Prodavač humoru

Tento poslední Krejčíkův film pro kina je z roku 1984 a je neuvěřitelné, jak je pořád aktuální. Změnily se sice některé společenské reálie (agentura v normalizačním ČSSR), a z filmu jsou nepřehlédnutelně cítit 80. léta minulého století, přesto ústřední motivy rezonují i dnes - korupce, klientelismus, vydírání. Ty stupidní estrády jsou vlastně jen vedlejším motivem, jsou jen prostředkem k odhalení zrůdnosti jednání bezskrupulozních lidí typu Kandrta (Vyskočil), Pospíšila (Zedníček) či Binka (Řehák). Ve filmu je několikrát zmíněno, že lidem-divákům se ty blbosti vlastně vůbec nelíbí, že na to nechtějí chodit a odcházejí ze sálů. To je optimistický pohled, že s lidma to nemusí být zase až tak špatné; pouze jsou - a jsme opět u těch hlavních motivů - těmito estrádami sami korumpováni (u těch prostších, aby zapomněli, v jakém marasmu žijí) a vydíráni (u těch vnímavějších, aby kupovali to co je, protože nic lepšího nedostanou, protože by to nevydělávalo dost peněz). No není to jako dnes? Rozdíl je snad jen v tom, že kapitalističtí estrádní "kulturtrégři" se navíc naučili používat stupidní pokrytecký argument "divák si to žádá"... Proto z názvu filmu je nejdůležitější to slovo "prodavač". Pokud bychom chtěli film, kde hlavním motivem bude ten estrádní "humor", pak vzpomeňme na Felliniho Ginger a Fred. (10.08.2013)

Méně známý zároveň však hodně odvážný tvůrčí snímek vynikajícího reřiséra Krejčíka z časů reálného socialismu, výborně fungující i jako satira nebo nemilosrdná parodie o pokleslé socialistické zábavě v tomto případě o poměrech v jedné estrádní agentuře..Julius Satinský byl ve své tragikomické roli s výraznou příměsí neobratnosti a smolařství velmi dobrý..Ve filmu navíc zazněla hudba v té době už nepovolované a zakazované skupiny Pražský výběr. Filmu se ale nakonec dostalo jen omezené distribuce, jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 pozastaveno a snímek se znovu objevuje na našich obrazovkách až někdy v říjnu roku 1990. (22.06.2008)

Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! (23.06.2008)

Neřekl bych, že film dnes neosloví. Vždyť se stačí jen přenést v době, kulisy, herci a šlendrián dnešních "kandrtumělců" zůstává týž – od estrádních bavičů až po blikotavé "hvězdičky" pop-music. O jejich "oblíbenosti" nerozhoduje poptávka, ale schopný manažer, který je protlačí kamkoli, samozřejmě že za tučný peníz, a ne nějaký obolos. Nadčasový snímek. A propos, dost jsem se pobavil, když jsem spatřil nápis na přední bláně kopáku bicích, které stály na pódiu. Blána se pak ještě objevila v jednom záběru na zdi v kanceláři ředitele umělecké agentury, takže jsem si to potvrdil. MIMIKRY! Shodou okolností hrál v tomhle filmu Jirka Lábus taktéž kytaristu rockové kapely. -:) (19.10.2009)

Nahlédnutí příprav 'humoru na zakázku' se snaží vystinout atmosféru socialistické zábavy, dalo by se ale přenést i na mnohé dnešní estrády. Od začátku budete trpět - šílenou hudbou, neschopnými zpěváky, trapnými tanečními čísly, nakrucujícími se zpěvačkami a slizkými pány v oblecích. Všude samá korupce, boj o lepší pozice a absurdní chování okolí. Zároveň vám ale bude jasné PROČ trpíte, že právě tohle je účel toho filmu, aby nějak zapůsobil, abychom si uvědomili, že právě tohle sleduje většina národa po práci s přihlouplým úsměvem na rtech. (02.08.2010)