Ves v pohraničí

Ves v pohraničí je hodně zajímavý film, tradičně poplatný tehdejší době. Němec byl největší spodina, Češi tak objektivně celý národ z pohraničí vyhnali a začali se sami stěhovat a prostě a jednoduše zabírat tu stodolu, která se jim zrovna nejvíc zalíbila. To samozřejmě bylo nejsprávnější a nejlepší řešení, co náš národ mohl udělat. Stateční Češi se totiž nebáli a do nejistého prostředí se rozhodli odstěhovat se vším, co jim v jejich rodném místě zbylo. Tak je to jasný, člověk s tou tehdejší propagandou musí trošku počítat. V těch letech by to jinak ani nešlo. Na druhou stranu je tenhle film moc hezky natočený. Ukazuje tehdejší náladu a názory lidí a natočeno je to opravdu hodně dobře. Nejstrašidelnější je snad ten závěr, kdy si člověk uvědomí, že lidi jsou v každém období stejní. Ve vesnici si na sebe první příchozí rodina vezme zodpovědnost a z hlavy rodiny se stane tamní starosta. Hostinskej s ním nesouhlasí, a když se naskytne, byť malinká příležitost, jak mu poškodit, okamžitě se do něj pustí a nahází na něj všechnu špínu světa. Nehledě na to, že zvolený starosta je rozumně smýšlející člověk, který vše v zájmu demokracie dělá nejlépe, jak dovede. Jakmile ale hostinskej na něco narazí, najednou všechny lidi obrátí proti starostovi a nebít závěrečné scény, dopadlo by to asi tak, že z jediného rozumně uvažujícího člověka se stane vyvrhel, a že z vraha se stane hrdina. Z toho pak pramení nevědomost, úplatky a veškeré negativní vlastnosti, které se v našem národě drží zuby nehty a ne a ne vyfičet někam do pryč. (18.06.2013)

Žádný z hlavních hrdinů mi sympatický není, bez ostychu se nastěhují do násilím opuštěných chalup, jedí z cizích misek, spí v cizích postýlkách, starají se o cizí obilí, jak kdyby ho zasadili oni. Né že bych měl něco proti odsunu Němců, protože coby národ-zločinec neměli už právo do svého osudu kecat (na druhou stranu, jejich předválečný požadavek na připojení k říši byl zcela oprávněný, neb byl založen na stejném principu práva na sebeurčení, na kterém např. Slovensko a Podkarpatská Rus vytvořily spolu s Čechy samostatný stát), ale ten určitý parazitismus nových osídlitelů je nepřirozený, kopřivkuvzbuzující, zkrátka podivný. Záhorský coby 42 letý stařík je tu v komentářích zmíněn několikrát, ale za pozornost také stojí, že jeho filmový syn je o plných 18 let starší než on a vnuk pouze o 14 let mladší. Podivná to rodinka. (02.11.2012)

Slušně zpracovaný snímek na téma poválečné osidlování našeho pohraničí. Film není přeci jenom až tolik ideologicky směřovaný jako třeba pozdější Vávrův Nástup. Čech je bodrý člověk a Němec zlořád co je na tom špatnýho? Samozřejmě, že ta určitá černobílost postav a jejich dělení na dobré a zlé je celkem úsměvná, ale pro podobný snímky té doby naprosto běžná. Holt se točilo v první vlně nadšení po válce a filmy z té doby jsou specifické, ale na to jsem si už zvyknul. Takže Češi dělají co se dá, převlečenej esesák škodí, ale potrestání neujde. Takže klasika. Jenom mě na tom filmu nic až tak nestrhlo, abych mu dával víc než lepší 3*. Za mě 65% (28.02.2016)

Komerčnímu úspěchu Vsi v pohraničí se nelze podivovat, vždyť popularity "hraničního easternu" o tři roky později využil i Václav Řezáč a svým Nástupem stvořil spolehlivý socrealistický best-seller. Ves v pohraničí je oproti akčnímu a ideologicky vyhrocenému dílu Řezáčovu, kde čeští osadníci vedou zákopovou válku s Němci, až příliš poklidnou a uspávající záležitostí se slabým záporákem. Dominuje poselství kolektivity (jakési prvobytně pospolné socialistické společnosti), lehká kritika byrokratů a vyklidněná ideologická stránka, tolik typická pro umělecká díla vytvořená před Únorem / těsně po Únoru. Úvod filmu je přitom více než slibný, příchod do opuštěného a emblematikou nacismu prodchnutého Severova má zvláštní atmosféru strachu a neznáma, nicméně ta se časem vytratí a zbyde špatně vystavěná drť schůzí a polních prací. Herecká složka Krejčíkova filmu funguje spolehlivě, aby také ne, když je soupiska plná stávajících i budoucích hereckých hvězd. Za vypíchnutí stojí zpátečnický tramp Karla Effy, který svým prkenným výrazovým herectvím zabíjí... Ves v pohraničí bohužel nedisponuje napětím hraničních oblastí, které později posloužily socrealistickému umění jako prostor akce a detektivních eskapád. Ves v pohraničí je pouhá průměrně natočená selanka se slabou stopou socialistické ideologie a bohužel i slabou stopou dramatu. (15.12.2006)

Velmi dobrý film. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že to je nejspíše tím, že byl natočen ve správný čas na správném místě. Avšak ještě cennější je to, že pohraničí je vykresleno do nejmenšího detailu poutavě. Inu, jak jsem řekl shora, to jsou přednosti dobrého filmu. Výraznou měrou jsou i původní starobylé chalupy, které mají magickou poezii, čímž znásobují dojem z filmu. Z hereckého výkonu vyzdvihuji osobitý humor v podání Effy a Lipského. Rovněž Kurandovou, která s patřičnou vírou v boha a řečí prostou střihla roli jakoby ze skutečného života. Hrušínský jako syn Pavlasových zůstal trochu ve stínu, ale není pochyb, že byl už tehdy pro lepší role předurčen. Záhorský coby holubář hraje v příjemném duchu. Pivec přizpůsobivý typ má méně prostoru, ale zahrál v mezích možnosti. Hezká Medřická malá role, ale v barvě svého hlasu pádně ironická i působivá. Pro úplnost ještě dodám, že pro mě nádherný film, jenž ani po 68 letech neztratil nic ze své zábavnosti. (03.08.2016)