Morálka paní Dulské

„Děj si na mě pozor…!“ Ze Zdeňky Baldové je vážně "pěkná" semetrika. Celkově musím říct, že se Jiřímu Krejčíkovi podařilo natočit velmi úsměvnou moralitku o pokrytecké morálce, která se všechno snaží držet doma pod pokličkou. Velmi trefnou tečkou za tím vším je závěrečná scéna, kdy paní Dubská přiměje své dcery zahrát čtyřručně Straussův valčík Na krásním modrém Dunaji a sama k tomu říká „A teď budeme zas žít, jak se pánu Bohu líbí“ (19.04.2022)

Krejčík je mistr komedií a to i díky skvělému hereckému obsazení. Kromě nepřekonatelné Baldové mě velmi zaujala nezvykle "lehká" postava Vlasty Fabianové, která mě výtečně bavila. Marie Tomášová byla krásná a měla talent, kterého tehdejší doba nedokázala pořádně využít a Jana Brejchová tu hraje sice naivní, ale procítěnou roli. Naopak její sestra je až příliš schematická a Vladimír Ráž působí krajně nesympaticky. Ale to je jen drovná vada, kterou bohatě vyváží nezapomenutelné scény a atmosféra doby. Například grimasy, které Baldová předvádí na lekcích tance mě úplně dostaly! (15.06.2008)

Koncert Zdenky Baldové, Vladimíra Ráže, Marie Tomášové a začínající mladičké herečky s půvabnýma očima (na kterých založila svou kariéru) Jany Brejchové. Film je sice označován jako komedie, ale mi to vůbec k smíchu nepřijde, naopak - tak to, bohužel, v mnoha rodinách bylo, kde měli atraktivního syna, který nenechal žádnou sukni na pokoji a rodinné peníze vyřešily mnohé společenské skandály. (16.06.2008)

Film o ne vábných stránkách kapitalismu lze udělat nejen s vkusem, ale i úsměvem a nadhledem. Měšťácké pokrytectví (existuje ovšem i proletářské a zdaleka se neomezuje na komunisty) bylo a je vděčnýn tématem. Zatímco soudobý konzumismus je chápán a nazírán současnou veřejností odlišně, zdaleka ne vyhraněně, ten starý byl za stara skoro vždy kritizován. Zprava, zleva, zespodu - a když to jen trochu šlo - i zeshora. Svým způsobem čítankový příběh ve stylu Olbrachtovy ANNY PROLETÁŘKY "ozvláštňuje" několik "maličkostí": vedle brilantní Krejčíkovy režie k tomu přispívá i scénář Jiřího Frieda a pak přímo přehršel uměleckých výkonů, jimž v titulní roli vévodí stařičká Zdena Baldová, pro niž nesmíme zapomínat na Fabianovou, Tomášovou, Šejbalovou či tehdy zvláště mladou Janu Brejchovou. Zhýralost sluší i standardní suverenitě Vladimíra Ráže. Zapomenout nelze ani na dobře fabulovaný obsah, v němž je protikladem jásotu jedné strany (kolem paní Dulské) i postupný nárůst sebevědomí hlavní hrdinky. Právě toto odmítání schematického chování "výcviku a zase výcviku ..." v duchu obligátního dobového černobílého vnímání problému, je zdrojem síly Krejčíkova přístupu. Ocenění zaslouží i rázné pojetí Šejbalové v její roli rázné, přímočaré dívčiny tety. Nezávisle na datu natočení máme před sebou jeden z mála filmů padesátých let, které svou úrovní i sdílností oprávněně oslovují již několik generací filmových diváků. (16.04.2008)

Morálka pani Dulskej ma najprv prekvapila tým, že na dobu vzniku (1958), nie je skoro vôbec poznačená ideológiou. Potom ma chytil zaujímavý dej, s detailnou psychologickou kresbou postáv a skvelý herecký výkon Jany Brejchovej (jediný dobrý člen rodiny). Nikdy by som nepovedal, že 70 rokov starý film podá problematiku spoločenského postavenia tehotnej ženy 100X lepšie, než dnešné sociálne drámy. (08.02.2022)