Polnočná omša

Kvalitní psychologické drama z posledních vánočních dnů roku 1944. Malý spolier: Maloměštácká rodina Kubišových (jak příznačné jméno) touží přečkat konec války bez úhony a v bezpečí, avšak vážným ohrožením pro rodinu se stává návrat jejich zraněného a zbídačeného syna Jurka (Ivan Mistrík), který bojoval na straně partyzánů proti okupantům. Konec spoileru. Režisér Krejčík se dva roky po skvělém "Vyšším principu" a se dvěma stejnými herci (Hanjo Hasse-officír a Ivan Mistrík) pustil opět do válečné tématiky a opět to byl pokus zdařilý. Dusná atmosféra (např. ta u piána), všeobecný strach, skvělá, hluboká psychogická studie jednotlivých postav, trocha patosu neuškodí a tradičně vyhrocený konec. To byly asi hlavní klady filmu spolu s Liškovou hudbou. Ta paralera v přítomnosti idyly vánočnoch svátků v boji s odporným koncem fašismu, tu byla nastiněna velmi dobře. 3,5/5*. (23.08.2009)

Adaptace hry Petra Karvaše je výborná. I když víc než epická složka příběhu, odehrávajícího se kdesi v Horehroní, je podstatnější podobenství o zradě - kolaboraci, o lidství, odvaze, o vlastní tváři. Zaujaly mne hned úvodní kontrastující obrazy popravy a proti tomu poklidné vybírání zákusku v cukrárně. Symbolické je zasazení do vánočního času. Výborně vyřešena dvojjazyčnost: titulky, když mluví němečtí vojáci; německý major mluví se Slováky většinou slovensky, ale nedokonale – např.: Vánoce - venku válka,tady tichá harmonie. Perfektní hudba Zdeňka Lišky. Týden před zhlédnutím filmu jsem byl v Zuberci - Brestové, kde probíhaly oslavy SNP. Některé hrané scény (německé přepadávání slovenských domácností) byly jako vystřižené ze zubereckého skanzenu. (24.08.2009)

Jsou filmy, které dokáží člověka svou výpovědí totálně "zmasakrovat". Polnočná omša, slovenský snímek českého režiséra Jiřího Krejčíka, mezi takového filmy bezesporu patří. Už ze samotného úvodu uvozeného vánoční koledou, v němž jsme svědky zmasakrování slovenských civilistů (mužů, žen i dětí), jde člověku mráz po zádech. Říká se, že "vánoce jsou svátky klidu a míru". Když jsme ale v tomto snímku svědky situace, při níž nacistický důstojník na návštěvě v rodině Kubišových hraje a zpívá koledu Tichá noc, zatímco v podkroví jejich domu ošetřují jejich uprchlého syna partyzána, těžko se lze ubránit pocitu naprosté absurdity. Stejně absurdní je vyznání, které onen důstojník sděluje Kubišovým u štědrovečerního stolu: "Já na Pána Boha věřím, ale spoléhám na našeho vůdce." Atmosféra u tohoto stolu by se přitom v tu chvílí dala doslova krájet. A když pak během půlnoční mše, za zvuku varhanní hudby a zpěvu koledy "Narodil se Kristus Pán, veselme se..." dochází k tragickému vyvrcholení celého filmu, je člověku skoro do pláče. (13.04.2017)

Uf, to zas byl psychologický nářez a pořádně drsná výpověď o ne až tak známém tématu Slovenského národního povstání. Engelchen se mi líbil ještě o kousek víc, ale i místní popravy civilistů hned v první scéně tedy byly něco příšerného. Další parádní československý film z šedesátých let. Toto období je opravdu úžasná zásobárna. 90% (01.03.2022)

Pri prvých pohľadoch na kamenné tváre našich špičkových hercov som si povedal, že si budem všímať, koľkokrát sa v priebehu deja zmení ich výraz tváre. Až na drobné nuansy ani raz. Nechcem povedať, že je to vzhľadom na tému chyba, ale predsa len sa potom dá depresia okolo nedá brať úplne vážne. Takže si to nevšímajte. Chybou už ale je, ak musí mať nacista to zlo vpísané v tvári a tak je jeho postava obsadená typovo presne s očakávaním publika. Či sa podarí, alebo nepodarí partizána chytiť, tak na to si musíme počkať až do konca, takže aj napínavé scény večere nie sú z dramaturgického hľadiska až tak napínavé. Páčilo sa mi symbolické načasovanie deja na štedrý večer, naša cirkev totiž tiež nebola v ťažkých časoch iba sluhom božím. Výčitky však neznehodnocujú myšlienkovú hodnotu filmu. (20.08.2014)