Divine Ema
Obsahy(1)
Působivý film scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 byl volně inspirován významnou epizodou ze života světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tvůrci se soustředili na zlom v jejím osobním i profesním životě, na dramatický předěl mezi vrcholem slávy a počátkem sestupu. Zpěvaččina cesta k mezinárodnímu věhlasu trvala dvacet let. V roce 1916 se však Ema osudově rozhodla strávit léto v rodné zemi. První světová válka je v plném proudu, přesto Destinnová opouští Ameriku a přes varování všech přátel odjíždí do Prahy. Do vlasti se vrací s „vlastizrádnými“ protirakouskými materiály a je policejními orgány zadržena. Internují ji v ústraní na jejím zámečku ve Stráži, kde má svou velkou životní lásku – správce lesů Viktora. Může se fingovaně provdat za čecho-amerického manažera Samuela nebo zazpívat pro rakouský Červený kříž a byli by ji pustili nazpět do Ameriky. Destinnová však odmítá bojovat stejnými zbraněmi, jaké jsou používány proti ní, tj. přetvářkou, lží a pokrytectvím. Válečná mašinérie tak určí počátek konce její kariéry. Vztah s Viktorem navíc končí tragicky. Destinnová zůstává sama, její osobní tragédie je však symbolem obecného údělu… Titulní roli ve filmu ztělesnila vynikající slovenská herečka Božidara Turzonovová, které v pěveckých partech propůjčila hlas významná operní umělkyně současné doby, Gabriela Beňačková. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
JIří Krejčík je pro mne příkladem filmaře, který dokázal, že se normalizace dala přežít a nezkurvit se. Pravda, natočil toho tím pádem méně, než by si zasloužil, ale pokud se k režii dostal, byla z toho zpráva o době a mravech. Anebo jednoduše jen kvalitní film či televizní inscenace, na které se dá stále koukat. Sám si pochopitelně na působivost Božské Emy na přelomu 70. a 80. let nevzpomínám, protože jsem v té době byl dítě a film samotný jsem viděl tuším až po roce 1989. Paralely s perzekucí umělců a nezávislých osobností komunistickým policejním režimem jsou zcela evidentní, i když člověk znalý normalizačních reálií musí zaznamenat, oč civilizovanější a korektnější byla o 60 let dříve policie zpuchřelé monarchie v posledním tažení. Ale upozornit na tento trapný fakt bylo nepochybně jedním ze záměrů autorů, Krejčíka a Mahlera. ()
Obrazy ze života Destinové s tváří Turzonovové podle Mahlera. Takto si kritické roky z počátku 20. století vyložil Krejčík. Oslnivá koláž z nejslavnějších rolí v nejlepších kostýmech je chytře vložená na počátku celého vyprávění, jeden triumf střídá další a další. Ema zpívá, operní domy ji milují. Ale ona chce domů. A to se jí stává osudným. Národní divadlo jí nepřeje, přichází zákaz Prahy a konec milostného poměru. Pád velké divy hraje Božidara s vědomim velkého emočního vypětí a přesto nepřehrává, velice přirozeně se pohybuje v secesních róbách, v obyčejných šatech, hubuje i flirtuje a co je hlavní, skvěle markýruje na Beňačkovou. Kultura, Kopecký a Adamira vhodně sekundují. Jakoby to celé ale nebylo důležité. Hlavní jsou Eminy manifestační koncerty po zemích českých s českou hudbou a tak zní repertoár naší kultuře polik povědomý a drahý v kombinaci s ideálním zasazením do přírody odpovídající námětům že Škroupa, Smetany nebo Dvořáka. Obrazy soustředěné na symbolický rám tváře Emy v širokém klobouku, jejíž pád jde ruku v ruce s pádem monarchie. Silný film, pocitový manifest. Srovnatelný jen se Lvem s bílou hřívou. ()
S ťažkým srdcom som dal tomuto filmu, ktorý nie je životopisným filmom, ale fantáziou, iba tri hviezdičky. Nebolo to primárne preto, že opera je mimo môjho záujmu, ale pre niekoľko scén, ktoré ma rozladili. Inak spev Gabriely Beňačkovej bol aj pre mňa zážitkom, Božidara sa úlohy zhostila so cťou a Krejčíkovi patrí uznanie za to, ako v najtuhšom normalizačnom období vybral zo života Emy Destinnovej také pasáže, pri ktorých sa museli normalizátori nervózne mrviť. ()
Na mne je to celé takové moc školometské, neživotné. Turzonovová je tu pěkná, o to nic, ale je to trochu málo na to, aby mě ten film bavil. A to mám přitom tohle období začátku 20. století fakt rád. Kromě toho teda musím říct, že se mi to zpívání moc nelíbilo, což je u filmu o zpěvačce taky docela blbý. ()
Životopisný film o silnej žene, kde sa prepletá politika so súkromným životom. Vyzerá to presne tak, ako to znie. Božská Ema je klasický akademický film. Dôraz na herecké výkony, nejaké masovejšie scény v rámci čs možností, bohaté farby, veľké myšlienky, naleštenosť, silná žena ako vzor emancipácie. Vlastne sa čudujem, prečo film nebol nominovaný na zahraničného Oscara (teda predpokladám, že nebol) a žeby mal vysokú šancu na víťazstvo. Momenty čs turné vyvolávalo silné emócie, bohužiaľ film nedokáže zakryť, že nespieva Turzonovová, ale iba otvára ústa. Inak to však samozrejme nešlo. A toho spevu mimo koncerty tu bolo na mňa moc. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (11)
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se za rok 1981 ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. (orkadimenza)
- Jiří Krejčík oslovil skladatele Zdeňka Lišku, aby k filmu složil hudbu, ten odmítl, a tak se hudby ujal Svatopluk Havelka. Ten ale přiznal, že na hudbu nestačí, a tak byl z filmu odvolán. Krejčík se znovu vydal za Liškou a ten v časovém presu hudbu složil, za pomocí slavných dobových skladatelů éry Emy Destinnové. (sator)
- Produkci ztěžovala také neochota Barrandova uvolnit potřebné finanční prostředky na nákladné kostýmy a mnohohlavý komparz. Filmaři tak museli mnohdy improvizovat v provizorních podmínkách a tajně si vypůjčovat vybavení z paralelně vznikajícího Koncertu na konci léta. (Zdroj: Letní filmová škola)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama