Svatba jako řemen

Tahle komedie má tendenci se ztrácet v nepřeberné řadě parádních kousků Lipského, Vorlíčka a dalších, ale své místo ve zlatém fondu nepochybně má. Řada scén je fakt nesmrtelných. Jestli je u nás nějaký dědic talentu Jaroslava Haška, pak to bude asi Zdeněk Mahler, jehož schopnost vykreslení lidských charakterů zejména ve vztahu k alkoholu se Haškově umění velmi podobá. Už dlouho jsem neviděl tak dokonale zmáknuté postavičky a tak trefné dialogy, jako v tomto filmu. Sedlo mi to parádně! 90% (25.12.2012)

Na komedii o znásilnění si troufne málokdo. Krejčík určitě nevěděl, jak moc nadčasový film natočil. Už tehdy šel hned do trezoru, a jakmile to někdo pustí vedení reakčního hnutí Me Too, tak jeho mistrovské dílo dostane zase na pár desítek let stopku. Snad jen Pucholt a jeho brutální hlášky by je mohly obměkčit. (28.12.2023)

Prvních padesát minut jsem se velice dobře bavil přehlídkou všech těch postaviček a jejich slovními přestřelkami, po příjezdu na svatbu jsem už vykřikoval smíchy. Vladimír "No co, co, co?" Pucholt a Jan Vostrčil coby příslušníci SNB vydávající se za kamarády zoufale se hroutícího Jiřího Hrzána, František Filipovský jako otec se (sebe)vražednými sklony, bezchybná Iva Janžurová, které to navíc velice slušelo, malé i větší figurky skvěle ztvárněné Pavlem Landovským, Josefem Hlinomazem, Janem Libíčkem, Iljou Prachařem, Jiřím Lírem a dalšími.... K tomu Mahlerův a Krejčíkův chytře vtipný scénář (pánové se rýpání do státního aparátu nebáli, inu, taková byla zrovna doba), doslova pohodová režie, Liškova rozverná hudba používající motiv "Už mou milou od oltáře vedou"... Čtyři a půl hvězdy. (22.02.2012)

Aká dlhá a ťažká je cesta, kým sa z obeti znásilnenia stane niečo celkom iné. Množstvo hlášok, čo vypustí soudruh esenbé v podaní Pucholta by naplnilo aj viac filmov a jeho neohrabané herectvo sa presne hodí k neohrabanému príslušníkovi. Toľko srandy si z polície, jej vyšetrovania a rekonštrukcie činu neurobia ani dnešné seriály o policajtoch. Keď sa k tomu všetkému pridajú účastníci svadby, Zázvorková a ďalšie legendy, tak je o výbuchy smiechu postarané. Svadobného poisťováka akoby vystrihli zo súčasnosti. Nakoniec je z toho taká staršia verzia anglickej klasiky, tentokrát Štyri svadby a jedno znásilnenie. –––– Soudruhu, byl jste označen, že jste se aktivně podílel tady na soudružce. –––– Ale když ho přemoh spánek, to přeci nemoh být způsobilej. To je příroda. –––– No co, co, co? Byl jste tázan? Dyť je to jasná provokace orgána. –––– Soudruhu náčelníku, nechte mě to. Dyť je to moje první znásilnění. (03.04.2014)

No tohle to byla bomba. Zaujala mě už Liškova skvělá hudba u úvodních titulků a pak ta herecká smršť, co jede od začátku do konce. "No co co co co co?" Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil v přesně těch rolích, v kterých je mám nejrači. Přirození, hláškující, vtipní, dokonalí. Nejsou to žádné zalamovačky, ale usmíval jsem se u toho celou dobu - a sem tam přifrčel i nějakej super fór ("Vždycky jak píšu rychlejc, tak se mi to takhle zasekne."). Celý děj je jedna velká veselohra a u většiny situací si člověk už jen tak říká: "to už se v dnešní době nemůže stát" nebo "tenkrát se to řešilo ještě jak mezi slušnejma lidma" nebo "tenkrát se nic tak nehrotilo" nebo "tenkrát byly některé věci jednodušší". Každopádně potlesk všem, kteří tenhle skvělý český kousek vymysleli, sehráli, zrežírovali a jinak se podíleli. (11.03.2021)