Divine Ema
Obsahy(1)
Působivý film scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 byl volně inspirován významnou epizodou ze života světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tvůrci se soustředili na zlom v jejím osobním i profesním životě, na dramatický předěl mezi vrcholem slávy a počátkem sestupu. Zpěvaččina cesta k mezinárodnímu věhlasu trvala dvacet let. V roce 1916 se však Ema osudově rozhodla strávit léto v rodné zemi. První světová válka je v plném proudu, přesto Destinnová opouští Ameriku a přes varování všech přátel odjíždí do Prahy. Do vlasti se vrací s „vlastizrádnými“ protirakouskými materiály a je policejními orgány zadržena. Internují ji v ústraní na jejím zámečku ve Stráži, kde má svou velkou životní lásku – správce lesů Viktora. Může se fingovaně provdat za čecho-amerického manažera Samuela nebo zazpívat pro rakouský Červený kříž a byli by ji pustili nazpět do Ameriky. Destinnová však odmítá bojovat stejnými zbraněmi, jaké jsou používány proti ní, tj. přetvářkou, lží a pokrytectvím. Válečná mašinérie tak určí počátek konce její kariéry. Vztah s Viktorem navíc končí tragicky. Destinnová zůstává sama, její osobní tragédie je však symbolem obecného údělu… Titulní roli ve filmu ztělesnila vynikající slovenská herečka Božidara Turzonovová, které v pěveckých partech propůjčila hlas významná operní umělkyně současné doby, Gabriela Beňačková. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
Jiří Krejčík oslovil skladatele Zdenka Lišku aby k filmu složil hudbu, ten odmítl a tak se hudby ujal Svatopluk Havelka. Ten ale přiznal že na hudbu nestačí a tak byl z filmu odvolán. Krejčík se znovu vydal za Liškou a ten v časovém presu hudbu složil, za pomocí slavných dobových skladatelů éry Emy Destinové. ()
Bezesporu Krejčíkův majstrštyk. Dát dohromady tolik skvělých spolupracovníků (Mahler, Liška, Ondříček) a zajistit bezchybné obsazení (pardon, casting), nebylo určitě snadné. Jen nechápu, proč mezi výčtem těch, kdo se na filmu podíleli, není uveden Karel Laštovka, autor všech půvabných portrétů E. D., ale i Franze Josefa. Snad byl na indexu anebo vadila jeho sexuální orientace, kdoví. Nenadála jsem se, že po silném zážitku kdysi v druhořadém, dnes už neexistujícím kině Slavia, budu mít stejný, ne-li silnější zážitek při zhlédnutí tohoto filmu po několika desetiletích doma, leč stalo se. A jako tehdy ve Slavii musím ocenit to, proč byl tehdy film prakticky na indexu a proč je (bohužel) pořád aktuální. Osobně bych ho povinně pouštěla některým současným rádobyumělcům. "Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. - ...a nejstrašnější kletbou jest, když Bůh odejmul zpěvy..." atd. Znají ti "rádobyumělci" tyhle texty? ()
Božská Ema je skutečně film řemeslně velmi dobře natočený. Herci hrají jak o život, Ema jako o život zpívá a stejně je to celé nějaké podivně nedomrlé, bez půvabu, bez šťávy. A jistě to není nějakým "tlakem doby". Krejčík zkrátka je a ve všech svých filmech byl pouze velmi dobrým řemeslníkem. Ničím víc. Zázraky se nekonají, kamera nečaruje, herci neotvírají dveře do neprobádaných krajin duše... Škoda, že tenhle film nerežíroval František Vláčil... Celkový dojem: 70% ()
JIří Krejčík je pro mne příkladem filmaře, který dokázal, že se normalizace dala přežít a nezkurvit se. Pravda, natočil toho tím pádem méně, než by si zasloužil, ale pokud se k režii dostal, byla z toho zpráva o době a mravech. Anebo jednoduše jen kvalitní film či televizní inscenace, na které se dá stále koukat. Sám si pochopitelně na působivost Božské Emy na přelomu 70. a 80. let nevzpomínám, protože jsem v té době byl dítě a film samotný jsem viděl tuším až po roce 1989. Paralely s perzekucí umělců a nezávislých osobností komunistickým policejním režimem jsou zcela evidentní, i když člověk znalý normalizačních reálií musí zaznamenat, oč civilizovanější a korektnější byla o 60 let dříve policie zpuchřelé monarchie v posledním tažení. Ale upozornit na tento trapný fakt bylo nepochybně jedním ze záměrů autorů, Krejčíka a Mahlera. ()
Československý životopisný film o naší nejslavnější operní zpěvačce a vlastence, kterou ve své životní roli skvěle ztvárnila půvabná B. Turzonovová. Po návratu mezinárodní pěvecké hvězdy do vlasti v roce 1916, pro něhož si nezvolila zrovna vhodnou dobu, začíná vlna persekucí na její osobu, neboť se stala podezřelou ze špionáže a také se vřele staví za českou otázku. Je internována na svém zámečku ve Stráži nad Nažárkou a tam pečlivě hlídána. Když nedostane svolení vystupovat v Národním divadle, rozhodne se pro veřejná vystoupení pro obyčejné lidi na náměstích a v přírodě, přičemž do repetoáru zařadí pouze české skladby v čele s Kde domov můj. Film vznikal ve složitých podmínkách a byl nakonec uložen do trezoru, neboť lidé dokázali najít paralelu v útisku za Rakouského císařství a v tehdejší době. Výborný životopisný film s řadou kvalitních hereckých výkonů, z nichž si tentokrát dovolím vyzdvihnout pouze hlavní hrdinku. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (11)
- Na dýmnici parní lokomotivy je vidět obrys po sejmuté rudé hvězdě. (Ganglion)
- Vhodnou představitelku titulní role Krejčík našel ve slovenské herečce bulharského původu Božidaře Turzonovové, kterou si prosadil navzdory námitkám ze strany produkce. Kvůli filmu se Turzonovová musela naučit árie nazpaměť, aby mohla otevírat a zavírat ústa synchronně se zpěvem Gabriely Beňačkové, pouštěným z amplionu. (Zdroj: Letní filmová škola)
- V bývalej staničnej hale v Křimove, kde sa snímka natáčala, je obraz "Príchod vlaku do Brna", ktorý bol namaľovaný pre účely tohto filmu. (Raccoon.city)
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)
Reklama