Barry Lyndon

Po každém vzestupu následuje pád. Vo filme boli krásne obrazy, kamera doslova čarovala, perfektne vybrané interiéry, exteriéry a iné teriéry...hudba bola skvelá, hlavne ten ústredný motív na začiatku filmu, aaaaach, žeby takto znela hudba v raji???(Women Of Ireland je nádherná melódia) Prvá polovica filmu bola veľmi dobrá, tá druhá bola horšia, pochmúrnejšia hudba, tmavšie a už nie tak nádherné obrazy a celkové odlúčenie hlavného hrdinu od srdca diváka - áno, to bol zámer režiséra, mne sa však až tak nepozdával. Film je emocionálne chladný a z pôvodného hrdinu, ktorý mi bol zo začiatku veľmi sympatický sa stáva ku koncu nesympatický antihrdina. To mi vadilo a práve preto nepokladám film za dokonalý. Tento film mal však k dokonalosti sakra blizko...........POETIC POEM..........90% (02.06.2008)

Thackeray byl génius. Kubrick též. Tady se nadálku střetli v interpretaci Thackereyho díla. Hodně krutá a nemilosrdná satira, především vůči hlavní postavě, na jedné straně - takřka "laskavé porozumění" na straně druhé. Naprosto jiná vyústění knihy a příběhu. Proč? Doba je prostě jiná. Naléhavost kritiky odpadla, citelná ironie již naštěstí nikoliv. (07.10.2004)

Kubrick je prazvláštní mimo jiné tím, že se neopakuje a každý jeho film se zdá být velmi precizním cvičením na téma některého filmového žánru. Berry Lyndon je v podstatě životopisný film, vyprávějící o vzestupu a úpadku hlavní postavy. Kubrick si ponechává po celou dobu vypravěčský odstup od jeho životního příběhu a stejný odstup vnucuje i divákovi. Setkávám se tu už po několikáté s jeho bezprecedentním chladem, který je patrný snad v každém jeho díle. (S téměř badatelským odstupem sledujeme přípravu zločinu a jeho nešťastné selhání v noir-ovém příběhu „Killing“. S chladnou estetizující magičností se k nám obrací film „2001:Vesmírná Odysea“. A právě lhostejný přístup hlavního hrdiny „Mechanického pomeranče“ k násilí je zdrojem šokujícího působení tohoto filmu.) - Také Barry Lyndon se staví jako pomalá nezaujatá životopisná studie, jež nic (hlavního hrdinu ani děj) nesoudí, jen pozoruje. Přes leckdy emočně vyhraněné události, jež se na plátně odehrávají, působí film překvapivě (téměř) jen na naši rozumovou stránku. Nutí diváka aby sám věci racionálně, bez citového zaujetí posoudil. A právě to je zdrojem jistého neladného dojmu, který z tohoto filmu mám. - Nedozvíme se mnoho o pohnutkách Lyndona k jeho činům. Musíme buď sami začít jeho pohnutky a plány rekonstruovat anebo vnímát jeho činy jen jako projevy nahodilosti. Na svém bohatství, stejně jako na jeho ztrátě, se hlavní hrdina podíllí jen menší měrou. Ani jedno není tak docela důsledkem jeho vědomého úsilí, ale spíše štěstí či naopak fatálního neštěstí. Jeho příběh je nám tak představen jako osudový. Ale třebaže divák sleduje vše jako neodvratné drama, samotný Lyndon se může jen podivovat, kdy vlastně nastoupil cestu neodvratného pádu.- Dějově mi film nejvíc připomínal Zweigova Fuschého, v němž autor rovněž detailně a při tom s odstupem bez stranění sleduje kariéru ctižádostivého a bezzásadového muže i jeho pád. Pokud jde o filmový projev je srovnatelný s pomalými historickými filmy jako Věk nevinnosti nebo třeba Portrét dámy. Svým citovým chladem mi připomíná zejména posledně jmenovaný film , který se předstíráním a nedostatkem citů přímo námětově zabývá. - Ať se na to dívám z jakékoli stránky. Existuje mnoho lepších a zajímavějších Kubrickových filmů. To neznamená, že je tenhle špatný. Není však nadprůměrný nebo geniální. Je jen velmi, velmi precizní. (05.10.2004)

Tak napotřetí. Je to sice hezká kapitolka z dějin filmu na téma svícení a román Williama Makepeace Thackerayho si jednou ráda přečtu, ale když nefunguje ani scéna hledání mašle v záňadří, tak je s tím filmem něco v nepořádku. Ano, to něco se jmenuje Kubrick. Hurá! A my tleskáme a my plácáme. A my se sice nekocháme reáliemi 18. století, pro které samozřejmě nemáme pochopení, ale kocháme se kompozicemi a antihrdinou a jako opičky přejímáme naučná poučení o božském auteurovi, který je nám tak blízko. (22.03.2013)

Po filmařské stránce opět bez výhrad (tak důsledná a soustředěná režie se vidí málokdy), několik geniálních scén (hlavně ve druhé a IMHO lepší půli), cool Ryan O'Neal a dokonale využitá (nádherná) klasická hudba. Bohužel je to trochu moc dlouhý film i na Kubricka, s místy velmi pomalými, až statickými scénami (což byl samozřejmě tvůrčí záměr, nicméně při stopáži přes tři hodiny je ten film občas přeci jen lehce unavující). Nicméně i tak se jedná o další (nestárnoucí) Kubrickovu mistrovskou záležitost, zejména pak z hlediska V-I-Z-U-A-L-I-T-Y. Tolik překrásných, dobovou atmosférou vysloveně nasáklých záběrů, které by se daly okamžitě zarámovat a pověsit na zeď, uvidíte jen v málokterém filmu... 90 % (18.09.2004)