Z mého života

Po letech jsem se znovu podívala na tento pamětnický snímek. Jedná se o životopisný film hudebního skladatele, lze tedy předpokládat, že bude naplněn hudbou. Čeho je ale moc, toho je příliš a to jsou v tomto případě hudební ukázky. I když se jedná o operní pasáže výpravné a s početným komparsem, jsou většinou veřejnosti známé. Život jejich autora už tak známý není, proto by nezaškodil podrobnější pohled do jeho soukromí. Karel Höger se své role zhostil jako vždy se ctí. Dost možná nebyl Bedřich Smetana takový bouřlivák a jeho život byl málo barvitý, aby bylo co natáčet a skandalizovat autora nejkrásnější české hudby ve vlasteneckém filmu by bylo trestuhodné. S potěšením jsem se jen dívala a poslouchala. (08.02.2014)

Na jedné straně vynikající Karel Höger a scény typu úžasné montáže před položením základního kamene Národního divadla, Smetanova mimopražského pobytu, a přehrávání motivů z Vltavy a velmi dramatického ohluchnutí. Na straně druhé ale jakási Krškova režijní nenasytnost, kvůli níž se ve filmu na úkor děje roztahují sáhodlouhé výjevy ze Smetanových oper, které - natočené bůhvíproč v exteriérech - vypadají spíš jako od Otakara Vávry. Dal bych tři hvězdy, jenže Z mého života je ještě něčím jiným než oslavou Bedřicha Smetany a jeho krásné hudby. Ona se totiž při jeho natáčení sešla taková jména jako Talich, Blachut, Podvalová, Žídek, Bednář, čímž pro současného diváka a posluchače vzniklo vlastně něco jako dokument na druhou... A za to tu čtvrtou hvězdu prostě dám. Škoda, že dnes už se takových snímků, z nichž by sálala oprávněná česká hrdost a pýcha, zřejmě jen tak nedočkáme. (02.06.2013)

Chápu, že rozepsat písničku Kočka leze dírou pro celý symfonický orchestr a výsledek pojmenovat Vltava mohl dokázat jedině génius, ale přesto... film velice nepřesvědčivý a až příliš idealizující a zkreslující postavu Bedřicha Smetany, v jehož nadlidskou, bezbřehou genialitu v té době věřil snad jen exministr školství Nejedlý, který Smetanův kult udržoval i v době, kdy už neudržel nic jiného. Karel Höger nebyl vskutku špatný, za což mu dávám dvě hvězdy. Akorát jsem postrádal ve filmu okamžik, kdy se Bedřich Smetana nakazil syfilidou, což považuji v kontextu jeho úmrtí za docela podstatný okamžik v jeho životě. (06.08.2010)

Pro mě příklad toho, jak se životopisný film dělat nemá - Smetana je podán až na pár malých výjimek pouze vnějškově, jeho život je navíc pojat ubíjející formou inspirace-tvorba za podopory i pochybností ostatních-slavná premiéra podána filmovými scénami (ty jsou jedinou světlou výjimkou a dokladem, že Krška měl režii v merku). Nejzajímavější materiál Smetanova sklonku života je jen tak letem světem přeběhnut a zakončen dlouhým záběrem z ovací po jeho Libuši, jenž jistě má dojemný účinek, ale spíše svým podáním než vztahu k načrtnuté osobnosti. Pro mě promarněná příležitost, na které má však spoluvinu i přímočarost ve vyprávění diktována dobou. (04.12.2009)

Není pochyb, že tento film je neobvyklý a že víc než kterékoli jiné dílo naší kinematografie vyžene na ostří spor „pro a proti", tím spíše, že je věnován osudům tak velké postavy naší národní hudby, jako je Bedřich Smetana. Autor scénáře — zřejmě ve snaze neopakovat ani v nejmenším methodu dřívějších našich i zahraničních životopisných filmů — zvolil cestu, která ho nakonec přivedla nikoli k obrazu Smetany jako dramatické postavy, ale k rozkouskovaným ilustracím ze skladatelova života, počínaje göteborským pobytem až téměř do jeho smrti, a k přehlídce jeho operní tvorby. Větší dramatickou roli než Smetana sám tu má jeho hudba — je to vlastně film o Smetanově hudbě, méně už o Smetanovi. Scénář byl přeplněn ukázkami z jednotlivých oper, a tak zbylo jen skrovně místa k vysvětlení skladatelovy životní cesty, toho, jak se dobíral svého hudebního, čistě národního výrazu, pro který ho milujeme. Smetanův osud je tu obsažen jen v narážkách a poznámkách, často srozumitelných jen dobrým znalcům jeho života. Vytvořit Smetanův filmový životopis byl náročný úkol. Film důstojným způsobem ukazuje letmé záběry ze skladatelova života a úryvky oper. Filmový přehled 38/1955 (09.11.2009)