Na břehu

...THERE IS STILL TIME.. BROTHER. Ani sa nečudujem, že vládla takáto paranoja, keď DOMINOVALA „tlačítková + kufríková” VOJNA, mohla to byť trebárs nová 3. svetová, že niekomu by zašvitorilo v hlave, stlačil by tlačidlo ako prvý, tým pádom by začal termonukleárnu vojnu!!! Medzi Sovietskym Zväzom a Spojenými štátmi americkými to poriadne VRELO, už keď Američania zhodili dve atómové BOMBY na Hirošimu a Nagasaki, vtedy si uplietli na seba bič! Začali zbrojiť, ZSSR a USA vyrábali atómové hlavice ako na bežiacom páse a ľuďom z toho dobre šibalo, obávali sa, že sa začne nukleárna vojna, o čom rozpráva režisér STANLEY KRAMER, len bohužiaľ, STALO SA... FILM zachycuje situáciu, že k tomu NAOZAJ došlo, Amerika, SVET je úplne zdecimovaný, rádioaktivita sa šíri všade ako nákaza, MOR, jediné miesto ako tak vhodné, zatiaľ pre život je Austrália, ale podotýkam, že rádioaktivita sa šíri vzduchom, tak skôr - či neskôr dorazí aj SEM a skosí postupne všetkých, ktorí sú tam... Majú tu expedície, ktoré vyšlú skupiny námorníkov v PONORKE, aby preskúmali priestory, napríklad v San Franciscu vidím vyľudnené mesto, ani živej nohy, Golden Gate Bridge zíva prázdnotou... Herci sa museli poriadne snažiť, aby pôsobili autentickí, vierohodne, postihnutí KATASTROFOU, ktorú zapríčinil človek, kde navonok si žijú spokojní život, ale vo vnútri sa desia toho, keď to dorazí k nim, tak každý trávi čas vhodným spôsobom... Máme tu excelentných hercov: „ATTICUS FINCH, či NORMAN BATES, jednoducho paráda, konečne nádherná AVA GARDNER!!!!!!! Alebo tanečný a spievavý FRED ASTAIRE sa mení na starosť na charakterného herca, ktorý dokáže byť aj v iných projektoch, ako len, kde by sa zbesilo tancovalo a spievalo!!! Atmosféra je veľmi nepokojná, nie je tu žiadny “optimizmus” , KAMERA GIUSEPPEHO ROTUNNA je skľučujúca, sugestívna, predstavil som si seba na ich mieste, čo by som robil, poriadne by som si užíval s frajerkou, trebárs... (07.08.2015)

50tym rokom dominovali v žánri scifi jednoznačne mimozemské alegórie na studenú vojnu. Preto je chválihodné, že niekto sa rozhodol natočiť v tejto dobe jeden z prvých postapokalyptických filmov kinematografie. Kramer pojal tento žáner pomerne komorne a zameriava sa na vzťahy medzi postavami a ich psychológiou. Potešil záver filmu, čakal som iné, optimistickejšie vyústenie. (09.06.2012)

Hodně jsem váhal mezi 3 a 4*, ale klady i zápory se mísí. Za největší devízu bych rozhodně považoval velkou fotogeničnost nasnímané mizanscény a celkem lidské pojetí sci-fi tématiky (i když žánrově tento film sci-fi rozhodně není!), naopak největším neduhem jsou scény v objetí a konverzace jako vystřižené z Angeliky, na což už jsem ostatně upozorňoval u Kramerova druhého filmu Pýcha a vášeň. Plakát k tomuto filmu naprosto vystihuje, co mám na mysli. (01.02.2008)

Režijní styl Stanleye Kramera není příliš nápaditý a sází zejména na silné příběhy. V jiných jeho dramatech to zas až tak nevadí a jsou velmi dobré, ale tady se až příliš projevuje absence dramatických momentů, rozvláčné tempo a neúměrně dlouhá stopáž. Zatím nejslabší kramerův film, který jsem viděl. (03.07.2006)

Jak se u skvělých filmů stává, většina komentářů je úplně mimo. A tento film skvělý je. Zdaleka není bez chyb - vedle někdy ne úplně přesvědčivých psychologických momentů tu je zbytečně slabší důraz na katastrofu, co lidstvo čeká, ani si nejsem jist, zda v době, kdy se urputně šetří s benzínem, by se pořádaly automobilové závody (třebaže každý druhý závodník se v nich chtěl zabít), důraz na poselství "Ještě je čas, bratře" je až příliš zřetelný; zkrátka řemeslně bych klidně hvězdu ubral. Ale já dal plný počet za "umělecký dojem" - tak nádhernou nostalgii za odcházejícím světem jsem ještě neviděl. Jako červená nit se filmem táhne snaha uchovat si lidství, zachovat si naději (úsloví, že naděje umírá poslední, platí v tomto filmu doslova) a i vzhledem k blížící se neodvratné katastrofě pokusit se normálně žít. Postupně se ale na povrch dostávala stále větší melancholie, na řadu přicházejí děsivé záběry (prázdné ulice San Franciska, fronta lidí na "prášky", atmosféra je tíživější a tíživější, vpravdě pekelný je poslední záběr filmu na vylidněné ulice města, které dosud po dvě hodiny obývali hrdinové, k nimž si divák budoval vztah). Postavy se taky zdařily - napsat, obsadit i sehrát. U Pecka a Gardnerové to nepřekvapí, potěšil mě Norman Bates Perkins v další roli nervózního (i když tentokrát oprávněně starostlivého) mladíka, ale nečekaně nadchnul Fred Astaire, jehož vědce Juliana bych se nebál označit za nejzajímavější, nejpropracovanější a nejlépe zahranou postavu. Svět mířící do zkázy pozvolna zaniká, nekoná se ani náznak happy endu (Ava Gardnerová) a mě to maximálně oslovilo, rozesmutnilo a přibilo do gauče. Krása. (12.07.2014)