Režie:
Václav KrškaKamera:
Jan StallichHudba:
František ŠkvorHrají:
Vladimír Ráž, Václav Voska, Josef Bek, Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Helena Friedlová, Vlasta Fabianová, Zdeněk Dítě, Soběslav Sejk, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
České obrozenecké hnutí je na konci první poloviny 19. století rozpolcené. Zatímco starší generace, např. František Palacký, nabádá ke zdrženlivosti, studenti se kloní k radikálním postojům. Zpráva o revolučních událostech v Paříži přiměje české Pražany k sepsání požadavků českého národa na sebeurčení a na vyhlášení konstituce. Napětí vyvrcholí během Všeslovanského sjezdu na pražském Žofíně. Vídeň české požadavky odmítne a sjezd je rakouskou policií brutálně rozehnán. Praha začne stavět barikády... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Epická freska vypjatých událostí z června roku 1848 zachycující známé osobnosti z řad českých velikánů té doby nebo např. mladé radikály Josefa Václava Friče či Karla Sabinu a jejich postoje a požadavky k pražským revolučním událostem, kdy došlo jednak k významnému národnímu vzpěpětí a kdy byly formulovány požadavky na sebeurčení českého národa. Snímek nemá typického ústředního hrdinu, je to spíš jak jsem už psal výše, epická freska, která mapuje klíčové události tzv. studentské revoluce a jako v mozaice letmo zobrazuje osudy vedoucích osobností národního hnutí. Jako ilustrativní doplněk výuky národní historie si myslím že tento film tenkrát obstál, opravdu se jedná dle mého skromného mínění o celkem vkusný a určitě i nákladný film který rozhodně neurazí a potěší nejen všechny ty co se zrovna moc o relativně blízkou historii nezajímají. ()
S takovou hereckou sestavou se rozhodně dal natočit mnohem lepší film. Tento snímek je nezáživný, dokonce i sekvence na barikádách jsou nudné. Před kamerou se míhají neživoucí postavy z učebnice dějepisu, krom patosu postrádají jakékoliv emoce. Do dění jsou uměle naroubovány osobnosti jako Božena Němcová nebo Jan Neruda. ()
10 zfilmovaných stran učebnice Dějepisu. Zfilmovaných s naivitou ( úvodní scéna, kde se spolu v salónku baví snad všichni velikáni české kultury je mimořádně roztomilá ) ale i nadšením. Charaktery postav samozřejmě omezeny pouze na svojí historickou funkci. Občas je znát dobové ideologické zabarvení, ale kdo by se divil vzhledem k roku vzniku. Po technické stránce jde ovšem o vynikajicí a nákladné dílo ()
Tento film vznikl za jasným ideologickým záměrem, a přesto je velmi dobře, že vznikl. Sto let od revoluce 1848 přišla revoluce další. Prý vítězná, tedy jak pro koho. Komunistický systém této shody využil a sto let staré události se snažil ukázat k obrazu svému, tak jak potřeboval. Čili vykořisťování chudého lidu, to prý bylo, oč v revoluci 1848 šlo. Přestože má film tento jasný ideologický nádech, je přesto celkem věrně zpracován se zaměřením na události, které se komunistům hodily. Dost nevěrohodná je již úvodní scéna, kdy se v jedné místnosti setkávají všichni politicko - kulturní protagonisté 19. století. Všimněmě si, že i Palacký je zde spatřován spíše negativně, přestože jde bez pochyb o největší osobnost 19. století, a to ne jen v rovině politické. Ale celkově hodnotím film kladně, kdyby tak všechny historické epochy byly tak nákladně a poctivě zpracovány pro nevzdělaný český lid, který radši čumí na bezduché americké rádobykomedie ... ()
Historická dráma o historickom roku. Priznávam, nemal som poňatia, ako tieto revolučné roky prebiehali na západ od rieky Moravy. Režisér Krška sa snažil o akčnú epopej, ráznu ako mentalita mladých ľudí, ktorí chcú zboriť starý svet, aby na jeho ruinách mohli postaviť nový. V.Ráž sa však hodí skôr do rozprávok ako princ či kráľ. Tiež sa nedá filmu uprieť teatrálnosť emócii ako ľud - deti bohatých mešťanov, novinári, spisovatelia, hudobníci a robotníci - drží pokope a ťahá za jeden povraz vpred novým začiatkom - bohužiaľ začiatkom socializácie a budovateľstva. Hodnotenie: 65% ()
Reklama