Motýlek

Ničím nevynikající přepis románu. Ve scénách ze samotky jsem měl pocit, že sedím v divadle a sleduji Hunnama, jak se na jevišti snaží evokovat vězení. McQueen a Hoffman pojali v roce 1973 své role komplexně. McQueenovi jsem věřil tu jeho zarputilost, tu jeho touhu utéct, i ten jeho boj se šílenstvím na samotce, Hoffmanovi jsem věřil tu ztracenost a závěrečnou rezignaci. Tady vidím Hunnama a Maleka, jak si s pomocí maskérů hrají na vězně. Motýlek má cenu být vyprávěn znova a znova, protože to, co se dělo na Guayaně, je docela nedávná minulost. Ale tomuto přepisu chybí síla a emoce. (18.10.2019)

Originálního Motýlka jsem neviděl a přiznám se, že jsem o něm ani nikdy neslyšel, takže za Remake jsem vlastně rád a byť srovnávat nemohu, tak samotný film na mě rozhodně udělal dojem. Herecky je film poměrně nabitý vedle skvělého Charlieho Hunhama potěší i sympatický Rami Malek či známý Noerův Dánský přítel Roland Møller, ze kterého mám respekt film od filmu. Mám rád vězeňské filmy a tohle prostředí izolovaného ostrova s drsnými pravidly mi velmi vyhovovalo, samotné escape finále je vygradováno na maximum a dojde i na pár soubojů či jednu skvělou dekapitaci hlavy. Napínavé, zábavné, dobře zahrané i skvěle natočené. Za mě velká spokojenost a kdyby se nejednalo o remake je zde film v červených. 80% (27.11.2018)

Věrná imitace původního filmu. Dva noví představitelé v podstatě imitují dva dřívější bardy. Copak o to, Rami Malek má imitaci zvládnutou s bravurou, sklidil ovace za Freďáka Mercuryho, ale že i Charlie Hunnam ze sebe dostane i kus Steva McQueena (Queen je všude, kde je Malek), to je poměrně nečekané, většinou totiž hraje na hovno. I stalo se a Hunnam je novodobě v kulisách tvrdého vězení třicátých let minulého století, potažmo roky trvající samotky, příjemně přesvědčivý. Zjevem a zajímavým ztvárněním ho však přesto trumfuje Malek. Problémem je, že se jedná právě o remake slavného filmu, přičemž se najde slušný zástup těch diváků, kteří na původní verzi i její představitele nedají dopustit, i když (spravedlivě řečeno) je to úmorně roztažené pojednání, které by klidně mohlo být o tu hodinu kratší, a všichni by to taky přežili. To předělávka má jen ty dvě přijatelné hodiny, ve vězeňských prostorách inkriminovaného Ďábelského ostrova se pohybuje svižně a kolem již existujícího originálu našlapuje s úctou. Završení muklovských toulek Henriho Charriera není úplné terno, nicméně herci předvedli zdárně nakvašené emoce, dánský režisér Michael Noer se solidně etabloval mimo svoji domovinu, přičemž si zrovna nevybral k přepracování jednoduchou látku. Dal jí však důstojné zpracování, které přijde vhod zejména těm, kterým se původní Motýlek z nějakých nevysvětlitelných důvodů vyhýbal jejich zornému poli. 9/10 (16.11.2018)

Charlieho Hunnama aj Ramiho Maleka mam rád. V remake-u Papillon mi však obaja prišli pomerne nezaujímaví. Bol som síce zvedavý, či/ako/kedy sa dostanú z väzenia, ale ich pokusy vo mne nevzbudzovali žiadne emócie. Jednou z najsilnejších scén pritom mohli byť dlhé roky na samotke, ktoré mali ukázať šialenstvo zapúšťajúce korene do mysle trestanca. Mal som však pocit, že to Papi zvládol bez sebemenších problémov. (21.03.2021)

Určitě nejsem odpůrce remaků, spíš naopak, ovšem jakýkoliv remake musí mít smysl, opodstatnění, aby svůj předobraz buď vylepšil, nebo mu minimálně neudělal alespoň ostudu. Zrovna u Motýlka ale ať hledám, jak hledám, důvod remaku vážně skvělého a působivé snímku z roku 1973 neshledávám smysluplným, neboť příliš nechápu, čeho tímto novým zpracováním chtěli tvůrci nyní vlastně dosáhnout. Což o to, on nový Motýlek není nikterak špatným snímkem, je působivý, atmosférický, dobře zahraný, ale co je to platný, když nepřináší vůbec nic prospěšného, či inovativního, čím by dokázalo původní snímek nějak předčít, obohatit, zastínit, a tak jde prostě jen o již jednou odvyprávěný příběh, který ovšem tak akorát maximálně nechá vzpomenout na originál, toť ale vše, a to vážně moc není. Tvůrci si s tímto remakem zkrátka ukousli až příliš velké sousto, dohnat totiž jak výkony McQueena, či především fantastického Hoffmana, nebo syrovou působivost, atmosféru, či celkové vyznění bylo zkrátka utopické, každopádně jsem zároveň přesvědčen, že o nové verzi nelze hovořit ale ani jako o ostudě, spíš jen jako o jemné zbytečnosti. (01.05.2019)