Gabriela
Gabriela
Režie:
Miroslav Josef KrňanskýKamera:
Václav HanušHudba:
Jaroslav KřičkaHrají:
Marie Glázrová, Karel Höger, Vladimír Leraus, Zdeňka Baldová, Jiří Steimar, Marie Rosůlková, Jindřich Plachta, Vladimír Salač, Theodor Pištěk, Josef Gruss (více)Obsahy(1)
Gabriela Tuzarová svého muže Petra stále velice miluje, přestože on k ní ochladl. Petr je účetním v tiskárně. Tajně spekuluje na burze a udržuje vztah s majitelkou podniku Šeborovou. Prospekuloval Gabrielino věno i třicet tisíc korun, které si půjčil z podnikové pokladny. Do Prahy přijede slavný dirigent Štěpán Tuzar, Petrův bratr. Štěpán je Gabrielou okouzlen. V tiskárně se chystá revize pokladny. Petr, který bratrovi celý život závidí úspěchy, požádá Štěpána o peníze a on se pro svoji lásku ke Gabriele odhodlá Petrovi vypomoci. Petr se rozhodne rozvést a sňatkem s paní Šeborovou získat podíl na tiskárně. Oznámí Gabriele své rozhodnutí ve chvíli, kdy se mladá žena zřekla Štěpánovy lásky. Zoufalá Gabriela si připraví jed a napíše dopis na rozloučenou... (ČSFD)
(více)Recenze (13)
Mě Gabriela moc nepřesvědčila o nějakém dramatu. Přeci jen se Karel Höger rozhoduje k radikálnímu činu až pod vlivem okolností a Gábina se snaží svého manžela umluvit. Veškeré drama se tak koná až vlastně na konci, kdy Petr prozře, ovšem opět pod tlakem okolností, sám by se nejspíš vlastně neodhodlal. Jednání postav tak mají až do konce punc účelovosti a ne toho, že tak dělají díky citové nebo rozumové změně. Jak už jsem psal na začátku, na jakékoli drama si divák musí počkat do konce, do té doby jde spíše o psychologické drama stavěné na dialozích a pocitech. ()
Slušné psychologické komorně laděné melodrama (jedno z nejlepších po roce 40' viz třeba Štastnou cestu, Turbina, Experiment, Kouzelný dům) z manželského trojuhleníku. Opět vynikající Marie Glázrová, zajímavá mladičká a elegantní Marie Rosůlková (kdo by to řekl že bude jednou hrát všechny ty dobrotivé a roztomile potrhlé stařenky) a charismatický Vladimír Leraus. Zmíňka o Karlu Högerovi už tu padla, kdyby ho člověk neznal z jiných jeho filmů tak by snad řekl že to není ani on! 3*. ()
Samotný příběh je víc než nudný a bez jiskry, ovšem to je zde vedlejší. To, co se cení na tomto filmu je zaprvé vynikající herci (už tehdy perfektní začínající Karel Höger a půvabně živelná Marie Glázrová, které čím dál, tím víc přicházím na chuť). No a zadruhé je to pak duši hladící hudba, která narozdíl od ostatních filmů té doby nedrásá uši, ale je jako balzám a zvýrazňuje polohu dané scény, která se zrovna odehrává. ()
Další z poměrně málo známých pamětnických filmů. Klasický námět manželského odcizení, nevěry a touhy po odpuštění. Velkou roli zde hraje hudba. Krátká stopáž zachraňuje příběh před nudou. Herecké výkony sice nebyly na Oskara, ale roli nevěrníka a defraudanta úspěšně zvládl Karel Höger, stejně jako jeho starostlivou a zanedbávanou ženu věrohodně ztělesnila Marie Glázrová. Z ostatních upoutal Jindřich Plachta a Marie Rosůlková. Zdeňka Baldová jako pomocnice v domácnosti mě dostala výrokem : „ Dva bratři to jsou, a jsou si podobní jako hrábě povříslu.“ Kdo dneska ví, co to bylo povříslo? Na štěstí to lze vygooglovat. ()
Mery Rosůlková potěšila, většinou jí znám už jako šedovlasou poťouchlou stařenku, tady působí ve svých 40ti letech velice mladistvě a elegantně. Mému srdci byla bližší než tragicky dramatická Marie Glazarová. Z mužských rolí potěšil Jindřich Plachta ve své úpřimně všední lidskosti a Vladimír Leraus jako galantní zchránce žen. ()
Reklama