovednosti, ale aj o zmene náhľadu na udalosti minulé v dôsledku udalostí aktuálnych. Vynikajúco napísaný scenár nedá divákovi pocítiť trojhodinovú dobu projekcie, neskutočný výkon Maximiliana Schella (výborne dabovaný) umožňuje dotknúť sa vrcholov filmového herectva. A aj uvedenie do jazykového prostredia filmu ukazuje, že je možné aby aspoň na ilustráciu hovorili Nemci v americkom filme po nemecky. Ďalší z mála filmov, ktorým som po opakovanom zhliadnutí pridal. ()
Kramer na začátku šedesátek vytvořil hned dva zásadní kousky ze žánru soudního dramatu. Zatímco, u Kdo seje vítr jsem měl dojem, že po stránce scénáře se film povedl, ale Kramer odvedl vcelku rutinní práci (statické kompozice podobné období klasického Hollywoodu), Norimberský proces, to je úplně jinej šálek kávy. Strhující drama, podtrhnuté vynikajícími hereckými výkony, je zajímavé i formálně. Kromě precizní kompozice a nápaditých kamerových jízd, je tu použivána dramatickým způsobem transfokace na obličeje postav. Kromě prvku napětí mívá často i jinou funkci. Například na začátku všichni Němci mluví německy a co říkají se dovídáme až z překladu do angličtiny. To by ale film nesnesitelně protahovalo. Proto je použita transfokace na obličej německého obhájce a zvuk se po ní zcela organicky přepne do angličtiny. Divák snadno pochopí, proč tomu tak je a jakou funkci tím plní. Další důležitý rozdíl oproti Kdo seje vítr tkví v morální nejednoznačnosti charakterů i celého vyznění snímku (zejména pak finále). Tím se Norimberský proces víc přibližuje Michalkovovu remaku Dvanácti rozhněvaných mužů. ()
Galerie (88)
Zajímavosti (39)
- Při promítání filmu z koncentračních táborů je ukázána mapa Evropy se zaznačenými koncentračními tábory. Na území České republiky můžeme vidět dva body. Jeden označený jako Lidice a druhý hůře čitelný by mohl být Terezín. Obojí je špatně. Lidice byly vyhlazená obec za druhé světové války. Terezín byla věznice gestapa a židovské ghetto, které sloužilo pouze k transportu Židů dále. Nešlo o vyhlazovací tábor a ani zde nebyly plynové komory či jiné zařízení určené pro masové vraždy, typické pro koncentrační tábory. (Bohnice05)
- Film byl později adaptován jako divadelní hra: v roce 1985 v Sovětském svazu, v roce 2001 na Broadwayi a znovu s Maximilianem Schellem (tentokrát v roli Ernsta Janninga). (NinadeL)
- V české verzi chybí obraz i zvuk jedné věty z výpovědi svědkyně Elsy Lindnow (Olga Fabian): „Viděla jsem slečnu Hoffmanovou, jak ve dveřích svého bytu líbala pana Feldensteina.“ Je možné, že tento výpadek způsobil špatný technický stav kopie, ze které ČT použila českou zvukovou stopu, proto byl proveden střih i v obrazu. Je samozřejmě i možné, že k vystřižení této pasáže došlo i v době československé premiéry, chybí zde ovšem důvod. Absence této věty poté způsobila nelogičnost následujícího dialogu, který se točí kolem tohoto incidentu. (sator)
Reklama