Barry Lyndon

O Kubrickovi se říká, že nebyl – a ani nechtěl být – skutečným vypravěčem; místo toho přes mrtvoly (herce a štáb) ilustroval svoje postoje a estetické teze. „Kubrick je chladný intelektuál bez smyslu pro humor a jeho filmy jsou přesně takové a stejně jako romantický sadista Hitchcock si i Kubrick počíná jako obsedantní technokrat, který se k umění nachomýtl omylem“ hřímala kritika v roce 1975. Točil filmy o lidech, nebo točil filmy o strojích? Toť věčná polemika salónních debatérů. Na rozdíl od otřesného Spartaka, k němuž se dostal Kubrick takříkajíc na poslední chvíli a nemohl ho kontrolovat, Barry Lyndona si pohlídal a náležitě vyladil a nalezl způsob, jak technicky a autenticky zachytit minulou dobu skrze speciální objektivy (Kubrick si liboval v práci se světlem a sluncem, v aranžování a alternování „magické hodiny“). V tomhle směru suverénně nekolísá, věci jsou přesně na svých místech, srovnané podle zvláštních pravidel, jimž někdy nerozumí ani Kubrick sám. Ale v tom je právě ta síla, krása a čistota Kubrickova díla, a tedy setrvalá (věčná) hodnota – v tom nezúčastněném podání pravdy, v badatelské lhostejnosti. Proto je Barry Lyndon asi jediný film, který přestože vás znaví a emocionálně neuspokojí, máte po jeho skončení nutkavou touhu dopřát si ho znovu. (22.02.2008)

Opět nemohu jinak než za 5. Stanley Kubrick je zkrátka bůh. Perfekcionistické dílo, dotažené do sebemenších detailů, s výborným scénářem, nádhernou výpravou... a takhle by šlo pokračovat ještě dlouho. Famózní umělecké dílo, jemuž lze vyčíst jen přílišná délka, ale - začátek i poslední půlhodina jsou vyloženě strhující a naprosto perfektní, snad jen střední pasáže jsou místy trochu zbytečně dlouhé. Skoro neustále hraje na pozadí hudba, která je dokonce možná i lepší než klasika ve Vesmírné odysee, ale výborná hudba je ve všech Kubrickových filmech. Skvělý výkon Ryana O'Neilla si také zaslouží vyzdvihnout. A nyní pozor, trocha spoileru, takže dál raději nečíst:) - scéna, kde umírá Barryho dítě mi přišla jako jedna z nejdojemnějších, co jsem kdy viděl (i přes nespornou dávku patosu:)). Prostě, Kubrick znovu dokázal, že je nadčlověk. Nadfilmař!;-) (06.10.2006)

První, co vás na Barrym nejspíše zaujme je jeho uhlazený zevnějšek – širokoúhlý, plný přírodní a tudíž nekýčovité scenérie. Vypadá jako kdyby byl vyňat z pláten starých mistrů a obdařen životem plným nepředvídatelných zvratů. Barry možná není z nejbystřejších, ale právě jeho mladická naivita mu přinesla tak pestrý a velmi lehkou (boží) rukou psaný osud. Občas k dobrému jménu a finančnímu základu stačí umět říkat „Ano, pane!“ ve správný čas. Jenže jak snadno Barry k bohatství a věhlasu přišel, tak o něj (zdá se) i přijde. Ale nebudu vás nudit detaily, když se o jeho životě můžete zpravit sami. Stačí jen obětovat tři hodiny svého života ve prospěch té nejprůzračnější filmařiny pod sluncem. Abych nebyl obviněn ze zaujatosti ve prospěch jistého režisérského jména, nutno podotknout, že toto jeho dítko nese jen minimum mistrova charakteristického rukopisu, až by si někdo kostýmního a tolik nedoceněného Barryho Lyndona mohl splést s do nebe vychvalovaným a tak masochisticky zdlouhavým Jihem proti severu (poslední třetina je taky brzdící rodinné drama). Ba nikoliv, síla tohoto díla tkví v čemsi zcela jiném, přičemž to „cosi“ si vás při vší pokornosti ani nedovolí nudit, resp. po dvou úžasných hodinách bonusem v podobě jedné méně úžasné nepohrdnete. 95% Zajímavé komentáře: belldandy, novoten, MartinNDL (08.04.2006)

Nádherná podívaná. Zastavte si film na kterémkoliv místě a můžete si záběr nechat zarámovat jako krásný, někdy překrásný obraz. To umí málokdo, ale Kubrick výtečně. Že je to zdlouhavé? Určitě, ale právě proto je to autentické. Barry Lyndon a lidé kolem něj nežili tempem videoklipů, jako mnohdy my. Zajímavý příběh přes nějž se dostanete do 18-tého století. (07.09.2008)

U tohoto filmu musí jít člověk s pocitem, že se netěší na žádnou činnost, která bude po něm následovat. Nesmí si třeba říkat: "Až to skončí, pudu pařit na počítači", to by byla ta největší chyba. K tomuto veledílu je potřeba přistoupit tak, jakoby to byly vaše poslední tři hodiny v životě. Pak si nebudete přát konec a budete si vychutnávat každou minutu a každý tón nádherné hudby tak, jak se to naštěstí podařilo i mně. (08.02.2006)