Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nedoučená šestnáctiletá kadeřnice Jitka uteče z domova mládeže a vrátí se k partě chuligánů, kterou vede mladík Vilda. Všichni se poflakují po pražských pasážích a peníze si obstarávají drobnými krádežemi a podvody. Jitka se jednoho dne zalíbí číšnickému učni Tonkovi. Dívka jeho city opětuje, ale zároveň ho nechce strhnout na šikmou plochu. Její kumpáni však žádné zábrany nemají. A tak se Tonek stane členem jejich party… České drama Probuzení natočil v roce 1959 režisér Jiří Krejčík s mladičkou Janou Brejchovou v roli svůdné, ale nezvladatelné dívky z ulice. Příběh filmu se odehrává v retrospektivě: je uveden optimistickým začátkem i koncem, ve kterém je z Jitky slušně upravená a spořádaná mladá žena. Tento rámec však Krejčík musel do filmu dodat proti vlastní vůli. (Česká televize)

(více)

Recenze (102)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Rok před svým vrcholným snímkem Vyšší princip natočil Jiří Krejčík drama Probuzení, které takřka symbolicky předznamenává charakter doby, uprostřed schematismu filmové tvorby 50. let, toho nejtemnějšího období novodobé české historie, které se plně vyrovnává protektorátním časům, byl Krejčík schopen již netočit budovatelské filmy, ale prosadit si vznik psychologického dramatu signalizující postupné tání dogmatismu 50. let... Sonda do života problémové mládeže (tzv. pásků) stojící mimo zářné budovatelské snažení národa prezentované oficiálními sdělovacími prostředky je přelomová už svou existencí - prezentace a vlastně už samé připuštění existence podobných lidí, jaké zobrazuje film, byla v kinematografii té doby cosi neslýchaného. V budovatelském filmu jsou jen dva póly hrdinů - uvědomělý komunista a zavrženíhodný třídní nepřítel, tady je ovšem prezentován nový pohled - i třídní nepřítel může mít sympatie divákovy. Krejčíkův film je sice ještě zatížen stigmatem doby svého vzniku, ale 3 roky po smrti Stalina a Gottwalda a Chruščovově odhalení kultu osobnosti se přece jen už pomalu prolamují ledy. Ten film je i dnes krásný, křehký a lyrický a někde uvnitř hluboce smutný, což se uprostřed rozjásaného budování socialistických zítřků u filmu ze současnosti hledá jen stěží. Jde rovněž o silnou generační výpověď, s jinými filmy se soudobá mládež mohla ztotožňovat jen těžko. Potěší herecké výkony i účast celé plejády začínajících pozdějších hereckých legend, stejně jako výborná kamera, v jejímž pojetí je dobová Praha neradostná a šedivá... Překvapila mne hudba Zdeňka Lišky, prakticky vůbec se mi ji nepodařilo identifikovat a o jeho autorství jsem si přečetl až v závěrečných titulcích...ještě evidentně nenese znaky typické pro pozdější mistrovu filmovou tvorbu... Rok 1959 a postupné prob(o)uzení společnosti hybernované okovy komunistické totality... ()

honz 

všechny recenze uživatele

Jiří Krejčík je skutečný mistr. Na konci padesátých let natočilt psychologický film o "problémové" mládeži a nezabřednout při tom do dobové schematičnosti, nýbrž realisticky zobrazit hlavní protagonisty v reálném prostředí a ovzduší oné doby, je skutečně obdivuhodný počin. Navíc i po padesáti letech má film co říci. Vynikající mladí herci: Jan Šmíd, Jana Brejchová a Petr Kostka. ()

Reklama

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Byl jsem až překvapen, jak moc opravdový tenhle film je. Vzdor době svého vzniku jde o výborný, skvěle zahraný příběh s v českém filmu ne příliš častou romantickou zápletkou, jejíž dobrý konec mě v tomto případě vyloženě potěšil. Aby ne, na filmu se sešli režisér Krejčík a nastupující generace českých herců. Jak to, že mě film o mladých z roku 1959 osloví víc, než současné "generační výpovědi" polistopadových příštipkářů? ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Není zas tak těžké sklouznout na šikmou plochu, když se člověk zakouká do divné holky, která má kolem sebe partu floutků. Od drobných výtržností k první zlodějině a pak už to jede. Naštěstí každý má v socialismu právo na druhou šanci, takže to dobře dopadne. Partička Kodet, Kostka, Brejchová je výborně ztvárněná parta výtržníčků a Jan Šmíd coby trouba-oběť taky moc dobrý. 85% ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

České trestní právo rozlišuje kategorie "děti" a "děti a mladiství (mládež)". V bežném úzu ale mezi pojmy "mladiství" a "mládež" citíme - nebo jsme cítili - určité rozdíly. Mládež to byli ti dobří (svazáci a kolektivci) a mladiství ti, kteří tíhnou k narušení (nepřizpůsobivci, individualisté). Krejčík (možná z vyššího principu, možná z popudu tehdejších ideologů) tento rozdíl akcentuje. Zatímco se mládež věnuje budování své nové vlasti ("více píce pro slepice, více uhlí republice, více péče mládeži), čtveřice mladistvých zdánlivě posílená dalších druhem, provádí své pikle a rejdy. Virem nákazy je tanec zvaný rokenrol; Tonek ho netancuje nikdy, Jitka se "uzdraví" až tehdy, když tuto divokou hudbu zavrhne. Pozn. 1: Musel jsem se hned podívat, kolik těm mladistvím bylo, Brejchová 19, Kostka 21, v tehdejším hábitu vypadali starší. Pozn. 2: Film má opravdu skvělou dobovou patinu, bejvák na vrakovišti aut, zlomová akce na chatě, debužírování za cizí peníze atd. ()

Galerie (10)

Zajímavosti (7)

  • V e filmu je ve scéně u Vltavy možné vidět Stalinův pomník na Letné, který se nad městěm tyčil jen několik let a byl zbourán roku 1962. (offlineman)
  • Tvůrci měli pochybnosti, zda „slušná“ Jana Brejchová (Jitka) dokáže zahrát roli chuligánky. Nakonec se rozhodli, že ji odvezou do pasťáku, kde strávila tři dny a měla možnost se setkat s nejhrubším zrnem tehdejší mládeže. (sator)
  • Režisér Jiří Krejčík oslovoval mladé herce Petra Kostku (Vilda) a Jiřího Kodeta (Emil) při natáčení (asi kvůli autenticitě příběhu) „ty vole“ nebo „ty bejku“. To se nelíbilo produkci, proto mu řekli, že se to nehodí. Tak ubral a začal Kostkovi říkat Kostičko. Herec tím byl ale tak zaskočený, že si myslel, že už ho režisér nemá rád. (raininface)

Reklama

Reklama