Půlnoční mše
Midnight Mass
Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ján Klimo (vypravěč), Hana Meličková, Jozef Kroner, Margit Bara, Hannjo Hasse, Ladislav Chudík, Karol Machata, Emília Vášáryová, Ivan Mistrík (více)Obsahy(1)
Je Štědrý den 1944. Bez ohledu na tento významný křesťanský svátek probíhají na Slovensku kruté nacistické represe. Za účast ve Slovenském národním povstání a za pouhou pomoc partyzánům Němci po stovkách popravují muže, ženy i děti. Usedlá maloměstská rodina Kubišových se v této době snaží přežít válku jak se dá, i kdyby to mělo znamenat kolaboraci. Syn Marián je velitelem fašistických gard, jeho cynický švagr Paľo podniká a snaží se držet co nejvíc stranou. Paľova žena Angela si začala románek s nacistickým majorem Breckerem, který u Kubišových bydlí. Vážné ohrožení pro všechny včetně starých rodičů však přinese devatenáctiletý syn Juraj, který bojoval s partyzány a kterému se podařilo utéct před popravou. Mladík se domů dostane se zraněnou nohou. Zatímco Němci kvůli uprchlíkovi provádějí dům od domu prohlídky, Juraj na půdě čeká na lékařskou pomoc a začíná blouznit v horečkách. A v přízemí probíhá „idylická“ štědrovečerní večeře, na kterou se nechal pozvat sám major Brecker… Vynikající psychologické válečné drama o maloměšťáctví, zbabělosti a o zoufalé snaze přežít i za cenu popření všech mravních principů natočil ve slovenské produkci český režisér Jiří Krejčík. (Česká televize)
(více)Recenze (94)
Nekompromisní divácké profackování hned na začátku filmu, které Ti dá jasně a drsně najevo v jaké době se snímek odehrává, odstartuje vynikající narůstání děje, který graduje skutečně skvostně. Dokonale úlisný esesák a zoufalá nastalá situace nenechává diváka nijak zvlášť vydechnout, což podporují i výborní herci. Nejen krásná, ochotná a nebojácná sestřička, či Šméralova slovenština a celkově jeho výjimečná role, ale všichni zúčastnění dávají do filmu potřebný cit a vážnost. Jeden štědrý večer, na který se nezapomíná. Liška se moc nevyjadřuje, ovšem i těch pár tónů stačí na to, aby film pozvedl, jako vždy. Nutná je také znalost (alespoň základů) němčiny. Stejně jako V hodině dvanástej jsou veškeré dialogy v němčině bez překladu, v závěru to filmu dost škodí. I neukončená situace s farářem je dost zvláštní. Nicméně vypovídající síla filmu je neoddiskutovatelná. Poslední dobou se mi ty zásahy do svědomí slovenské historie nějak hromadí, což je jen dobře. ()
Zachytil jsem to náhodou a ještěže tak. Dosud pro mě neznámý počin je totiž velmi solidní. A když jsem zahlédl jméno režiséra, už to není takové překvapení. :-) Tíživá zápletka doprovázená zajímavými hereckými výkony. V čele s neznámými Hannjo Haasem a uhrančivou Margit Bara. Nechytil jsem začátek a nejen proto bych velmi rád viděl znovu... ()
Jozef Kroner tu vyzerá podobne, ako v Tisícročnej včele a to tie dva filmy od seba delí 21 rokov. Wtf? Niektorí ľudia vyzerajú mladšie, než ako v skutočnosti sú a niektorí naopak a to bol zrejme aj Kronerov problém. A samotný film? Pojednáva o konci druhej svetovej a pripomína skôr divadelnú hru (veľa hercov na pomerne malom priestore). Na tom nie je v podstate nič zlé, konštatujem to len ako zaujímavosť. Herci podávajú kvalitné výkony (vrátane Chudíka, ktorého som nikdy nemusel) a celé je to hlavne ku koncu (popretie syna) veľmi silné. ()
Uf, to zas byl psychologický nářez a pořádně drsná výpověď o ne až tak známém tématu Slovenského národního povstání. Engelchen se mi líbil ještě o kousek víc, ale i místní popravy civilistů hned v první scéně tedy byly něco příšerného. Další parádní československý film z šedesátých let. Toto období je opravdu úžasná zásobárna. 90% ()
Tolik zla, hrůzy, strachu, úzkosti a napětí nacpat do příběhu, který se odehrává během Štědrého dne roku 1944 jsem musel rozdýchávat. Strašlivé zlo, boj o přežití za každou cenu a naprostá ztráta lidských hodnot, scény, u kterých tuhne krev v žilách. Nebudu rozpitvávat děj, tohle je brutální drama, které předčí snad i Krejčíkův předchozí Vyšší princip. Atmosféra by se dala krájet, herecké kreace neskutečné (tohle je vrchol, co se dá všechno zahrát a je zbytečné někoho vyzdvihovat, z těch všech výkonů mrazí), strach číhající z každého záběru. Strach, strach a zase jenom strach. A do tohoto skličujícího pekla hraje jako paradox vánoční hudba Zdeňka Lišky. Neuvěřitelná kombinace, o to více ještě umocňující krásu vánočního období v době odporného bestiálního vraždění. Lišák to prostě vždycky uměl, vzpomeňme třeba Spalovače, kde použil podobný kontrast. Polnočnou omšu jsem viděl poprvé někdy před dvaceti lety, potom asi před rokem a potřetí teď a musím říct, že každý další zážitek z filmu se pokaždé stupňuje. Jiří Krejčík byl puntičkářský režisér, který si potrpěl na sebemenším detailu, z herců vyždímal vždy maximum a proto je to ve výsledku sakra vidět. Ve svém úsilí a pečlivosti natočit věrohodný film z jakékoliv doby mě hodně připomíná Františka Vláčila, oba dva byli naši největší režiséři, nikdo netočil filmy jako oni. Klobouk dolů. Ještě bych zmínil, že se snímek natáčel na formát Cinemascope, to znamená absolutní vizuální krásu. A když si kameraman Rudolf Stahl mladší zaostřuje různé detaily a záběry, potom nezbývá tenhle klenot zařadit do kategorie filmů, kde pětihvězdičkové hodnocení nestačí. ()
Reklama