Hry lásky šálivé

Kdepak, Jiří Krejčík nikdy nezklame. Trefou do černého bylo jistě i obsazení jedněch z nejpůvabnějších hereček někdejší československé kinematografie: Božidary Turzonovové, Magdy Vašáryové a Slávky Budínové. Oproti lyričtěji laděnému Arabskému koni je druhá povídka Náušnice příjemně odlehčena celkově frivolnějším pojetím, v němž kromě dvou posledně jmenovaných hereček excelují v mužských rolích pánové Sovák a Landovský. Velkolepému finále opravdu nic nechybí!!! :))) Málem bych zapomněl – hudba Zdeněk Liška. (08.12.2009)

"Kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena..." Renesanční doba si žádá krásné a důvtipné ženy (Božidara Turzonová i Magda Vašáryová) i povznášející hudbu (Zdeněk Liška). Muži (Kopecký i Sovák) jsou tedy maličko vypelichaní a taky trošku "oslové". Ale jen krapet, aby se člověk na jejich účet mohl trošku pobavit (viz zejména druhá povídka). Jiří Krejčík udělal jinak vše proto, aby i v českých lokacích dal oběma povídkám odpovídající nádech své (tj. renesanční) doby (viz třeba skvělé kostýmy Theodora Pištěka). (15.03.2024)

„Moje trýzeň je spíš metafyzické povahy…“ Po zkušenosti se Svatbou jako řemen jsem čekal něco, u čeho se od srdce zasměji. Ano, bavil jsem se, ovšem zdaleka ne tolik. Arabský kůň stojí hlavně na výborném Kopeckém (skvělá modlitební scéna!), ale jakmile není v záběru, úroveň hned fatálně poklesne. Na druhou stranu, ta „čtvrthodinka“ byla alespoň úsměvná variace na téma „Kolik času je třeba na to, abyste zasadili ctnostné ženě brouka do hlavy?“. První povídka mi vychází na takový mdlý průměr. U náušnice jsem se pobavil více. Sovákův přestárlý prasák, mladá a nezkušená služebná Vašáryová (která je tu, pravda, k sežrání), Landovského buran…výborná sestava. Škoda jen, že to „odhalení“ se natahuje tak neúnosně dlouho. Druhá povídka je tak na slabší 4*. I díky zdařilé Liškově hudbě a Pištěkovým kostýmům, které to vše zastřešují, hodnotím ještě 4*, ale sliboval jsem si od filmu víc. „Chcete toho příliš Messe Vergellesi, nejkrásnější ženu a nejkrásnějšího koně.“ - „Drahý Ricciardo, kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena.“ (07.03.2017)

První povídka je takový maratón svádění, kde se režisér opřel o hlas Eduarda Cupáka a tradičně bezvadného Miloše Kopeckého, ale je přeci jen trochu zdlouhavá. Naštěstí druhá povídka, znamenitá konstrukce pobavuje dlouho diváka rozplétáním pravdy mezi čtyřmi postavami s excelující Slávkou Budínovou a spol. a aspiruje na čtyři hvězdičky. :) (08.07.2010)

Celý film je velmi dobře natočený, jak už to v případě Krejčíka bývá zvykem, ale přece jen poněkud nekonzistentní. První povídka disponuje bezvadným Milošem Kopeckým, který tak trochu zakrývá její scénáristické nedostatky. Druhá povídka už je zcela znamenitá a hlavně Slávka Budínová a Jiří Sovák se zde náramně vyřádili. (11.04.2003)