Revoluční rok 1848

Toto dílo je - podobně jako příbuzné filmy JAN ROHÁČ Z DUBÉ nebo ROZINA SEBRANEC - produktem vývojově starší řady českého historického velkofilmu, kterou na konci dvacátých let na sklonku němé éry začíná SVATÝ VÁCLAV. Tomu odpovídá poetika, ideový záběr i prostor, věnovaný pro podání bližších charakteristik hlavních představitelů. Představa, že film je poplatný známému sloganu Nejedlého "Komunisté dědici pokrokových tradic naší minulosti" je ovšem nepřesná; film byl realizován v době přetrvávajícího vlasteneckého nadšení z porážky hitlerovských okupantů a dlouhodobého pojištění národní a státní samostatnosti a svébytnosti a pohledu Palackého filozofie českých dějin (jakkoliv nepravděpodobně to dnes může znít). Přestože postavy jsou z větší části živými schématy a ambicí filmu - vcelku slušně Krškovou režií zvládnutou - je být kronikou bouřlivých měsíců let 1848-1849, nevzniklo sterilní dílo. Naopak, pohled je to svým způsobem dodnes podnětný a shoduji se svými předpisateli i v tom, že vlastně na věcné parketě svého působení nenahraditelný. I tak ovšem vyniknou jeho limity v porovnání s neprávem zatracovanou Vávrovou a Kratochvílovou husitskou trilogií, vlastně jen o několik málo let mladší. (26.03.2008)

10 zfilmovaných stran učebnice Dějepisu. Zfilmovaných s naivitou ( úvodní scéna, kde se spolu v salónku baví snad všichni velikáni české kultury je mimořádně roztomilá ) ale i nadšením. Charaktery postav samozřejmě omezeny pouze na svojí historickou funkci. Občas je znát dobové ideologické zabarvení, ale kdo by se divil vzhledem k roku vzniku. Po technické stránce jde ovšem o vynikajicí a nákladné dílo (20.03.2006)

Epická freska vypjatých událostí z června roku 1848 zachycující známé osobnosti z řad českých velikánů té doby nebo např. mladé radikály Josefa Václava Friče či Karla Sabinu a jejich postoje a požadavky k pražským revolučním událostem, kdy došlo jednak k významnému národnímu vzpěpětí a kdy byly formulovány požadavky na sebeurčení českého národa. Snímek nemá typického ústředního hrdinu, je to spíš jak jsem už psal výše, epická freska, která mapuje klíčové události tzv. studentské revoluce a jako v mozaice letmo zobrazuje osudy vedoucích osobností národního hnutí. Jako ilustrativní doplněk výuky národní historie si myslím že tento film tenkrát obstál, opravdu se jedná dle mého skromného mínění o celkem vkusný a určitě i nákladný film který rozhodně neurazí a potěší nejen všechny ty co se zrovna moc o relativně blízkou historii nezajímají. (19.05.2006)

Neohrožený Vladimír Ráž v čele odbojového hnutí, které má bezesporu husitské ideály. Boj za svobodu vlasti ještě více povzbuzuje rok vzniku filmu. Odhodlanost, cílevědomost i proradnost. Lidstvo se v těchto situacích vždy rozdělí do několika kategorií. Každopádně nejen barikády jsou společným faktorem v podstatě každé české revoluce. Nho až na tu poslední to byla spíš kontrarevoluce rozvrácená zevnitř. Určitě perfektní školní pomůcka dějepisu. (21.03.2012)

Rok vzniku tento film poznamenal, ale zas ne tak, jak by člověk čekal. Lze očekávat, že radikální vrstvy zde dostanou největší prostor, ale upřímně řečeno, byly taky nejvíc vidět. Několikeré zdůraznění zájmů dělnictva, zviditelnění nejnižších vrstev a další drobné dezinterpretace nemohou zakrýt poctivou snahu natočit svědectví doby, načrtnout stav české společnosti v předvečer revoluce, najít vzory v minulosti. A to se myslím v rámci možností povedlo na výbornou. V době, kdy k vlasti má náš národ vztah jen v rámci MS v hokeji či Eura, možná film bude působit trochu směšně, ale jednou třeba zase národní hrdosti nabudeme a pak nám tyto vzory budou dobré...80% (25.06.2012)