Božská Ema

Vskutku Božská Ema...a rovněž tak i Krejčík, alespoň v tomto případě. Jeden z nejlepších životopisných filmů, které jsem kdy měl možnost shlédnout. Při pohledu (a především poslechu) na Emu Destinnovou v podání Turzonovové se člověk začíná chvět nikdy nepoznaným pocitem vlastenectví - především pak při zpěvu státní hymny. Je zřejmé, že prostředí špiclů z Rakouska-Uherska velmi nápadně připomíná atmosféru normalizace, ve které bylo toto dílko natáčeno. O to více je silnější citový zážitek, potřebujeme více takových filmů, které by podporovaly vlastenectví (nijak násilnou formou samozřejmě). Spolu s "Božskou Emou" to byl snad ještě "Atentát", Vávrova husitská trilogie, stejně tak jako jeho trilogie z dob druhé světové války, z novější tvorby pak především Lidice, a do budoucna se můžeme ještě těšit na trojdílný tv film - Hořící keř, připomínající Palachovo upálení. Buďme za tyto klenoty vděčni, nechť jich stále přibývá... (18.10.2012)

Božská Ema je skutečně film řemeslně velmi dobře natočený. Herci hrají jak o život, Ema jako o život zpívá a stejně je to celé nějaké podivně nedomrlé, bez půvabu, bez šťávy. A jistě to není nějakým "tlakem doby". Krejčík zkrátka je a ve všech svých filmech byl pouze velmi dobrým řemeslníkem. Ničím víc. Zázraky se nekonají, kamera nečaruje, herci neotvírají dveře do neprobádaných krajin duše... Škoda, že tenhle film nerežíroval František Vláčil... Celkový dojem: 70% (28.10.2012)

Scénář je typický Mahlerův, moralizování a vytváření alegorií (kterým samozřejmě v dobovém kontextu rozumím, ale obecně nejsem jejich velkým zastáncem) je někdy dosti literátské (nikoliv literární), herecké pojetí řady postav (včetně Emy zahrané Turzonovové) mi přijde příliš suchopárné (pořád jsem si říkal, na přelomu 50. a 60. let by Krejčík byl mistrovský ve výběru herců a jejich vedení, škoda, že nebyl podobně laděný snímek natočen dříve) s výjimkou J. Kukury (dabovaného R. Brzobohatým). Jeho operně romantická postava k heroině patří jako protipól a výtvarně stylizované árie s Ondříčkovou kamerou v duchu secese a neoromantismu pro mě představují vrcholné části filmu - kdyby rámování do opery nebylo jen v náčrtu, bylo intenzivnější a byl by tak natočen celý snímek, byl bych mnohem spojenější. Jinak mi velmi konvenuje antimilitarismus snímku. (07.07.2011)

Film mi několikrát utekl a jelikož paní Božidaru i pana Mahlera (o ED ani nemluvě) velice mohu, byl jsem dost natěšený. Paní Beňačková zpívala opravdu báječně a herečce se to dalo věřit. Pan Kukura se k divě nehodil – celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že myslí na paní Zagorovou (Trhák). Trochu jsem se styděl za ztvárněnou konspiraci a žádost velitele celníků o potvrzení „zásluh“. Svojí nerozhodností ji totiž dostal do maléru, protože tehdy ji mohl říci, že je ten, který má kožíšek převzít... Stejně to celé bylo nedomyšlené, protože důstojník byl tehdy někdo a nesměl nést zavazadlo. Jak by asi vypadal couraje po perónu s koží?! Z díla mám rozpačitý dojem – hezky to popsal kolega raroh se kterým nelze než souhlasit. Film, alespoň dle mého názoru, diváka nepřevedl z davu těch, co ED neznali do tábora jejich fanoušků. Škoda, ale sláva, ED mohla dopadnout jako pan Dvořák ve filmu Americké dopisy, co bych ji (ani nikomu jinému) z duše nepřál. (30.10.2015)

Ac preferuji zivotopisne filmy, ktere mapuji cely zivot dane osoby, tak v tomto pripade jsem byl spokojeny. Krejcik si zrejme umyslne vybral obdovi v zivote Emy Destinove, ktere mapuje jeji problemy s urady a policii za Rakousko-Uherska... Myslim, ze Destinova dodnes u nas neni docenena a nezmenil to ani tento film, ani dvoutisicova bankovka (vsadim se, ze minimalne tretina naroda by nevedela, cim vlastne byla). Misty jsem mel pocit, ze se divam pouze na televizni film. Jako nejvetsi slabinu filmu vsak vnimam v obsazeni Juraje Kukury. Nechapu, proc v ceskoslovenskem a ceskem filmu je tak malo mista pro zivotopisny zanr (asi skutecne neumime ocenit nase osobnosti z let minulych)? (14.04.2013)