Řeka čaruje

Poetická oslava Posázaví ... vtělená do písně té řeky, která dá ztrápenému, zestárlému Leopoldu Kohákovi druhou šanci. Člověk je ovšem tvor od přírody přizpůsobivý, zapomnětlivý - a tudíž nepoučitelný ... plýtvat na něho dobře míněnými zázraky je skoro stejně marná práce jako házení luštěnin na pověstnou stěnu. V podstatě tak nějak očekáváte, že si ušlápnutý "Poldík" po své proměně bude chtít znovunabytého mládí jaksepatří užít ... že se postupně dostane do vleku událostí - a bude na dobré cestě, aby znovu zapomněl na píseň své milované řeky a zopakoval veškeré chyby, kterých se kdysi už dopustil. Což není samo o sobě špatně, ba právě naopak - jenom mám neodbytný pocit, že snímek se ve své druhé polovině dostává maličko do rozporu se vším, co zamýšlel prezentovat ... nebo je přinejmenším přespříliš shovívavý a nemá se k tomu, aby svého problematického hrdinu trochu víc skřípnul, takže éterická, téměř pohádková atmosféra se částečně rozplývá. Závěrečnou sebereflexi bych si zkrátka představovala trochu jinak ... 3,5* (20.11.2015)

Krásný a velmi působivý lyricko-poetický film (komedie) z ještě krásnějšího a mého oblíbeného prostředí Posázaví. Film ač teprve první Krškův jako samostatný, tak už s jeho typickým pozdějším rukopisem, co víc si tedy může milovník těchto filmů přát. Dále bych ještě samozřejmě ocenil perfektní exteriérovou kameru a Srnkovu hudbu. Jako nejzdařilejší se mi jevili role Františka Hanuse, stárnoucího, životem zklamaného muže (Leopold Kohák), Jindřicha Plachty (Čtverylka) a panovačné a rázné Růženy Šlemrové (manželky Leopolda Koháka), ale také Deylova policajta, to byla ale komická figurka:-) Po všech stránkách nadprůměrný film. (29.02.2008)

Nadšení z konce války, návratu domů, krásy naší vlasti, hodnot jež přetrvaly věky. Zkrátka opojení vším tím, co ještě vloni zdálo se zcela ztraceno. To nadšení je tak nakažlivé, že strhne snad i největší cyniky. Je nekritické jako mládí samo a raduje se ze všeho, nevidouc kolem sebe nic. Shoďme ze sebe ten balvan, tu tíhu, nechme se unášet řekou proti proudu našeho života, berme vše hezké a to špatné pusťme po proudu třeba až do moře. Tak nám to pan režisér servíruje a i mne nakazil, zapomněl jsem na chvíli na všechno a užíval si té lehkosti. A to byl účel vzniku tohoto filmu. Takže se evidentně povedl, myslím...85% (26.06.2012)

„Je to pravda, že jste byl až v Austrálii?“ - „Ach, kde že jsou ty zelené pampy se stády klokanů…“ Zvláštní snímek, pokud tedy nejde o Krškův styl (dosud jsem od něj viděl jen Zde jsou lvi, na další soudy budu potřebovat víc filmů). Přerod podpantofláka žijícího ve zlaté kleci na všeuměla a svůdníka (ač ženatého, neustále flirtujícího) působil nechtěně směšně, ale naštěstí mě Hanus bavil i záměrně. A jestliže třeba Plachtovi jeho tulák dost sedl, Filipovského v tak úchylné roli už nikdy vidět nechci. A nepochopil jsem, proč nedošlo na 1 shledání, nedávalo mi to smysl. Ale hlavní 2 důvody, proč film zhlédnout, jsou jeho technická stránka (nečaruje totiž řeka, nýbrž skvělá kamera…ta dává zapomenout i na nepřesvědčivé „chodící“ prolínačky) a atmosféra (úsměvná, prosluněná, příjemná, evokující lásku k rodnému kraji…jen bych ocenil víc nostalgie a melancholie). Celkově dávám slušné 4*. „My odjíždíme s manželem do Malmö.“ - „Tam jsou Eskymáci.“ - „Eskymáci? Manžel říkal, že jsou tam piguíni.“ - „Tučňáci.“ - „Hehe…no, tuční jsou také.“ (23.06.2019)

Rieka čarovala a vyčarovala neuveriteľný filmový zmätok, ktorý je ale práve tým čarovný. Ako sa hrdina ku svojej matróne dostal, ako si stačí oholiť bradu a ako sa všetko takto mohlo vyvinúť, na pochopenie toho treba možno trochu veselej trávy alebo alkoholu. Ale kombinácia žánrov poetický a mysteriózny to vysvetľuje, ospravedlňuje, a som rád, že takýto až nezdravo optimistický príbeh som si mohol pozrieť. Pre povojnové obdobie to mohlo byť veľmi žiadaným artiklom. (15.05.2016)