Neporazitelný: Návrat krále

Trojkou došel Boyka pětihvězdičkového Vykoupení. Vznik čtyřky byl technicky velmi náročný a vzhledem k průtahům s uvedením si lze vyvodit, že jeho realizace byla otázkou spíše vyšší moci než schopnostmi tvůrců. Jenže prostě když něco děláte srdcem, všechno ostatní včetně rozumu jde do prdele. Takže jo, příběh čtyřky zrovna nezabral sto áčtyřek, ale koukám-li z druhé strany: na co jsme čekali, že to tvůrci navlečou?? Ano, sedělo mi víc prostředí ze třetího dílu, včetně dalších fighterů, tady prostě nabíhají osvalenci do ringu vlastně bez jakýchkoliv expozic a opouští jej ve stavu rozsypaného čaje. I přes jednostránkový scénář se mi ale postava Boyky mimo ring líbila. Stejně jako Alma. Příběh uzavírám jako tu nejtenčí nit, na kterou realizační tým Chapkanov, Florentine, Man navlékl naprosto špičkové bojové korálky. Adkins v mezidobí mezi třetím a čtvrtým dílem absolvoval krasobruslařský kurs u Pljuščenka a okořenil ho svými nárty, patami, lokty, přičemž vznikl nový bojový styl Boykadó. To, co se tu děje v ringu, má samozřejmě v prvé řadě vypadat super, ale ono to jednoduše JE super, protože Adkins, Man, Achabbkahe a další jsou srdcaři a totální šrotovací mašiny, které znají snad jen jednoručky, strečink, gymnastiku a nulovou gravitaci. Mám štěstí, že stárnu, ale vidět tato arénová komba v nějakých patnácti šestnácti letech, bezmyšlenkovitě bych svolil k odjezdu do džungle, běhal bych s kilem hovězího u zadku se smečkou hyen za sebou a nechal si na rectus abdominis pouštět tykve klidně ze stometrové sekvoje. Prostě rozklad na buněčné úrovni, fantazie, euforie, obdivuje tenhle skill maximálně. Navíc je super, že vše krásně vidíme, že funguje kamera, střih, nasvícení... a jen ta hudba pokulhává. Alan Gold a jeho Can´t Stop Me je fajnová, i znovu ta Bring It On, ale jinak vlastně nic. Pátý díl nejspíš uvidím ve věku 40+ (a Adkins 46+), takže své nadšení krotím, ale teď jsem si to užil ještě opět skvěle. Díky za to! (12.04.2017)

Další cesty bojovníka Boyky jsou poněkud zvláštní. Neříkám, že předchozí díly byly to, co se mi vybaví při vyslovení spojení "originalita ve filmu", ale snažily se vždy razit nějakou cestu a snažily se ji jít pokaždé mírně jinak. Zde se ale nalézáme tak trochu v mrtvém bodě. Za prvé se složitostí příběhu dostáváme do béčkových vod 80 let a za druhé Boykovo bojové umění nás už moc nepřekvapuje. Největší problém vidím právě v tom, že tvůrci nepřišli s ničím osvěžujícím. Na druhou stranu to co dostáváme, dostáváme kvalitně natočeno a pořád se na to pěkně kouká. Boykovi fandíte a prožíváte každý úder. Dokud nejste tak trochu otupělí, je to velká zábava, později už jen rutinní zábava. Příště už to na tu 4tou u mě být nemusí.70 procent. (07.05.2017)

Velké zklamání. U tohoto typu filmů nijak nevyhledávám košatý příběh, tady je ale už naprosto stupidní. Člověk proto skřípe zuby a těší se alespoň na pár pořádných kopanců do zubů a parádních bloků, jenže tady je to naprosto nepochopitelně skoro jedno a to samé. Ničím nepřekvapivé, nenápadité. A finální soupeř? V zajímavostech k T2:Judgement Day můžete najít, že Arnie dostal v přepočtu cca 85 000 USD za každé slovo, které promluvil. U zdejšího "bojovníka" (kterého hraje obr Martyn Ford) byste s podobnou statistikou nepochodili, protože on umí jen "hrrrrrn, ááááááááá, uuuuuuuuuh". Výsledkem je, že u finálního souboje se člověk směje. A to rozhodně nebylo úplně cílem. (22.05.2018)

Boyka je zpět! A opět ve formě, který divákovi vyrazí dech. Nebudu hodnotit, zda je nejnovější pokračování lepší než předchozí, protože doba, která od jejího zhlédnutí uplynula, je již natolik značná, že mi paměť vytěsnila převážnou část jejího příběhu. Boyka: Undisputed IV mě bavilo od samého začátku jak svým jednoduchým, leč fungujícím příběhem, tak tradičně perfektní choreografií. Z americké produkce je série Neporazitelný mezi špičkou bojových filmů. (18.04.2017)

Po všech těch odkladech, co mě neskutečně sraly, se Jurášek konečně vrátil a opět natrhnul prdel všem naivkám, co si myslely, že Bójka je porazitelný. Každému soupeři tak kromě rozbití škeble, zlámání žeber a již zmíněnýmu natrhnutí prdele Bojka dává jako bonus zdarma navždy sražený sebevědomí, pocit méněcennosti a chuť plačtivým hlasem volat maminku (pokud je soupeř při vědomí) . Jeden je tvrdohlavej až moc a ne a ne zůstat ležet až dostane finální mordu a už zůstane ležet nafurt, tuhej jak řízek ze čtvrtý cenový. No a průser je na světě, jelikož Jurášek někde po cestě potkal svoje svědomí a tak zatímco ve dvojce by nad tím mávnul rukou, ve trojce by ho to hlodalo no a tady? Přeeesně, jde to žehlit u čestvé vdovy. Ta má dluhy u týpka co si myslí, že se z něj každej posere a je tak na Bójkovi, aby ho vyvedl z omylu. Počet protivníků, co mu křížej cestu rapidně klesá až zůstane jen víc než dva metry vysoká a asi 160 kg těžká steroidová gorila slyšící na jméno Martyn Ford. No a asi pro nikoho nebude zrovna spoiler když vykváknu, že Jurášek sejme i tuhle poslední překážku a, tadááá, týpek co si myslel že se z něj každej posere se posere a bídně chcípne s šukovaným výrazem v mordě. Tfuj na něj, hovno uměl a chtěl pomník. To vše ve fightech s absolutně vymazlenou cholero-grafií, kde Bojka lítá vzduchem a se slovy - mrdám na gravitaci - vás donutí, aby jste měli hubu u kolen a za zvuků lámaných kostí jen nadšeně chrochtali ať je sejme všechny. Ponaučení? Neser Bojku, pyčo !! (17.04.2017)