Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (244)

Slasher 

všechny recenze uživatele

Naprosto unášející adaptace jednoho z poválečných procesů vedených ve snaze dobabrat se viníků, vyslat signál a vůbec vynést právní verdikt nad vší tou tragédií druhé světové. Je to extrémně dobře zahraný (šéfuje soudce Tracy, obžalovaný Lancaster a vášnivý obhájce Schell, ve kterém jsem se neubránil nevidět Sacha Baron Cohena...) a obsazený i němci, soustředěný, zůstává skvěle -- a překvapivě -- nad věcí (zmínka o vybombení Japonska, sterilizacích v US, určitá "obhajoba" nácků) během diskuze nad tématy typu koncept justice, zodpovědnost za Hitlera, nenávist... je plný moudrostí, velmi zajímavých a silných podnětů. Prostě, pro mě magnet na celý 3 hodiny, jeden ze suveréně nejlepších černobílých filmů co jsem dodnes viděl. "As far as I can make up, no one in this country knew..." ()

Aidan 

všechny recenze uživatele

Snímek je cenný nejen v kontextu doby svého vzniku, kdy posloužil jako potřebná meditace nad vinou a odpovědností "obyčejných služebníků" nacistického režimu a jako výtečná odpověď na ono stále se opakující "nic jsme nevěděli, za všechno mohl Hitler, gestapo a pár fanatiků tam nahoře." Film promlouvá i k dnešku, neboť v jeho druhém plánu se objevuje další úvaha - totiž, zda je možné bránit demokracii a západní hodnoty i za použití prostředků, které tyto hodnoty popírají. Odpověď spravedlivého soudce Haywooda je jednoznačná: NE. Je snad správné lhát ve prospěch pravdy? Je snad správná byť jen nepatrná podlost ve jménu "nekonečné spravedlnosti"? Měli bychom na to myslet tváří v tvář islámskému radikalismu a dalším hrozbám dneška. Někdy je sice nutné použít i vojenskou sílu - tváří v tvář Hitlerovi tomu tak bylo nepochybně - avšak doktríně o preventivní válce Kramerův film nepřímo klade znepokojivé otázky. ()

Reklama

genetique 

všechny recenze uživatele

Dokonalé rozprávačské umenie scenáristov, skvelé výkony hercov robia z tohto filmu umelecké dielo. Plní úlohu informatívnu, takmer s dokumentárnym razením, dokáže pobaviť, nadchnúť, zamraziť, i dojať. Spencer Tracy sa vo filmoch, ktoré sa odohrávajú v súdnej sieni doslova vyžíva, a o rok neskôr, po dokonalom výkone v 'Inherit the Wind' predvádza niečo podobné. 90%. ()

GilEstel 

všechny recenze uživatele

V roce 1948 již u veřejnosti hlavní vlna zájmu o soudní procesy s nacistickými pohlaváry výrazně ochabla. Smrtí posledních známých jmen „Hitlerových“ mužů rukou exekutivy, se v očích veřejnosti tato část dějin uzavřela. Přesto proces s bývalými soudci Třetí říše, znamenal pro vypořádání se s minulostí mnoho. Teprve zde se začínají objevovat některé zásadní otázky. Můžeme soudit lidi, kteří se řídili v tu dobu platnou exekutivou? Výklad práva není vždy stejný. I právo je jen nástroj v rukou člověka. Jak se ukázalo, není nedotknutelné. Zde šlo o obžalobu nacismu jako celku. Odsoudit tak bylo třeba všechny jeho reprezentanty. Moc soudní nevyjímaje, protože i ta se stala v Třetí říši jedním z pilířů hrůzovlády. O kolektivní vině není pochyb. Prokázat ale individuální pochybení, je věc mnohem choulostivější. Dalo by se říci, že podobným přístupem by se dalo odsoudit 90% Němců. V procesu tedy šlo spíš o jakousi morální očistu, kterou Německo muselo podstoupit, aby mohlo začít znovu žít. Ernst Janning význam tohoto okamžiku během procesu pochopil. Jeho plamenné doznání bylo jedním z nejsilnějších momentů filmu. Bylo o to silnější, že k němu došlo až na základě uvědomění si vlastního pochybení, spojeného s citovým pohnutím nad chybami let minulých, jehož iniciátorem se stal případ Feldstein. Síla dialogů ze soudní síně i mimo ni, je nosným pilířem celého snímku. Myšlenkové poselství je natolik významné, že lze přehlédnout i poněkud zkreslené, takřka učebnicově vzorové charaktery postav. O dokument rozhodně nejde. Film je pouze inspirovaný skutečnou událostí, má humánní poselství a je plný promyšlené empatie. Závěrečný dialog mluví za vše. „Netušil jsem, že to může dojít až tak daleko. To mi musíte věřit!“ „Doktore Janingu, tak daleko to došlo již v tom momentě, kdy jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“ S. Kramer se ve svém filmu dotkl velmi citlivého tématu individuálního pochybení a viny každého jednotlivce, problematiky vypořádání se s minulostí v kontextu národním i mezinárodním. Provedl to s neuvěřitelnou grácií, citem a pochopením ke všem zúčastněným stranám. 88% ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Jedno z nejlepších dramat týkající se nějakým způsobem II. světové války, co jsem kdy viděla. Herecky ohromě působivé (Burt Lancaster, Marlene Dietrich... - ti všichni předvádějí takové výkony, že postavy Norimberského procesu opět ožívají). Nejpůsobivější je ovšem scénář, který divákovi nepředestírá obvyklé schéma "hodní Spojenci - zlé Německo", ale poodkrývá i zákulisí tehdejší politiky, politiky vždy špinavé. Emocemi nabitý, nikdy ale laciný film, jeden z těch, které právem patří do zlatého fondu. ()

Galerie (89)

Zajímavosti (39)

  • Pred prijatím svojej filmovej úlohy trval Burt Lancaster na záruke, že nebude musieť nakrúcať mimo Hollywoodu. (westerns)
  • Píseň, kterou madam Bertholt (Marlene Dietrich) překládá soudci Haywoodovi (Spencer Tracy), když jdou kolem hospody, se jmenuje "Lili Marleen". Jednu z verzí této písně nazpívala ve čtyřicátých letech i sama Marlene Dietrich. Během války byla tato píseň populární u německých i britských jednotek. (Pumiiix)
  • Ve scéně, kdy je soudce Haywood (Spencer Tracy) na večírku a Harry (William Shatner) začne svolávat jména kapitánů a dalších, aby se hlásili na svých stanovištích, se ho soudce ptá, o co šlo. Harry mu sdělí, že Rusové podnikli kroky do Československa a že panují pověry, že Masaryk spáchal sebevraždu, a proto tam posílají jednotky. Jan Masaryk, syn prvního československého prezidenta, byl tehdy skutečně nalezen mrtvý pod oknem koupelny jeho bytu, ale okolnosti byly dost nejasné. Jednou z nejpravděpodobnějších teorií je, že byl zavražděn komunisty. Ti se totiž obávali, že by mohl po vzoru svého otce založit například v Londýně exilovou vládu nebo jinak působit problémy jejich režimu. Není se proto co divit, že vydali oficiální zprávu o sebevraždě. Tento závěr ale veřejnost nebyla ochotná přijmout, protože vše nasvědčovalo opaku. Na konci 70. let proto komunisté při obnoveném vyšetřování přišli s teorií nešťastné náhody, která měla lid umlčet. V roce 2003 byl ale případ konečně uzavřen, a to jako vražda. Pachatel není dodnes znám. (Bohnice05)

Reklama

Reklama