Zabíjení

Praotec moderních krimithrillerů s nelineárním způsobem vyprávění a značná inspirace k Tarantinovým Gaunerům. Stanley Kubrick se sice teprve rozjížděl a ke svým vrcholným majstrštykům ještě nějakou cestu musel ujít, ovšem styl a řadu nezapomenutelných scén (podkova, kufr na letišti) tomuto dílku nikdo neodpáře. 80%. (02.05.2009)

Stanley Kubrick rozehrává zajímavé drama s noir-feelingem, v němž popisuje více/méně minutu po minutě jeden kriminální čin z dostihového prostředí plus všechny okolnosti s tím související. Filmařsky čisté, herecky dobře zahrané, s výborným feelingem, scénářem i hudbou - film prostě tiká přesně jako švýcarské hodinky. Poznámka pro všechny milovníky filmových nesrovnalostí: hned v úvodu je možné si všimnout drobné nesrovnalosti, která samozřejmě nijak nesnižuje celkovou výbornou kvalitu snímku - všímejte si pozorně listu papíru, který má Marvin Unger při popíjení zázvorového piva pod svým loktem. (30.11.2003)

Můj první Noir film a líp to snad nemohlo dopadnout. Škoda, že v dnešní době se tyhle filmy netočí. Kubrick a jeho geniální režii poznáte na první pohled. Sledování více herců ve stejných chvílích není jednoduché natočit, ale Kubrick si stím poradil geniálně. Skvělá kamera, herecké výkony a hlavně ta režie. Tenhle snímek jsem rozdýchaval poměrně dlouho. Díky Zabíjení si musím sehnat více Noir filmů. (15.08.2008)

Ještě, že jsem seděla, vám řeknu - díky komentářům, které jsem si prozřetelně četla před projekcí, což běžně nedělám... Termín komentář bych v těchto případech změnila na ódu, už jen pro abúzus slůvka geniální, které mě v panice donutilo pátrat v záhlaví, zda se proboha nejedná o žánr! Takže já se teď podělím o své dojmy, kde na "g" budou začínat jen výkony herců - tedy gumové... ani plán loupeže mně nepřišel nijak perfektní, ale zato celkem odpovídající skutečnosti, proto taky většina lumpů končí za mřížemi, ještě v tom lepším případě, že. Lineární neuspořádanosti nechci upírat prvenství, sofistikovanost však ano. Po nějakém tom odlehčení vtipem ani stopy, pokud k němu neměla posloužit krása pokladníkovo sviňské ženy nebo úsměv čarostřelce Nikkiho. Největším krachem se ale ukázalo být soupeření vypravěče a hudby o to, kdo je rušivější - a nemůžu se rozhodnout. Nezklamala noir atmosféra a stylizace padouchů (prostě padouši ze starých časů mně přijdou mnohem víc padouchovitější, než ti současní), jakož i staré dobré propriety typu futrál na hudební nástroj a nakonec i vcelku napínavý průběh loupeže. Můj verdikt beztak nemůže znít jinak, než - dalo se. I s přihlédnutím k době vzniku. (28.11.2014)

Dokonalý film o velké loupeži se skvěle dávkovanou nadsázkou, neuvěřitelně vygradovaným, a přitom pro někoho tak odzbrojujícím - pro někoho až černým humorem zavánějícím, závěrem a především plejádou skvěle prokreslených figur. Asfaltová džungle je možná o něco lepší, jasným králem v tomto oboru je ovšem francouzské Riffifi. (12.02.2005)