Osvícení

Neskutečně mrazivé. Když se podíváte na dnešní rádoby horory nelze se nepodivit co se to sakra stalo. Strach nedělají laciné lekačky, ale dusivá atmosféra, která tlačí hrdiny za práh šílenství. Jestli je něco s filmaři, nebo diváci nějak zblbli? Průjezdy na trojkolce a návštěva pokoje 237 jsou děsivé už ve své podstatě (osamocenost, bezbrannost) a ne proto, že na mě bafne bubák. Nickolson skvělý, už zpočátku malinko divný, ale pořád dostatečně přirozený. Manželka ve své jednoduchosti většinu času "normální", vypadá minimálně vizuálně hodně zvláštně. Co se týče Dannyho, ten je oproti knize z hlavního tahouna degradován na dětské médium plné strachu, paradoxně jsem s tím neměl velký problém. U Kubricka to dokonale funguje. Krev z výtahu super, finále v bludišti opravdu povedené. Možná lepší než to s kotlem. (10.05.2016)

Kulhavý ďábel Jack Nicholson pronásleduje se sekerou v ruce svou k smrti vyděšenou manželku Shelley Duvallovou. Hudba zní, jako když smečka duchů pořádá bál, uzavřena v komíně; kamera si udržuje znepokojený odstup a v okamžiku, kdy Nicholson mazlivým hlasem pronese repliku "Kůzlátka, otevřete vrátka" vám po zádech bruslí mráz. Jestliže jste tuto horrorovou klasiku podle Stephena Kinga ještě neviděli, určitě to napravte. (19.02.2003)

Díky puntičkářskému a někdy až protivnému Kubrickovi při filmování, můžeme nyní zhlédnout po všech stránkách propracovaný strhující psychologický horor. Na rozdíl od jiných vyvražďovaček a potoků krve, je zde vsazeno na Hitchockovu školu. Drobnými libůstkami jsme vtaženy do rozjetého vlaku a zjištujeme, že se vezeme až do konce filmu. Podbarvení některých scén hudbou umocňují už tak mrazivé scény ve starém hotelu, přechody v čase, představy, detaily, to vše nemá chybu. Mozaiku drobnůstek u Nicholsona tak i u syna Danyho Kubrick dovedl rozvést do posledního detailu. Nevím sice, kterou sestříhanou verzi jsem viděl, přesto to je jeden z nejlepších filmových bonbónků. (20.06.2004)

Geniální adaptace knihy Stephena Kinga Osvícení. Spisovatel Jack Torrance se svoji manželkou a synem přijíždí do horského hotelu, o který se má přes zimu starat, ale po pár týdnech začíná přicházet o rozum a snaží se zabít svoji rodinu podle historky, kterou mu odvyprávěl ředitel hotelu. Jack Nicholson je přímo démonický a předvádí mistrovský výkon. Bohužel Nicholson už jako blázen vypadá od pohledu, takže není úplně vidět jeho psychická proměna. Shelley Duvall a malý Danny Lloyd zahráli výborně i když je pravda, že Duvall místy přehrávala. Stanley Kubrick natočil horor s neuvěřitelně hutnou atmosférou, která se dala místy krájet. Své na tom má podíl i hudba, která atmosféru ještě "vylepší". Opravdu mimořádné filmařské dílo s několika nezapomenutelnými scénami (např. závěr v bludišti), které si své čestné místo dozajista najde...... (13.01.2008)

Ještě předtím, než jsem toto kultovní dílo prvně zhlédla, jsem se podívala na trailer s nepopsatelně strašidelnou a mrazivou hudbou a krví valící se z výtahu. Měla jsem pocit, že na tak strašně děsivý a mysteriózní film se nikdy neodvážím podívat. Poté jsem se odhodlala a tento film se pro mě stal jedním z nejlepších vůbec. A nejen v rámci hororu. Je to mistrovská ukázka filmařského umění. Je to geniální Stanley Kubrick a ďábelský Jack Nicholson. Je to dokonalé úvodní intro. Je to fantastická hudba. Je to zlo, které bude vždy přetrvávat v místech, událostech a lidech. Je to neopakovatelně a fenomenálně budovaná tísnivá atmosféra, která neustále houstne a dopadá na diváka. Hory. Zima. Samota. Wendy a Jack. Danny (boy) a Tony. Overlook. Delbert Grady. Ticho, prázdný hotel, prázdné chodby, venkovní bludiště, pokoj s číslem 237 a všudypřítomná hrůza z něčeho, co se nazývá jako REDRUM... "Come play with us, Danny. Forever and ever and ever..." (11.07.2006)