Barry Lyndon

U tohoto filmu musí jít člověk s pocitem, že se netěší na žádnou činnost, která bude po něm následovat. Nesmí si třeba říkat: "Až to skončí, pudu pařit na počítači", to by byla ta největší chyba. K tomuto veledílu je potřeba přistoupit tak, jakoby to byly vaše poslední tři hodiny v životě. Pak si nebudete přát konec a budete si vychutnávat každou minutu a každý tón nádherné hudby tak, jak se to naštěstí podařilo i mně. (08.02.2006)

Barry Lyndon je asi najchladnejší Kubrickov film. Jeho genialita pramení práve z tohto chladu. Je to ale dôvod, prečo som si ho neobľúbil rovnako, ako iné geniálne Kubrickove filmy, ktoré som ochotný si pozrieť aj viackrát. Príliš dlhé a príliš odťažité, s nesympatickými postavami, ktorých chovanie je rovnako nesympatické, čiže sa chovajú prirodzene, ako väčšina ľudí. Takže veľké uznanie tvorcovi, ale srdcovka z toho nie je. (08.08.2012)

Sága rodu Barryů, později Lyndonů, je opět jako u MP od začátku vyprávěný příběh. Samotný děj je Kubrickovým zpracováním doveden ad absurdum k téměř čisté dokonalosti. Historické exteriéry krajiny mají v jeho šerosvitu magickou sílu a stáváte se jakoby návštěvníkem uchvacujících obrazů v Louvru. Jeho oko fotografa a fotografické počátky z roku 1945-1950 v něm zanechaly a dále rozvíjely vytříbený vkus pro kompozici, sladění detailu s děním a experimenty s barevným laděním. Perfektcionizmus mu zde v žádném případě není cizí, přihlédneme- li na snímání filmu pomocí technikou "steadycam", bez pomoci umělého osvětlení a s přístroji vyvinutými pro NASA, docílil opravdu nezapomenutelných záběrů. Jak již zde někdo řekl o BL: Jeho bolestná krása vás dostane na kolena. Velká škoda, že jeho další historické téma "Napoleon", které již měl do detailu propracované a připravené, nebylo vubec použito a upadlo v zapomnění............... (03.10.2004)

Jsou filmy, které jsou dokonalé a pak jsou filmy, oproti kterým jsou ty dokonalé pouhopouhou odpudivou slizkou (nic proti slizkám) a tohle je jeden z nich, naprosto špičkově odvedená práce ve všech možných ohledech a nehynoucí slávu a vzývání by si zasloužila i ta nejšpinavěší přezka od bot zde se vyskytující a Cubrick je jednoduše mág filmových pásů (proto si také jeho filmy dávkuju hodně pozvolna, neboť vypackat si je během pár dní by bylo nezměrné plýtvání, další si možná dovolím na vánoce). Skvěl odvyprávvěnej příběh, který by snad u jakéhokoliv jiného režiséra neobstál (a i tady druhá polovina trochu nestíhá, chybí ji lehce ironizující jiskra a i hudební doprovod není tak silný, ale to jsou výtky podřadné) a nevadí tomu ani jindy trochu děs vyvolávající tříhodinová stopáž, která není překážkou, protože tróchen sarkastické podání výsledku hrozně sluší (a taky dokonalá kamera, herci, sličné děvy, výprava, bla, bla blábolobly, bláá). Ideálnější film pro tří tisící hodnocení na čsfd sem si vybrat nemohl. Nemrzí mě to. ... Neomluvím se. Půjdu stejně rád do pekla, jako do Dubinu (30.08.2014)

O Kubrickovi se říká, že nebyl – a ani nechtěl být – skutečným vypravěčem; místo toho přes mrtvoly (herce a štáb) ilustroval svoje postoje a estetické teze. „Kubrick je chladný intelektuál bez smyslu pro humor a jeho filmy jsou přesně takové a stejně jako romantický sadista Hitchcock si i Kubrick počíná jako obsedantní technokrat, který se k umění nachomýtl omylem“ hřímala kritika v roce 1975. Točil filmy o lidech, nebo točil filmy o strojích? Toť věčná polemika salónních debatérů. Na rozdíl od otřesného Spartaka, k němuž se dostal Kubrick takříkajíc na poslední chvíli a nemohl ho kontrolovat, Barry Lyndona si pohlídal a náležitě vyladil a nalezl způsob, jak technicky a autenticky zachytit minulou dobu skrze speciální objektivy (Kubrick si liboval v práci se světlem a sluncem, v aranžování a alternování „magické hodiny“). V tomhle směru suverénně nekolísá, věci jsou přesně na svých místech, srovnané podle zvláštních pravidel, jimž někdy nerozumí ani Kubrick sám. Ale v tom je právě ta síla, krása a čistota Kubrickova díla, a tedy setrvalá (věčná) hodnota – v tom nezúčastněném podání pravdy, v badatelské lhostejnosti. Proto je Barry Lyndon asi jediný film, který přestože vás znaví a emocionálně neuspokojí, máte po jeho skončení nutkavou touhu dopřát si ho znovu. (22.02.2008)