Spartakus

Asi nemůžu říct, že zklamání. Já to tak trochu čekal po-té, co příběh, díky nedávnému zhlédnutí nové verze, znám nazpaměť. Ale rozhodně bych to na novou verzi svádět nechtěl. 2 věci mě na tomto filmu udivily a zaujaly především. Tou první, a dalo by se říci v pozitivním smyslu, byl neuvěřitelný počet komparzistů. V jednu chvíli jich tam museli být snad desetitisíce. V dnešních filmech to vyřeší mohutným vizuálním efektem, ale v té době to muselo stát opravdu neuvěřitelné množství peněz a trpělivosti všechno to uhlídat, pokud to tedy nejsou skutečně dokonale se pohybující modely . Tou druhou je bohužel značná historická nepřesnost. Po zhlédnutí nové "televizní" verze, kde byly také značně zjednodušeny spartakovy cesty (kde to vypadalo, že nepřechází stovky a stovky kilometrů přes celý apeninský poloostrov, ale pouze několik málo desítek a kde dalším zjednoduššením bylo nedostatečně věrohodně vykreslené důvody počínání armády otroků chodit stále sem a tam přes celou Itálii). Těšil jsem se, že Kubrick si takovou příležitost nenechá ujít. Ale mýlil jsem se, on raději cesty sem a tam vynechal vůbec. Škoda. A abych jen nehanil. Hudba se mi nezdála příliš kvalitní, na to, že se jedná o velkofilm, ve kterém se skladatelé mohou v klidu vyřádit....o co to, jo ta chvála....herci jsou vybraní dokonale, bitvy (tedy spíš bitva) je udělaná skvěle. Je ohromně zmatená - a to je tentokrát opravdu chvála....a ještě něco: "Já nejsem Spartacus!" (09.05.2006)

Velmi milé překvapení. Naordinoval jsem si jako povinnou četbu dva historické velkofilmy, i když tento žánr nemám moc rád. Po afektovaném a patetickém Ben Hurovi, plném ochů a achů a hovorů ve světle luny na mne Spartacus zapůsobil jako balzám. Sice na nějaký ten patos přece jen někdy došlo, přesto tyto dva filmy dělí obrovská propast a zdá se nemožné, že vznikly jen rok po sobě. Jiskrné dialogy, vesměs velmi civilní herci, několik opravdu zajímavých a skvěle zahraných postav - nejvíc jsem si užil Petera Ustinova (Batiatus, majitel školy gladiátorů), který přímo geniálně ztvárnil podlézavého, bezpáteřního a ustrašeného zbabělce se všemi jeho nervovými tiky, mumláním a koktáním. Myslím, že si ten zážitek brzy zopakuji. (02.02.2009)

V dávnejšej dobe kinematografie sa velké vojnové scény točili naživo, bez použitia počítačov. Je to asi škoda písať, ale spomeňte si na to pri záverečnej bitke a skúste si tak tipnúť koľko komparzistov muselo byť prítomných. Zároveň je ale príliš krátka dĺžka tejto masakry jediný dôvod 4* hodnotenia. To, čo tu všetci píšu, netreba opakovať, dodám len, že Kubrickova oblúbená téma- ľudia sú vo svojej podstate iba zvieratá- sa opakuje aj tu. Vôbec som necítil vplyv štúdia na výsledok, veľký komerčný film by si mal vyskúšať každý slávny režisér. (02.09.2009)

Spousta kohoutů na smetišti a takhle to dopadlo. Doufám, že si aspoň Kirk Douglas všechny ty nekonečné pasáže shromažďování, přesunů a proslovů užil, protože běžného diváka to tak po dvou hodinách opakujícího se kolovrátku přestane bavit. Jo, byly tam scény, při kterých mě šlo odlepit od televize ztěžka jako dálniční známku z předního skla, ale pak tam taky bylo ne zrovna málo míst, kdy jsem připomínal apatickou přísavku s prošlým záručákem. (08.04.2013)

Režiséra S. Kubricka nejvíce obdivuju za to, jak výrazného otisku se mu podařilo docílit v každém filmovém žánru do nějž se opřel šířkou svého tvůrčího umu... a že jich bylo - co film, to klasika svého žánru. A není tomu jinak ani v případě "Spartakuse", jednoho z předních představitelů monumentálních "sandálových" velkofilmů let padesátých a šedesátých. Od většiny svých souputníků se odlišuje především tím, že neklade důraz na náboženské (křesťanské) "otázky", ale upíná svou pozornost pouze na lidi a jejich boj, ať už o svobodu či o moc. Ve filmu vystupuje skutečná herecká garnitura své doby, díky níž i například delší pasáže z Říma, které by se dali dost možná považovat "jen" za jistou výplň k hlavní ose příběhu, povstání otroků, působí nebývale silným dojmem. Hodně pěkně také vyznívá milostná linka mezi Varinií a Spartakem, jež je poměrně příjemně a vkusně ošetřena. Ostatně, je mimořádně zajímavé sledovat způsoby nasvícení a "mlžení" obrazu při detailních záběrech na J. Simmons... filmaři z předpůlstoletí si uměli opravdu vyhrát s tím, aby jimi vyvolené ženy, v okamžicích kdy se to po nich "žádá", vypadaly a působily jako z Olympu právě sestoupivší nedotknutelné bohyně. A ony jimi byly... (31.07.2005)