Motýlek

Natáčení rymejku něčeho, co je objektivně nepřekonatelné (jakoukoliv diskuzi v tomto ohledu nepřipouštím!), je asi stejně smysluplné, jako kázat El Padronemu Babišovi o slušnosti a morálce. Nicméně přestože původní verzi ze sedmdesátých let považuji za dokonalou, nedalo mi to, zhlédl jsem a musím říci, že výsledek vlastně vůbec není blbý. Jenže ač se Artuš a Freddie snaží opravdu velmi sympaticky, tak McQueena s Hoffmanem nahradit nedokážou a to platí tak nějak o všech aspektech filmu. Přesto bych normálně dával asi čtveřici, nicméně rozdíl mezi touto novotou a klasikou musí být vyjádřen výrazněji. (11.04.2019)

Určitě nejsem odpůrce remaků, spíš naopak, ovšem jakýkoliv remake musí mít smysl, opodstatnění, aby svůj předobraz buď vylepšil, nebo mu minimálně neudělal alespoň ostudu. Zrovna u Motýlka ale ať hledám, jak hledám, důvod remaku vážně skvělého a působivé snímku z roku 1973 neshledávám smysluplným, neboť příliš nechápu, čeho tímto novým zpracováním chtěli tvůrci nyní vlastně dosáhnout. Což o to, on nový Motýlek není nikterak špatným snímkem, je působivý, atmosférický, dobře zahraný, ale co je to platný, když nepřináší vůbec nic prospěšného, či inovativního, čím by dokázalo původní snímek nějak předčít, obohatit, zastínit, a tak jde prostě jen o již jednou odvyprávěný příběh, který ovšem tak akorát maximálně nechá vzpomenout na originál, toť ale vše, a to vážně moc není. Tvůrci si s tímto remakem zkrátka ukousli až příliš velké sousto, dohnat totiž jak výkony McQueena, či především fantastického Hoffmana, nebo syrovou působivost, atmosféru, či celkové vyznění bylo zkrátka utopické, každopádně jsem zároveň přesvědčen, že o nové verzi nelze hovořit ale ani jako o ostudě, spíš jen jako o jemné zbytečnosti. (01.05.2019)

Trošku mi přijde jako ostuda, že v nás se o tomto filmu prakticky neví. Nešel do kin a nikde se o něm nepíše, přesto, že se podle mě jedná o jeden z těch lepších filmů uplynulého roku. Charlie Hunnam i Rami Malek předvádí úchvatný výkon, který je podpořen krásnými exteriéry a kvalitním (i když zremakovaným) příběhem. Poctivá filmařina. (27.11.2018)

O třídu lepší než Schaffnerova úmorná tříhodinová verze z roku 1973, přesto tento remake zrovna velký aplaus nesklidí. Noer totiž nedokáže uspokojivým způsobem pracovat s tempem, což je při 133-minutové stopáži učiněná pohroma, a nový Papillon tak zákonitě kráčí ve šlépějích nezáživného originálu. Tvůrci si však dali záležet alespoň na letmém vykreslení ústředních postav a jejich vzájemné interakci. Snímek pochopitelně ani vzdáleně nepřipomíná psychologickou vztahovou studii, ale bohatě stačí, že dává zapomenout na neduhy původního díla, tedy toporné dialogy odříkávané počítačovou intonací či krajně machistického Papillona v podání McQueena. Papillon ode mě obdrží dvě slabší hvězdy. (09.09.2018)

Doba remaková stále neskončila a tak se nám dostává recyklací a nových adaptací všeho, na co si jen vzpomenete, stále dokola. Motýlek patří k těm  příběhům, které byly  prostřednictvím filmových políček odvyprávěny téměř až zcela dokonale a tak je  další pokus zkrátka a jednoduše zbytečný. Proto jsem tuto verzi i docela opomíjel a do jejího sledování jsem se prakticky pustil jen díky výročí úmrtí Henriho Charriera. A de facto se dá říct, že ač platí výše uvedené o zbytečnosti,  Michael Noer alespoň nestvořil nic ostudného.  Co do charismat mi sice pánové Hunnam a Malek  Hoffmana a McQueena nepřipomínali ani vzdáleně a ani co do prostředí jsem si nepřišel jako na vězeňském ostrově. I ta scéna se samotkou tu byla prostě řidší, ale  za přece jen  slušné filmové  řemeslo klidně tu čtyřku obětuju. (05.12.2022)