Na břehu

Z počátku zajímavý film, od kterého jsem čekal vyzrálejší pohled na apokalypsu, která by mohla nastat, ale dostal jsem spíše film o lásce, na jehož pozadí se "něco špatného stalo". Mrzí mě vnucení divákovi především romantické linie, která asi měla film prodávat, přičemž by určitě většinu spíše zajímal právě ten svět okolo lásky, v kterém je vzduch radioaktivní a poslední obyvateli země se stalo několik lidí v Austrálii. Byl tu prostor pro teorie, atmosféru, ale výsledkem byla zas a pouze romance s nevyužitými možnostmi. (31.12.2008)

Poslední dobou mám štěstí na postkatastrofický filmy, který jsou navíc ještě i oduševnělý a hlubší (nejen ty dnešní polonahý postapo ala Barb Wire). Tenhle film není SF v pravým smyslu toho slova. Jediným znakem SF je tu proběhnuvší jaderná válka, z níž však neuvidíme nic a ani z jejích následků nám nikdo nic neukáže. Vlastně je to spíš komorní drama o vývoji postav a jejich charakterů, propracované sice do detailů, přesto však hodně nerealisticky. Přiznejme si, kdo by na smrt čekal s klidem, bez snahy něco udělat, bez pokusů připravit si protiradiační kryt, bez paniky nebo strachu a hysterie. Kdo by odevzdaně čekal na smrt a ještě by jí pomohl dřív, než by se první příznaky nemoci z ozáření objevily třeba jen na příjezdové cestě k tělu? Navíc ani nemoc z ozáření tu není zobrazena nejen reálně, ale ani nijak jinak. Všechno co tu ukáží je pobledlej hromotluk, kterej má problémy se žaludkem. A další nelogický nedostatek je to rozdělení přeživšího a zemřelého světa. Pokud by nějaká jaderná válka byla, CELÝ svět by lehl popelem. I kdyby nějaký určitý stát neměl jedinou atomovou bombu, schytal by jich aspoň deset. Jinak je to příjemnej film, pobaví, přinutí k zamyšlení (přestože kvůli výše popsaným hloupostem se člověk nezamýšlí nad původním důvodem filmu a sice varováním před ukvapeným jednáním či přílišnou automatizací apod). Herci jsou klasicky výborní, film mi přijde příjemně civilní - nepožaduji žádný obrovský triky co se týká zničenýho světa nebo nemocí a následků, ale určitou realističnost chci, a proto dám jen čtyři hvězdy. (16.04.2006)

Nenaplnené očakávania. Prvú hodinu som sa hlavne vďaka nedostatočnej expozícii nevedel chytiť ale po návšteve postapokalyptického San Franciisca film naštartoval. bohužiaľ možno až príliš pozde. Herci odvádzajú svoj vysoký štandard ( veľmi zamrzí, že z Perkinsa sa nikdy nestala skutočná hviezda) a Stanley Kramer občas vypustí podarenú scénu ale aj tak sa neviem zbaviť dojmu, že obrovský potenciál a ambície ostali niekde v polovici cesty. 7,00001/10 (15.03.2015)

Už když jsem ten film v r.1968 viděla, tak jsem z něj byla "hin". Ne proto, že bych byla tak nadšena, ale proto, že jsem od něj daleko více očekávala. Je to sice protiválečný film, hrál tam můj miláček GREGORY PECK, ale fakt je, že jsem se dodivala jenom díky jeho přítomnosti. DNES 14.9.2011 jsem na něj narazila na MGM programu v TV a po 15 min. jsem přepnula na jiný program, protože jsem si uvědomila, co to je za nudu a naivita co se týče nukleární zbraně. No je to 52 let starý film a tak je to nutno brát. (15.09.2011)

Režijní styl Stanleye Kramera není příliš nápaditý a sází zejména na silné příběhy. V jiných jeho dramatech to zas až tak nevadí a jsou velmi dobré, ale tady se až příliš projevuje absence dramatických momentů, rozvláčné tempo a neúměrně dlouhá stopáž. Zatím nejslabší kramerův film, který jsem viděl. (03.07.2006)