Řeka čaruje

Lyrický film o malém zázraku - návratu ztraceného mládí. Hlavní hrdina získá mocí kouzelné řeky jedinečnou možnost prožít svůj život podruhé. A vyvarovat se tak chyby, jíž svůj život napoprvé zahodil, když vyměnil "štěstí = život" za dobré bydlo. Řeka čaruje je jistě nadprůměrný film ještě doznívající prvorepubliké éry. (12.06.2004)

Rieka čarovala a vyčarovala neuveriteľný filmový zmätok, ktorý je ale práve tým čarovný. Ako sa hrdina ku svojej matróne dostal, ako si stačí oholiť bradu a ako sa všetko takto mohlo vyvinúť, na pochopenie toho treba možno trochu veselej trávy alebo alkoholu. Ale kombinácia žánrov poetický a mysteriózny to vysvetľuje, ospravedlňuje, a som rád, že takýto až nezdravo optimistický príbeh som si mohol pozrieť. Pre povojnové obdobie to mohlo byť veľmi žiadaným artiklom. (15.05.2016)

,,Svobodní člověk. Co může býti víc... Vysvléct se z fraku a bílých rukavic, třeba po pěšině k řece se dát, z pramene pít a jahod si nasbírat, jít proti proudu a zpívat zas, ať je bouře, déšť, či sluneční den... Jen pryč, jen odtud, jen z toho ven!" Pohádková balada o člověku, který odhodil a pohřbil své minulé já. Stačil krátkodobý pobyt v přírodě a ve vodě, odhození brýlí, nemuselo ještě přijít na řad ani oholení brady a nikdo mu svou reální identitu nevěřil. Vrámci své proměny, téměř čarovné, prožije řadu podivných až trpkých chvil včetně noci ve vězení, ale poznává současně dlouho odpíranou krásu života a mládí. Nebyl by to ale Václav Krška, kdyby kouzlo filmu zůstalo jen v rovině obsahu. Ještě víc než samotný příběh mě učarovaly nádherné poetické pasáže s prolínáním záběrů přírody a pocitů hrdiny, podbarvené rovněž kouzelnou hudbou Jiřího Srnky nebo veršovanými komentáři o životě, svobodě a mládí (v úvodě, během cesty vlakem a skoro každého pobytu u řeky). Mladý František Hanus se své role plné proměn chopil s velikou grácí, potěšila postava tuláka Štverylky v krásném lidovém podání Jindřicha Plachty. ... Opravdu nádherný start nové epochy československé kinematografie po ukončení 2.světové války v roce 1945. 90% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (01.01.2018)

"Stalo se, nestalo, věř tomu, kdo chceš." Na pohádky nevěřím, ale mám je rád, takže možná i proto musím tento vcelku poetický Krškův film hodnotit pozitivně. Oné výchozí situaci, kdy si postarší pražský podnikatel Leopold Kohák, kterému mu zdánlivě nic nechybí, uvědomí, že "zradil celý svůj život pro tituly a funkce", bychom dnes asi dali "diagnózu" krize středního věku. V této etapě lidského života muži občas dělají různé "blbiny" a nevyhne se jim ani Kohák. "Příliš jsem si zahrával a popálil se," říká k tomu v závěru. Ono "pohádkové" vyústění filmu, které Kohákovi umožní konstatovat, že "já už nejsem já, je tu někdo jiný," má v reálu jednoduché vysvětlení. Františku Hanusovi, představiteli hlavní role, bylo v době vzniku tohoto filmu sotva 30 let. Ale ona iluze starého zdrchaného muže (za pomocí vousů a cvikru) je zejména v jedné z úvodních scén, kdy se dotyčný opírá o plot, téměř dokonalá. Dokonalé jsou vlastně i všechny ty poetické záběry na řeku Sázavu a okolní krajinu podbarvené kouzelnou hudbou. V jistou chvíli jsem měl až pocit, že je to kýč. Možná to je trošku kýčovité a určitě je to naivní, ale přesto krásné. (21.04.2022)

Růženě Šlemrové šly takové paničky naprosto skvěle. Jako by snad právě pro tyto role byla přímo stvořena. Trošku mi tady vadila ta její francouzská slovíčka, na které kladla až moc velký důraz. Nicméně, se tím její postava chtěla ještě více povýšit nad ostatní. Myslím, že po Františku Hanusovi musela tehdy toužit většina mladých žen a dívek. Je tu nádherně nasmímaná příroda. Řeká Sázava má skutečně něco do sebe, takže klidně může i čarovat. Zřejmě učarovala i Václavu Krškovi, když sem zasadil děj tohoto filmu. Vůbec se mu nedivím. Nemohl si vybrat lépe. Však taky Sázava je pro romantiky jako dělaná. (10.10.2012)