Stezky slávy

Stále působivý nejen protiválečný, nýbrž i obecně protimilitaristický snímek, jenž dodnes překvapuje svou působivostí, trochu s podivem k tomu, že se tu vlastně nevyskytuje žádná pořádná válečná scéna. Avšak především pečlivé rozkrytí nelidských motivací vyšších velitelů francouzské armády musí v člověku zanechat nějakou tu stopu. Proto je možná celkový dojem spíš pokažen závěrečným dovršením obrazu kruté a absurdní války, díky němuž si říkáme: "S takovýmto tématem by nás dokázal šokovat každý!", a navíc např. v Mostu u Remaggenu se mi vyvrcholení na tenhle způsob zamlouvalo mnohem více. (12.02.2005)

Film Paths of Glory (a ten název mi přijde trochu zavádějící) myslím nepojímá látku tak dokonale a univerzálně jako FMJ. Zdá se více o filmařských alegoriích, zatímco asociace, nabízené filmem FMJ jsou dané spíše tím, co film zachycuje, než jím samotným. Krom FMJ se mi nabízí i srovnání s Dr. Strangelove, zejména u postavy /ač to ostatním nepřiznává/ kariéristického generála Mireaua. Být vojákem, zejména účastnit se krvavých bojů osobně, považuje za čest a povinnost, a za zbabělce považuje každého, kdo po tom doslova neprahne. Ironicky, on sám zůstává kvůli svému postu bojů stranou, v bezpečí, ačkoliv jizva na jeho tváři dokládá, že tomu tak nebývalo vždy. Současnost vz/shlíží z/s perspektivy zkušeností minulosti a to mu nelze mít za zlé. Kubrick zde divákovi své hodnoty v nejmenším nepodsouvá, ale svůj náhled přesto demonstruje takřka dokonale. Nejlepším příkladem je moment, kdy důstojník zabije vojáka z vlastních řad, skor se zdá, že záměrně, byť z pro mě nejasných, nepochopitelných pohnutek. Vlastenectví zde získává pravý rozměr; posledního lumpova útočiště a pochybné ctnosti. Rovněž zcela iracionální /ačkoliv zdánlivě podložený/ rozkaz k palbě do vlastních řad a následný polní soud je už jen gradací už odhalených nesmyslných okolností filmu/bitvy/války/válek. Fascinující je i úvaha jednoho vojáka /před odvedením tuším profesora/ nad otázkami; Proč se před bitvou bát/nebát smrti/zabití. Dalším /půvabným/ dokladem nesmyslnosti vojenských machinací je rovněž návrh /trestu za zbabělost/ pro jinak hrdinné vojáky, jež se pro svou hloupou poslušnost vrhli do předem prohrané bitvy, rozkazy plnili, ale okolnosti bránily jejich postupu. Související nesmyslností je náhodný výběr tří vojínů, na které je vina svalena. Vyskytují se zde i alegorie iracionálního chování, jejichž význam pro film ani nejsem schopen určit jako např. připisování hanby za neúspěch bitvy všem obyvatelům Francie. Jasnější výhled nabídne až plukovníkova závěrečná řeč u soudu. Kirk Douglas je zde vůbec typickým příkladem hrdiny, muže, jež vyjde živ i s lidskou /tím zdůrazňuji hlavně opovržení tou vojenskou/ ctí i v tak upadlé machinaci, jakou je válka. Ale i on je spoután regulacemi a disciplínou armády, což ho činí v mnohém bezmocným. Dokonalým završením je pak rozhovor u jídla na konci filmu. Pozoruhodné je i tvrzení jednoho z generálů, že /stejně jako dítě touží, aby na něj otec byl přísný, voják touží po tvrdé disciplíně, kterou nějaké ty občasné popravy vlastních lidí podporují a tudíž jsou vlastně správné/. (07.09.2006)

Mistr na dokonalou režii útočí na hierarchii, která panuje uvnitř armády. A donutil tím k pozoru cenzuru. Ač byl výsledek v mnoha zemích zakázaný, na působivosti mu to samozřejmě nic neubralo. Když dá generál toužící po povýšení rozkaz k útoku, neznamená to, že charismatický Kirk Douglas požene své muže na nesmyslnou misi. Stanley Kubrick velmi obratně útočí na vojenské mýty a domněnky, na hodnosti umně plive, hraje si se svícením, s dlouhými jízdami a plným využíváním hloubky záběrů, a ukazuje lidskou špínu v plné nahotě. Holt nepřítel není vždy tou největší hrozbou. (30.05.2015)

Můj druhý Kubrick a hned takováhle rána do slabin. Paths of Glory je film, který by měl patřit do zlatého fondu kinematografie. Proč? Kvůli tématu, které je aktuální i 53 let (!!!) po jeho natočení, pro skvělou kameru, pro vynikající scény (soud, poslední jídlo), kvůli skvělému Douglasovi… tady superlativy šetřit nemíním a vlastně ani nemusím. Tenhle film mluví sám za sebe. 100 %. (01.02.2010)

No jelikoz se jedna o Kubricka, tak jsem ocekaval hodne. A hodne jsem dostal. Zacatek se jeste tvari jako regulerni valecnej film, kde nepujde o nic jinyho, nez utok na nepritele. Vse vybuchuje, vojaci umiraj, skvele natoceny. Ale nekdy po pulhodine se to presune do soudniho drama a kritiky armady, obzvlast dustojniku a rozjede se sice jednoduchej, ale hodne zajimavej pribeh, s paradnima hercema v cele s Douglasem, kterej se zdarne vyhejba klise, kolikrat dovede prekvapit a kdyby tu sem tam nebylo nejaky hluchy misto a ten divnej zaver, sel bych asi na maximum, takle jen dobry 4*. (15.03.2010)