Prodavač humoru

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! (23.06.2008)

Si někdy tak říkám, na co se to vlastně za socíku naši fotři v TV koukali, když půlka natočených filmů šla rovnou do trezoru a druhá půlka byla většinou kravina. Prodavač humoru je myslím na své poměry a možnosti nadprůměrná komédie, která celkem věrně zrcadlí životní realitu, tedy když seš nahoře, lezou ti všichni do prdele, když jsi dole, do prdele tě všichni kopaj. Naprosto výborně (jako vždy) hraje Ivan Vyskočil, kterej ztvrárňuje principála partičky s naprosto otřesným vystoupením. (25.06.2012)

Výpověď je to sice drsná a v dobovém kontextu pochopitelná, nicméně se nelze divit tomu, že distribuce filmu byla velmi omezená a televize se ho dočkala až po roce 1989. A samozřejmě navzdory dnešním sympatiím je zároveň ale nutné vnímat fakt, že se Krejčík podepsal pod obyčejnou upocenou adaptaci románu Romana Ráže s velmi slabými hereckými výkony (jediný dobrý nápad tu byl obsadit Danu Vlkovou jako falešnou francouzskou zpěvačku, protože ta si v té době udělala ve skutečnosti zahraniční jméno při svých výjezdech s duem Kamélie, ale to je asi tak všechno, co lze zmínit s plusovým znaménkem). Zvedat výstražně prst nestačí. Nasrat bolševika nestačí. Na dobrý film tedy určitě ne. (23.07.2024)

Kandrtův Humor na cestách byl opravdu děsná blbost. Krejčíkův film ovšem překvapil. Socialistická společnost nezdravých vztahů, rodinných problémů, úplatků, známostí, šedé ekonomiky, protekce, to se soudruhům opravdu nemohlo líbit. Hlavní hrdina byl semletý tak nevinně, ale vědomě. Jako připomínka dob nedávných zajímavý film. (27.10.2021)

Tento poslední Krejčíkův film pro kina je z roku 1984 a je neuvěřitelné, jak je pořád aktuální. Změnily se sice některé společenské reálie (agentura v normalizačním ČSSR), a z filmu jsou nepřehlédnutelně cítit 80. léta minulého století, přesto ústřední motivy rezonují i dnes - korupce, klientelismus, vydírání. Ty stupidní estrády jsou vlastně jen vedlejším motivem, jsou jen prostředkem k odhalení zrůdnosti jednání bezskrupulozních lidí typu Kandrta (Vyskočil), Pospíšila (Zedníček) či Binka (Řehák). Ve filmu je několikrát zmíněno, že lidem-divákům se ty blbosti vlastně vůbec nelíbí, že na to nechtějí chodit a odcházejí ze sálů. To je optimistický pohled, že s lidma to nemusí být zase až tak špatné; pouze jsou - a jsme opět u těch hlavních motivů - těmito estrádami sami korumpováni (u těch prostších, aby zapomněli, v jakém marasmu žijí) a vydíráni (u těch vnímavějších, aby kupovali to co je, protože nic lepšího nedostanou, protože by to nevydělávalo dost peněz). No není to jako dnes? Rozdíl je snad jen v tom, že kapitalističtí estrádní "kulturtrégři" se navíc naučili používat stupidní pokrytecký argument "divák si to žádá"... Proto z názvu filmu je nejdůležitější to slovo "prodavač". Pokud bychom chtěli film, kde hlavním motivem bude ten estrádní "humor", pak vzpomeňme na Felliniho Ginger a Fred. (10.08.2013)