Svatba jako řemen

Vymakaný scénář,vtipné dialogy a nejlepší herci své doby - to stělesňuje Svatbu jako řemen,komedii která se doslova vysmívá pánům soudruhům a udělá s vážného činu jako je znásilnění komickou frašku ... Na plných pět hvězd to není,z důvodu pomalu se rozjíždějícího začátku,ovšem zábava k popukání je, jak se děj přesune k příjezdu na svatbu.PS: Hláška zde vynikajícího Vladimíra Prucholta "No co, co, co?!" mě pokaždé dostala do kolen xD (14.11.2009)

No, co, co, co?! Náčelníku, proč nás lidi nemají rádi..? To je ta vaše liberálnost, náčelníku..To jsou jen některé vynikající hlášky pronesené v této vynikající situační frašce a stejně tak i brilantní satiře vysmívající se v podstatě rozdílu mezi proklamovaným a skutečným..Celému filmu vévodí svým jedinečným, v té době už značně zralým herectvím, mladý prostoduše agilní a neohrabaný příslušník VB (Vladimír Pucholt), kterému je tu do ruky dána moc rozhodovat o osudech druhých..V uniformě a s čepicí se cítí být pánem nad všemi, povýšeně přikazuje a rozhoduje, co má kdo dělat..Vnitřně je však nejistý a zmatený, sám se dostal do situace, kterou nedokáže stoprocentně ovládat, na rozdíl od svého profesně staršího a zkušenějšího kolegy o životě ještě nic neví, hlavu má zaplněnou pouze profesními frázemi a ideologickými hesly. Zastrašování lidí by mu tedy šlo, běda, jak se někdo ozve. Pucholtova veskrze negativní ale jinak komická a celkem i milá postava, která se ve své hlouposti byla schopná dopouštět i nechtěného zla, byla zároveň asi nejsilnější složkou filmu, stojí na něm de facto celá myšlenka filmu..Byla to zároveň jeho poslední filmová role, před odchodem do zahraničí za lékařskou kariérou! Ostatní figurky byly vesměs vtipné, ať už znásilněná dívka (Iva Janžurová), rafinovaná a vychytralá venkovská dívka dvojí tváře, matka (Stela Zázvorková), starý otec (František Filipovský), se sebevražednými sklony, Hrzánova krásná přesvědčivá komická figurka ženicha, politováníhodná, směšná, věčně omdlévající a obracející oči v sloup, a v poslední řadě i jeho dva kamarádi, kde vynikl především Pavel Landovský jako bezchybný prostoduchý maník, který má nakonec ale i duši....Krásný film, od Jiřího Krejčíka můj druhý nejoblíbenější a v jeho filmografii tak 3-4 nejhodnotnější... 85%. (08.05.2006)

Svatba jako řemen má ožehavý příběh, skvělé provedení a satirické podání. Téma s pokusem o znásilnění jistě není vhodné k veselí a smíchu. Ovšem jako hravě neposedná satira společnosti to celé funguje s nevšedním půvabem pobavení i uvědomění si mrazivého stavu skutečností. Již jen jednání nádražního pokladníka je výstižné. O co působivější je potom chování i charakter stranického funkcionáře, či policejního sboru, vůči jejichž jakémukoliv jednání není možné protestovat. Ale i chování ostatních lidí v průběhu celého příběhu je příhodným ironickým políčkem společnosti. Pro mne jsou hlavními hrdiny příběhu představitelé příslušníků policejního sboru Veřejné bezpečnosti (skvělý Vladimír Pucholt a neméně dobrý Jan Vostrčil). Ti předvádějí nekompromisní hru na udržování pořádku, vyšetřování závažných i nezávažných trestných činů, netrpění ani náznaku odporu, poslušnosti i toho lidského liberalismu v rámci celé té složité komplexní hry spravedlnosti a pořádku a moci. Další v pořadí je zneuctěná prodavačka potravin Hana (dobrá Iva Janžurová) s rozporuplnou pověstí, s diskutabilním důvodem, s nechtěným zážitkem, s nátlakem z vnějšku a nakonec i s odevzdaností a kapitulací. Další v pořadí jsou nadržení vyděděnci z běžnosti a násilníci z popudu s dotěrným iniciátorem (dobrý Pavel Landovský), sebevědomým svůdcem (dobrý Jan Schánilec) a ostýchavcem v pohnutí divokosti i zlomyslnosti náhody osudu (dobrý Jiří Hrzán). je tu uražená nevěsta (Alena Hesová), která si bere velmi osobně veškerý stav věcí. Jsou tu rodiče nevěsty: matka (dobrá Stella Zázvorková), která se snaží vše zachránit a urovnat, a otec (dobrý František Filipovský), který by nejraději ode všeho utekl. Z dalších rolí: mocný a nadržený tajemník (skvělý Jan Libíček), bodrý ženichův strýc a voják (Ilja Prachař), bezstarostný a zadržený hudebník (příjemný Josef Hlinomaz), zneužívající vedoucí obchodu potravin (Jiří Lír), svérázný pokladní vlakového nádraží (Václav Kotva), zvědavá a škodolibá teta Růža (Anna Kratochvílová), či velice rozhořčený ženich (Jiří Hálek). Svatba má býti místem nestřídmého obžerství. Policejní orgán se většinou dožaduje naprosté poslušnosti prostého lidu. A toto je velice adresná a kousavá satira společnosti. (06.06.2016)

Ve své době titul znamenal významný mezník při testování hranic umělecké a společenské svobody v zemi. Zdánlivě lidová taškařice o jedné zhrzené přiopilé prodavačce, dvou nadržených chasnících a zvoraném pokusu o znásilnění je totiž plná chytrých dvojsmyslů, narážek a vtípků na účet tehdejšího režimu. Slizký stranický funkcionář, který žádnou sukni nenechá na pokoji, dva povedení příslušníci VB, kteří jsou schopni paragrafy natahovat dle potřeby a s lidskými právy si nedělají starosti, svatba bez ženicha, spousta hlášek a komických postaviček vytváří dohromady zábavný koktejl, který ani po letech neztrácí na půvabu. Spolu s Vyšším principem asi nejkvalitnější část Krejčíkovy filmografie. Přítomnost Pucholta a Vostrčila připomíná práce Miloše Formana, minimálně schopnost využívat trapnosti obyčejných lidí a střílet si z jejich nedokonalosti oba režiséři sdílejí beze zbytku. Celkový dojem: 90 %. (17.01.2014)

Pokud na něco sedí název: hořkosladká tragikomedie a trefná satira poměrů ve společnosti, potom je to bezesporu tento snímek Jiřího Krejčíka. Řeší se tu sice znásilnění jedné ženy, nicméně tím kdo byl „ znásilňován“ byl český národ (lidé). Jedním slovem (téměř) geniální. Tím myslím od kamery, režie, tak především scénářem Zdeňka Mahlera a konče vynikajícími hereckými výkony Vladimíra Pucholta ( škoda ho zubaře jednoho, film v něm hodně ztratil), Jana Vostrčila., Jiřího Hrzána a takhle bych mohl pokračovat stále dál a dál... Při sledování těchto typů snímků se člověku derou do úst slova: zlatá 60.-tá uvolněná léta. Zní to sice jako fráze, nicméně to byla skutečnost. Mám rád tyhle „ Formanovské“ charaktery. Muselo být pro všechny skutečnou slastí tvořit v těchto uvolněných podmínkách a době bezvládí. Důkazem budiž filmy, které v tomto období vznikaly. Škoda, že to trvalo tak krátce a už vůbec se nebudu zmiňovat o tom, co následovalo poté. p.s. „nevím, jestli se amnestie vztahuje i na znásilnění“ (11.03.2011)