The Chintamani Carpet and a Swindler
Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Jiří KrejčíkKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Jarmila Kronbauerová, Zora Polanová, Lída Roubíková, Josef Hlinomaz, Iva Janžurová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dvě povídky (…z druhé kapsy) Karla Čapka zfilmoval v roce 1964 režisér Jiří Krejčík. V první z nich, Čintamani a ptáci, jsme svědky sběratelské posedlosti lékaře MUDr. Vitáska, který ve vetešnictví objeví světově unikátní perský koberec. Cesta za jeho získáním je více než strastiplná. Majitelka vetešnictví paní Severýnová nemá o hodnotě koberce tušení, a tak jej používá jako pelíšek pro svou fenku Aminu. Majitelka koberce, vdova Zanelliová, má kus u paní Severýnové jen v úschově, a protože jde o rodinnou památku, nechce ani slyšet o jeho prodeji. Noblesní doktor Vitásek se kvůli své vášni nakonec spaktuje s lupičem… V povídce Příběhy sňatkového podvodníka pátrá inspektor Holub po dosud neznámém a nepolapitelném elegánovi, který na starších osamělých ženách vylákal desetitisíce korun. Jaké je jeho překvapení, když po nějaké době vypátrá známou firmu, bývalého podvodníka s losy pana Plichtu. Ten si po pobytu ve vězení musel opatřit pět zlatých zubů, čímž pro starosvětské paničky začal působit přitažlivě a důvěryhodně. A tak začal svou nově nabytou schopnost patřičně využívat. A nedokáže s tím přestat ani po svém zatčení, cestou na policejní stanici… Obě povídky poskytly řadě populárních českých herců příležitost k vynikajícím kreacím. V úsměvných prvorepublikových historkách zazářili mj. Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a řada dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (100)
"Bůh lásky není nic proti vášni sběratele." Tyto slova vyřkne v první povídce Vladimír Šmeral jako posedlý sběratel koberců a každý, kdo propadl jakékoliv sběratelské vášni mu dá jistě zapravdu, tedy i já :D. Scéna, když jde s nalitým Josefem Hlinomazem ukrást perský koberec je dokonalá. Ve druhé povídce sňatkového podvodníka s roztomilou grácií ztvárnil Jiří Sovák. Oba příběhy Jiří Krejčík zfilmoval tak, že čapkovský nádech je všudypřítomný. Hudba Zdeněk Liška, tady není co dodat, tajemné orientální zvuky nádherně vyplňují první povídku. Jen je škoda, že film neprošel restaurováním, i když ho ČT vysílala v HD kvalitě, obraz byl mizerný. Třeba se časem dočkáme, snímek by si to určitě zasloužil. ()
Vynikající pan Sovák dominující všem ostatním skvělým hercům, kteří se v tomto dyptychu objevují. Ona i celá druhá povídka je mnohem lepší než ta úvodní, což je v pořádku. Film tak graduje spolu s galantním nepolepšitelným provinčním přeučeným losařem, který úspěšně buduje svou kariéru v novém oboru sukničkáře-podvodníka. Osvěžující závan starých časů a dávno ztracené galantnosti a čestnosti zabalený v poetickém hávu. ()
Obě povídky jsou hodně dobré, ale přesto se mi více líbil Podvodník. Jelikož Sovák tam hraje zase perfektně a i Brodský byl hodně dobrej. Líbilo se mi to groteskní "kamarádství" podvodníka a policajta. Nejlepší hláška byla: "Jedinný komu dneska můžete věřit je profesionální zloděj." V čintamanech se mi zase líbil tajemný hudební motiv a dobře vystihnutá elegance a velkolepost česka 20. let. Bohužel pointa vyšla trochu do ztracena. A hlavního představitele tam trumfli skvělej Filipovský a Hlinomaz. ()
Přestože Čapkovy povídky byly za kvalitní považovány za každého režimu, ve filmu se dlouho neobjevily. Jiří Krejčík si vybral dvě z nich a vytvořil neuvěřitelně laskavé dílo, vracející se do dob slavné první republiky. Režisér zachoval úctu k této době i tím, že nechal zahrát spoustu prvorepublikových hvězd, které se před kamerou po roce 1948 příliš neobjevovaly, jako např. Věra Ferbasová, Václav Trégl či Světa Svozilová. V první povídce Čintamani a ptáci exceluje Vladimír Šmeral, František Filipovský a v roli popíjejícího zlodějíčka Josef Hlinomaz. V epizodní roličce se objevili takoví herci jako Vladimír Menšík či Václav Trégl. První část filmu lze hodnotit jedině pozitivně. Druhá povídka o sňatkovém podvodníku má možná malinko pomalejší začátek, ale když se objeví Jiří Sovák divák náhle ožívá a dle mého názoru to je jedna z jeho nejpovedenějších rolí. Dvojice Sovák - Brodský se natolik osvědčila, že se spolu před kamerou objevovali i nadále. Mírně koketní roli zde měla Jiřina Bohdalová a rád jsem po letech zase viděl Věru Ferbasovou. Režisér symbolicky obsadil i Čapkovu osudovou partnerku Olgu Scheinpflugovou. Oproti první povídce má tato daleko lepší pointu. Škoda, že podobných filmů nebylo natočeno více! ()
Poctivá Krejčíkova filmařina a jeho návrat k povídkám Karla Čapka. Za vydařenější (téměř za plný počet hvězdiček) považuji tu druhou s výtečným Jiřím Sovákem coby sňatkovým podvodníkem. Zajímavostí téhle povídky je, že se tu v roli policejního rady "vacátkovského" střihu objeví Jaroslav Marvan. Povídka o sběratelské vášni lékaře Vitáska mi už tolik nesedla. Nedokážu přitom úplně říct, nakolik za to může Vladimír Šmeral v titulní roli. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (5)
- Snímek byl natočen na motivy knihy "Povídky z druhé kapsy" Karla Čapka. (Terva)
- Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)
- Při natáčení scén z nádraží si režisér Krejčík nechal přinést megafon, aby přeřval vlaky. Megafon byl ale poruchový, proto byly jeho pokyny slyšet jen částečně. Krejčík se rozčílil a praštil megafonem o zem. Rekvizitář, který stál vedle režiséra, po něm skočil a narazil si o jeho hranu ret. Krejčík skončil u lidového soudu, protože byl obžalován z „brutálního napadení“ rekvizitáře. Byl odsouzen k veřejné důtce. (raininface)
Reklama