Scénář:
Kazujuki FudejasuKamera:
Kazumasa SomeyaHudba:
Ken'ičiró SuehiroHrají:
Inori Minase, Jurika Kubo, Kotono Micuiši, Motomu Kijokawa, Kana Hanazawa, Júki Kadži, Akira Išida, Konomi Kohara, Tomori Kusunoki, Šinnosuke Ogami (více)Epizody(12)
-
Hoshizora / Sensou (E01)
-
Furo / Nikki / Sentaku (E02)
-
Souguu / Toshi / Gaitou (E03)
-
Shashin / Jiin (E04)
-
Juukyo / Hirune / Amaoto (E05)
-
Koshou / Gijutsu / Ririku (E06)
-
Meiro / Chouri (E07)
-
Kioku / Rasen / Gekkou (E08)
-
Gijutsu / Suisou / Seimei (E09)
-
Densha / Hachou / Hokaku (E10)
-
Bunka / Hakai / Kako (E11)
-
Setsuzoku / Nakama (E12)
Obsahy(2)
Lidstvo vymřelo a jediní, kteří dle všeho přežili, jsou dívky Yuuri a Chito. Den co den bezcílně projíždějí svým Kettenkradem zpuštošenou krajinou původního světa a prohledávají ruiny zničených měst, snažíc se naleznout potřebnou potravu a palivo. I když se zdá být jejich život naprosto beznadějný, stále mají jednu druhou a společnými silami se v tomto světě plném prázdnoty snaží bojovat proti nepříznivému osudu. (Scalpelexis)
(více)Videa (3)
Recenze (10)
Ve čtvrtém tisíciletí z lidstva nezbylo nic, než rozpadající se ruiny mega velkých měst plných dosluhujících, ale stále aktivních strojů. V tom dvě mladí dívky putují s cílem jen žít dál, hledající jídlo a pohonné hmoty pro dvou pásovou tříkolku. Během cesty hlavně debatují o věcech pro nás běžných jako co je čokoláda a podobně. Pro nynější svět věci dávno zapomenuté. Konec je takový více science fiction s podivnými bytostmi přinášejícími zánik světa. Pomalé tempo. Spíš se divím, že se postavy z toho světa nezblázní. ()
Shoujo Shuumatsu Ryokou je Lucky Start v postapokalyptickom svete. Jednotlivé diely sú jemne nudné hlavne prvých osem. Treba vziať zreteľ na to, že toto anime je Slice of Life čiže jemná nuda sa dá očakávať. Problém nastáva v deviatom diely, kedy kvalita anime vyrastie tak, že kontrast predošlých dielov je naozaj obrovský. Ja fakt neviem ako toto anime hodnotiť, chcel by som ako celok, ale nuda v prvých dieloch je naozaj obrovská, aby potom posledné 4 diely boli naozaj úplne niekde inde. Deviaty diel je master piece. Čo teraz? (Hodnotenie 3,5) ()
Narazit na GLT je, alespoň v mém případě, jako zjistit, že je v obchodě k sehnání vaše oblíbená potravina, která se téměř nikde neprodává (protože si ji moc lidí nekupuje). Pokud by ale člověk do toho konkrétního obchodu nešel a nekouknul právě na to místo v regálu, tak klidně stále žije v nevědomí, že existuje. Navíc určitě brzy zase zmizí z regálů. O to větší je pak radost, když se tyto kruhy protnou a nejenže na ni člověk narazí, ale ještě ji stihne koupit a zkonzumovat. Podobných pořadů není mnoho (napadají mě pouze Last Man on Earth, první Zombieland a zejména, avšak ne pouze, druhá polovina 4. řady The Walking Dead). Většina mainstreamovch post-apo děl se zabývá otázkou normalizace života/znovuvybudování civilizace a s ní spojenými politickými a válečnými konflikty. Co však v momentě, kdy je (alespoň na první pohled) zřejmé, že život již nikdy nebude jako dříve? (na internetu jsem objevil hezký termín soft-post-apocalypse) #1 Minimální počet postav na obrazovce dává o to více prostoru prozkoumat jejich myšlenky a charakter, zároveň však není nutnost každou vteřinu plnit dialogy nebo akčními scénami, bohatě stačí obyčejný život, který bývá vzhledem k prostředí překvapivě často pozitivní. #2 Minimální množství zásob (ať už z důvodu zničení nebo rabování) automaticky nutí postavy vydat se na pouť, doslova, někdy i metaforicky. #3 Minimální počet postav ve světě nutí postavy na obrazovce držet pohromadě, často navzdory tomu, že nejsou stejná "krevní skupina", o to více je zajímavější sledovat jejich přátelství. A to všechno platí i pro GLT. Čím se tedy odlišuje od výše zmíněných? (minimální spoilery) Plusy: Žádné romantické subploty; díky tomu, že to není hrané, je fantasticky vyobrazená futurističnost/dezolátnost/rozlehlost prostředí; moe bloby; Kettenkrad; opening píseň, které konkuruje snad jen stejně juxtapoziční OP k Death Parade, a dešťová píseň. Mínusy: Anime bohužel končí zhruba na dvou třetinách cesty předlohy a dokončení je momentálně v nedohlednu; mírná infantilnost některých scén; druhá forma Eringi; některé části OST. ()
Viděno v rámci Anime-Planet Secret Santa 2022. Podle papírových předpokladů všechno, co by Starletka měla z duše nenávidět - dva moe bloby, CGDCT, žádný děj, slice of life, iyashikei... - ale, světe div se, se jí to líbilo. Toto "zdánlivě o ničem" dílko totiž obsahuje dost zajímavých filozofických myšlenek, kdy se v každé epizodě zpravidla nejprve nadhodí nějaké (často těžké) téma k diskuzi v teorii (smysl života, náboženství, smrt...) a následně je pak prozkoumáno v praxi. A i když nemůžu s čistým svědomím říct, že bych se do každého tohoto mini-příběhu úplně 100% ponořila, jako celek jsem si ho užila a spoustu scén si ještě nějaký ten pátek živě vybavím. 7.5/10 ()
Po tom, co jsem dočetl první volumko Oyasumi Punpun se moje touha ponořit se do něčeho depresivního stále stupňovala. Šódžo šúmacu rjokó mi krásně posloužilo jako zpáteční lístek do světa anime, neboť pomalejší a artovější díla jsou u mě vždycky vítána. Od začátku mě uchvátilo to, jak ten svět dokáže bejt tak funkční i přesto, že je naprosto prázdnej. Po celou dobu jsem se totiž díval na holý nic, který ale v podtextu skrývalo něco, co tuctovej a nenáročnej divák nikdy nebude schopnej ocenit. Scény, ve kterých sněžilo se mi naprosto zažraly pod kůži. Jde z toho hrozně cítit ta chladná zimní atmosféra a když mě to donutilo přemýšlet o tom, že ty dvě holky jsou na světě v podstatě úplně sami, vyvolalo to u mě hrozně moc emocí. Je to až zvláštní co dokážou po sobě jdoucí obrázky u člověka vyvolat. Nejvíc se mi ale líbila pasáž s robotem a rybou. Celá tahle série s sebou nese jistou filozofii a poetičnost a právě ty na mě v týhle části působili nejvíc. Proto mi přijde až paradoxní, že "symfonie deště" a "svit měsíce" na mě nepůsobili tak dobře. Nejvýš nad vším tím je ale hudba. Krásně dokresluje pocity a atmosféru a já to naprosto miluju. I přes to všechno jsem trochu zklamanej. Doufal jsem ve větší rozpitvání psychiky a zachycení nějakýho zoufalství z prázdnoty. Napočítal jsem asi dva nebo tři momenty, ve kterých se k něčemu takovýmu schylovalo, ale na poslední chvíli se tón přehodil do humoru nebo se stala jakási polepšující okolnost. Ačkoliv jsem teda dostal něco jinýho, než v co jsem doufal, jsem nadšen. (70%) ()
Galerie (25)
Photo © Sentai Filmworks
Reklama