Norimberský proces

Doporučuju u tohoto filmu vydržet i přes dlouhou stopáž. Pokud jste unaveni tím, jak jsou už i v dějepise Němci podávání jako buď zlí nebo zmanipulovaní, tak tady vám ukážou, že velká část z nich moc dobře vědělá co dělá (skvělá zpověď Burta Lancastera) a po válce jen všechno nechali vyšuměť do ztracena. Ono je moc jednoduché prostě říct, že Hitler byl šílenec. Někteří nacističtí zločinci žijí dodnes, někteří dokonce získali světové úznaní na poli vědy. Něco podobného jsme zažili i my po pádu socialismu. Spravedlnost zkrátka neexistuje. Tenhle film se to nebojí říct natvrdo. (21.05.2006)

Nemá smysl přidávat komentář, který by už zjevně nepřinesl žádný nový pohled, tak se omezím jen na nadšené výkřiky působivé, mrazivé, dokonalé...!! Zvlášť oceňuju fakt, že si Stanley Kramer resp. Abby Mann pro svůj příběh nezvolili ten nejznámější Normiberský proces s hlavními nacistickými pohlaváry, ale věnují se "pouze" těm, kteří (oděni do talárů) umožnili páchat všecky ty hrůzné věci. Mimochodem: Ani mi tak nevadilo, že postavu Ernsta Janninga nakonec nehrál původně zamýšlený Laurence Olivier... "Vsadím se s vámi.." "Já se nevsázím." "Gentlemanská sázka.. Za pět let, všichni, co jste odsouzdili na doživotí, budou na svobodě..." (03.05.2006)

Svým příběhem a pojetím určitě zajímavý film o jednom zajímavém tématu z historie. Nicméně trochu násilná rozvleklost děje z toho udělala postupně upadající dílo. Začátek zajímavý, střed taky i když si v soudních dramatech úplně nelibuji, ale postupně mě zase začala srát ta délka podobně jako u jiných snímků platí, že se na takhle dlouhý film nevydržím dívat, ať je sebezajímavější. Škoda, ale tak trochu jsem se toho bál.60% (12.12.2015)

Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. (04.07.2007)

Norimberský proces pochopitelně využívá zajímavé a emotivní téma válečných zločinů a jejich potrestání a částečně je vysoké hodnocení způsobeno i tím. Na druhou stranu je scénář kvalitní a plně využívá všech možností, které daná látka poskytuje. Pracuje se všemi konflikty a dilematy, které se v oné době vyskytovaly, a i když není zcela historicky přesný, dává dobrou uměleckou výpověď o tomhle fenoménu světových dějin. Drobné historické chybičky se pochopitelně najdou, např. scéna, kde Beneš dává demisi a na základě toho dochází k mobilizaci amerických jednotek. Ty byly mobilizovány během únorových událostí. Beneš odstoupil o několik měsíců později, když už byla situace plně "stabilizovaná" a Američané zůstali pochopitelně v klidu. Z režijního hlediska si Kramer situaci usnadnil výběrem herců, kteří plně odpovídají stereotypům, které divák na postavy soudního dramatu klade. Kdyby byl odvážnější a postupoval stejně jako Forman, který v Přeletu nad kukaččím hnízdem obsadil pohlednou herečku s nevinnou tváří do role hlavní záporné postavy, byl by i tento film zajímavější. Nicméně odpovídá době svého vzniku. Celkový dojem: 80 %. Mimochodem, podstata vypořádání se s nacistickou minulostí spočívala opravdu v kompromisu s tehdejší německou politickou elitou a např. nacističtí generálové vyvázli se směšně nízkými tresty a byli za velmi krátkou dobu propuštěni. V tomhle ohledu ťal film do živého... (17.04.2008)