Režie:
Robert SedláčekScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrají:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (více)Obsahy(1)
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (391)
Film, který se pateticky vznešeně nesoustředí na vzpurnost Čechů během Pražského jara, ale akcentuje brzy přicházející rezignovanost a smíření s tím, že to „stejně nemohlo dopadnout dobře.“ Jenom tak se dá Palach pochopit. V pohádkách pro dnešní liberály jako je Hořící keř, které s pozdním antikomunismem oslavují tehdejší hrdiny, to nedává smysl. ()
Okupace 1968, rok 1969, éra normalizace... to vše mne velmi zajímá a lecos jsem o tom četl, viděl či slyšel z autentických archivních nahrávek včetně rozhovoru s Janem Palachem v nemocnici, kdy se státní bezpečnost zoufale snažila zjistit kdo jsou ty další ,,pochodně''. Byl jsem tedy velmi zvědav jak se s tímto tématem pan režisér ,,mikina Hi-tec'' vypořádal. Krom Hořícího keře mám totiž takový dojem, že se Palachovi a jeho nesmírně odvážnému činu nikdo nevěnoval. S tímto zpracováním mám však jeden problém. Film byl natočen tak, že ho budou v celém významu chápat jen ti co o okupaci něco vědí, či přímo o Janu Palachovi. Pokud má být ale film důstojným odkazem a památkou na Palacha, určitou výpovědí a vysvětlením - proč, obávám se, že mu mladší divák neporozumí. On nezná souvislosti, důvody a pak ono gesto nejvyšší oběti aby se národ probral, vůbec nebude z dnešního pohledu samozřejmé svobody schopen pochopit. Už jsem zaslechl i názor omladiny, že asi nebyl úplně normální, když se upálil...A tady vidím zcela zásadní nedostatek, zmařený potenciál. Co chválím bylo nasazení pro mne doposud neznámého Viktora Zavadila, ten se s rolí popral hodně slušně! Oceňuji též snahu o maximální autentyčnost a dobové reálie byť tam lecos uniklo (např. světlejším štukem zadělané průstřely ve fasádě Národního muzea na pozadí záběru na ruské tanky u sochy sv. Václava. Ty průstřely tam vznikly následovně když si jedna tanková osádka myslela, že budova s věží je rozhlas a začala na ní střílet.) Celý film samozřejmě směřuje ke konečnému nevratnému rozhodnutí Jana Palacha stát se pochodní a zažehnout v lidech světlo pravdy. Probrat je z apatie a počínající normalizace. Poslední záběry filmu jsou velmi silné, nicméně mám ten dojem, že dlouhý a nekončící detailní pohled na ohořelé třesoucí se tělo, trpící neskutečnou bolestí mohl být kratší. Přišlo mi to takto dlouhé jaksi až neetické vůči Janu Palachovi. Na stranu druhou jsem rád, že tenhle film vznikl. Dlužíme to. Při představě, že Ti sráči komunistický jsou dnes ve vládě a spoluvytváří zákony, že je platím ze svých daní, že mají tu drzost maximálně uznat, že se stalo pár přešlapů v minulosti... To je na tečku ! Pan režisér mikina Sedláček si může odškrtnout další velkou postavu z našich novodobých dějin a já jsem zvědav o kom dalším bude točit. Skoro se nabízí už jen Myloš Zemanů...Také trochu zamrzela hudba, ve vypjatých momentech jsem měl dojem, že zase sleduji seriál LOST a že někde se objeví přeživší z letu Oceanic 815... Ty housličky jdoucí do vysokých tónů mi fakt připomněly OST - M. Giacchina * * * ()
Aniž bych chtěl čin Jana Palacha jakkoliv zlehčovat, tak mi právě jeho postava vadí asi nejvíc. Nebo respektive fakt, jestli se mám spolehnout na to, jak je vykreslen ve filmu, nebo to byl ve skutečnosti někdo úplně jiný. A to je taky ten hlavní faktor mého dnešního hodnocení, i přes herecký výkon Viktora Zavadila, který nelze označit jinak, než nadprůměrný. PS. a možná jsem s tím hodnocením udělal pro přečtení rozhovoru s jeho bývalým spolužákem vážně dobře. ()
Film neprovokuje ani obsahem, ani tvarem. Ale film má smysl kvůli hrdinově neuchopitelnosti. Mohl klidně v vzniknout mramorový blíženec Mirka Dušína, nebo mesiášská postava a blouznivec. A je to neokoukaná tvář i když působí až moc vzorově. Ve filmu je až moc dobových vysvětlivek. Film Jan Palach je bezpečný, střízlivý, skoro usedlý. Ale poctivý po stránce řemesla i v přiznání hrdinovy trvalé neuchopitelnosti. Tipoval bych, že film dostal Českého lva za nejlepší zvuk, protože na mě hodně působila směsice autentických vět z rádia, střelby, stíhaček, hymny... ()
„ODPUSŤ MI TO. JENDA...“ /// Životopis, kterej u diváků (v kinech) propadl. Proč? Copak nectíme historický postavy? Ctíme, ale utrácet za politicky inspirovaný skutky se nám nechce. Navíc spousta lidí dodnes nechápe, proč vyjádřil svůj odpor zrovna takhle... A přitom film je to dobrej! Jsem překvapenej, že z filmu je cejtit potřebná atmosféra... třeba tý svobodný doby. Nebo srpen 1968 a okupace. Výborně předvedenej je i samotnej akt „zážehu“. Ten film prostě není jen o Palachovi... Mám rád polskou kinematografii, protože se kromě současnejch témat fajnově věnuje i svý historii. A Jan Palach je natočenej v podobným duchu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Připíjel jsem na zrušení cenzury. 2.) Před návštěvou Václaváku se stavuju na pumpě. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Galerie (27)
Zajímavosti (10)
- Jan Palach zomrel v nedeľu 19.1.1969 o 15:30, teda 3 dni po svojom čine. (Lucjen)
- Ve filmu zmíňený Polák, který se upálil na protest proti nájezdu vojsk Varšavské smlouvy na Československo, byl Ryszarda Siwce. Podpálil se 8. září 1968 během Centrálních dožínek na Stadionu desetiletí ve Varšavě před očima 100 000 lidí. Zemřel 12. září 1968 v nemocnici na mnohačetné popáleniny. (Duoscop)
- Záběry z Kazachstánu se podařilo natočit podstatně blíže, v někdejším sídle sovětských vojsk v Milovicích. Ani do Francie se tvůrci nemuseli obtěžovat, kraj lahodného vína nahradila vinařská obec Velké Žernoseky v Ústeckém kraji. [Zdroj: časopis Cinema 09/2018] (ČSFD)
Reklama