Svědomí

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)

Moralizovať vie každý, chce to však veľkú odvahu sa toho aj držať. A k tomu prenádherná Irena Kačírková.... Úplný kontrast s dneškom. Dnes sa už takto k sebe ľudia nesprávajú, práve preto mám tak rád staré filmy. Treba si ich púšťať, aby sme nezabudli ako sa žilo v úplne inej dobe. Nielen čo sa týka technických vymožeností, ale hlavne ľudským charakterom a chovaním sa jeden k druhému. Také úctivé správanie sa k rodičom, učiteľom... to snáď ani nie je možné. To poznám iba z rozprávania starých rodičov a práve z takýchto filmov. Dnes už ide len o čistú fantáziu, žiaľ. Silný nadpriemer. 85/100 (05.06.2019)

Tak konečně jsem to viděl! Tak dlouho mi tento skvost utíkal! Neskutečně silně, emočně a velmi originálně na svou dobu pojatý psychologický snímek o nečistém svědomí jednoho pojištovacího úředníka ze spáchání vraždy přesněji (poražení malého kluka který později na následky zranění umírá) a ujetí z místa činu obávajicí se z následné manželské nevěry a jejího prozrazení. K tomu všemu je ještě navíc vydírán a musí krýt jeden pojištovací podvod. Nakonec pod vlivem syna který mu dá jednoznačně najevo své opovržení a kdy neví jak dál tak se raději přizná. Navíc je film v porovnání s jinými českými i zahraničními filmy té doby naprosto ojedinělý, mnohem napínavější a nápaditější než leckteré jiné snímky té doby.Tento snímek považuji za druhý nejlepší film Krejčíkovi kariéry hned po Vyšším principu 10/10. Mé hodnocení 9/10. (25.06.2006)

Vyborny a hodne zabudnuty ceskoslovensky film zo 40. rokov o tom, ako sofer auta prejde jedneho chlapca a ujde z miesta cinu. lenze potom sa zacnu ozyvat nielen vycitky svedomia, ale aj musi riesit akysi podvod a nejake dalsie veci. Nedbal sa roly zhostil na urovni, hral na urovni, herecky boli tiez vyborne - konkretne Yrena Kacirkova a Marie Vasova. Reziser Jiri Krejcik natocil tymto jeden zo svojich najlepsich filmov : 84 % (29.11.2016)

„To přeci nejde, udělat chybu a nepřiznat se k tomu“ X „Neblbni, buď rád, že to máme v suchu“ Film o tom, že když se rozjede spirála lží, v „suchu“ to většinou nikdy nezůstane. A z člověka pevných zásad, který se snaží tyto zásady i vtisknout svému synovi („chlap nelže a nemá se vykrucovat“), se může ze dne na den stát doslova „hadrový panák“, který kvůli svému maléru je nucen zahlazovat i maléry jiných. Jiří Krejčík tuto myšlenku krásně vyjádřil filmovými prostředky v podobě opakovaných závěrů na malou hadrovou panenku. Ta je zároveň jakýmsi trvalým mementem „maléru“, do něhož se „někdy člověk dostane a ani neví jak“. Mementem, které (málem) dokázalo zničit i tak harmonický vztah, jaký byl mezi Karlem Doležalem (Miloš Nedbal v plné své síle a krase svého herectví) a jeho synem Jiřím. „Ty bys taky někdy kvůli tátovi zbořil barák,“ říká Jirkova maminka (Marie Vášová - osobně se mi líbila víc než Irena Kačírková v roli sekretářky/milenky ). Jiří ale v závěru dokáže i víc než zbořit barák… Silné, i když možná až přeci jen trošku moc moralistické vyústění tohoto jinak působivého psychologického filmu. Pohled do Jirkových v očích v posledním záběru však hovoří rozhodně za vše... (07.08.2018)