Božská Ema

Film inspirovaný nejtěžšími roky života světoznámé operní pěvkyně Emy Destinnové má skvělý scénář Zdeňka Mahlera i precizní režii Jiřího Krejčíka. Zdeněk Mahler je znám nejen jako výtečný znělec historie českého hudebního umění, ale také jako člověk, jehož tvorba je spjata s láskou k českému národu. Je to zde zdůrazněno hlavně v druhé části, kde přichází internovaná Destinnová na český venkov a obyčejným prostým lidem zpívá nádherné árie, při nichž mi ukápla nějaká ta slza stejně jako při jejím přijetí v Národním divadle. Přitom však Mahlerovo vlastenectví není šablonou, zvláště v úvodní polovině jsou ukázány některé negativní stránky naší národní povahy. Film si evidentně trošku dloubl i do normalizační doby, zvlášť patrné je to v místech, kde policejní komisař laboruje s možností nechat Emu odejít za podmínky spolupráce s rakouskou policií. Božidara Turzonovová předvedla výtečný výkon a zpěv Gabriely Beňačkové musel být potěšením pro každého, kdo film shlédl a má nějaký vztah k vážné hudbě. Přesto do plných pěti hvězdiček něco chybí, dávám čtyři. (08.11.2014)

Obecně filmy o opeře a jejích tvůrcích nepatří k nejpovedenějším, hlavně když chtějí autoři příliš poučovat. (Výjimkou třeba seriály o Verdim či Berliozovi). A film o Emě Destinové. Turzonovová byla překvapivě distingovanou představitelkou, i ten zpěv se jí dal věřit. Bylo to mimořádně dobře skloubeno, a Beňačková nazpívala a party ještě dostatečně mladá a tudíž s ještě skvostným hlase. Co naplat, i operní divy stárnou. Žena, kterou miloval celý svět, a která se doma dočkala jen ústrků a překážek. Vezměte si, že v Národním divadle v Praze pro ni nikdy neměli stálé angažmá, jen hostování. Pro ženu, která zpívala v MET po carusově boku! My Češi si fakt nevážíme vlastních hvězd, až když nám je ukáže svět, Pecková by mohla vyprávět. Jeden z filmů, které je těžké slovně hodnotit, je nutné se dívat – a poslouchat. (18.06.2008)

Je vidět, že i za tuhé normalizace se při troše (spíš asi hodně) snahy dal natočit kvalitní vážný film bez jakéhokoli budovatelského podtextu. Navíc jsem se díky němu zase trošku vzdělal v české historii. I přes některé nudnější pasáže se přikláním ke 4hvězdičkovému hodnocení, Božidara Turzonová byla velmi přesvědčivá a operní árie krásné. (TV) (14.02.2013)

Takhle nějak si představuju životopisný film. Jak už bylo uvedeno na začátku, jedná se o fantazii ze života Emmy Destinnové - takže ne všechny osoby a děje jsou autentické. Myslím ale, že povaha, jednání, pohnutky a vztahy Emmy Destinnové během první světové války tu byly zobrazeny věrně - alespoň podle toho, co jsem o Emmě četla. Člověku přijde neuvěřitelné, že tahle vynikající pěvkyně nesměla, i když o to stála, zpívat v Národním divadle. Směla všude, na daleko slavnějších scénách jen v Národním ne. Tohle pro ni, vlastenku, muselo být snad ještě bolestnější než výslechy tajné policie... Českou pěvkyni ztvárnily dvě vynikající slovenské umělkyně - Božidara Turzonovová zjevem a slovem, Gabriela Beňačková zpěvem a upřímně - dneska si vůbec nedokážu představit v této roli kohokoliv jiného. (24.08.2007)

Trochu veľa sa tu spievajú operné árie, ale tak to asi malo byť, keď je to životný príbeh opernej speváčky. Tie lepšie časti prichádzajú v druhej polovici, no zase nasleduje turné pod holým nebom zavŕšené husitskou hymnou. Nemôžem tvrdiť, že som si film užil, môžem len oceniť výkon Turzonovovej a ostatných hercov prvej ligy. –––– Ty lidi chtějí domů. Mají dost tyhle prokletý války. Ratlagové na trůnech se porafali o Evropu! –––– Vaše velká duše by se nevešla do malé země. Českým vlastenčením se víc ztrácí než získává. (07.12.2018)