Režie:
Robert SedláčekScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrají:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (více)Obsahy(1)
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (391)
Je celkem ironicky smutné, že divák ví jak film dopadne a během filmu si neustále snaží nalhat, že to tak nebude, že to skončí jinak, že to skončí dobře. Ano Jan Palach, nebyl žádný hrdina, byl to idealista, byl to snílek a přesto, v sobě našel něco, co ho donutilo učinit to co učinil. Palach věřil, že svým činem probudí lidi, kteří nechtěli nic dělat, protože se báli, báli se toho co stejně přišlo. Film po technické stránce nemá chybu, perfektní obraz, zvuk a věrnost je na jedničku, herecký ansámbl totéž, herci hrají své role s věrností a se zápalem, pro své role. Na celém film,u je vidět že tvůrci si dali záležet, takže i ty malé detaily (smažení kaprů) je zpracováno Hollywoodsky a od první minuty, až do poslední vteřiny filmu, sem byl vtažen do děje tak přesvědčivě, že to lze jenom chválit. A posledních patnáct minut, bože můj, patnáct minut strachu, zoufalství a beznaděje. K filmu ještě dodám že Palach neuměl pít, rád četl, byl zásadový a to s tím psem podle mně tvůrci přehnali, ale zase to působí věrněji, ale já prostě ne, ne, ne vůbec. Co se z nás lidí stane, když všemu, budeme jenom přihlížet ? ()
Premiéře filmu na LFŠ předcházelo promítnutí 35minutového filmu Zmatek (1968), který je dokumentem zachycujícím srpnovou okupaci. Nepříliš známé záběry od několika kameramanů dokázaly i při krátké stopáži postihnout nálady a pocity onoho osudového léta. O to silnější pak byl kontrast s hraným filmem, který selhal v každém ohledu. Skromná výprava dává vědět, že peněz nebylo mnoho, avšak i s tím se dá pracovat. Problémem je, že všichni na plátně vypadají, jak kdyby právě vyšli z kadeřnictví a schůzky se stylistou. I sovětští vojáci mají po dlouhé cestě nažehlené uniformy./// Vyprávěním se snaží režisér přiblížit Palacha, který byl zkrátka běžný student, jenž randil, četl a kterého máma peskovala, že si neuklidil pokoj. Nedaří se však vůbec přiblížit vnitřní pochody, které k činu vedly. Palach žádné podrobné vysvětlení nezanechal a dodnes jeho rozhodnutí mnozí nejen nechápou, ale i odsuzují, neboť vnímají sebevraždu jako zbabělost. Ať už je váš postoj jakýkoli, faktem je, že coby diváci sledujeme jen sérii doslovných či zcela návodných scén. Tu jde Palach do kina na grotesku a někdo v ní hoří, poté si čte, jak se upálil mnich. Nic z toho nemá základ v historických pramenech, ale o to nejde, byť se scenáristka snažila vycházet z faktů. Vedlejší linie jsou neuzavřené, a působí tak odbytě. Palach je v podání Zavadila neskutečně topornou postavou, která nemluví, ale deklamuje. Ostatní herci byli očividně vedeni stejně, takže jen koženě prohlašují, co si myslí, a nápadně nás informují o různých historických souvislostech. Scény ve Francii jsou neskutečnou křečí a nejsou jediné. Sedláčkovi jako vypravěči schází rafinovanost, byť se mu nedá upřít, že poslední sekvence, ve které se příliš nemluví, je velmi silná. [LFŠ] ()
Vizuálně se mi to líbilo, fakt to vypadá jako very 60s. Akorát hlavní hrdina mě nějak nebere. Vlastně celý ten přístup. Přijedou cizí armády, protože se jedna parta komunistů tahá o moc s jinou, a stane se co? Lidi vylepujou plakáty a zpívají Kubišovou. Asi bych nebyl jinej, ale je to celý takový... slabý. Třeba oproti Maďarům v 56, který si to s Rusama rozdali natvrdo. No, a Palach... Já vím, že to myslel asi dobře, ale nezměnil nic (kromě toho, že tím inspiroval dalších 20 mladých lidí, co se zapálili taky). Tak celkově co s tím? Za Palacha hvězdičku, za ztvárnění doby pět, za dost unylý dej tak dvě. No tak celkově dvě a půl. ()
„Nevíte, na kterou? Na dvou židlích se sedět nedá, pane kolego.“ Při vzpomínce na výborný Hořící keř mi blesklo hlavou, že se tomuhle filmu vyhnu, neb ho vidět nepotřebuju. Ale po lvích nominacích mě přece jen zlákal. A nijak zvlášť nelituju. Především, Jan Palach končí tam, kde Hořící keř začíná, takže se nejedná jen o jiné zpracování téhož. Podle některých zdejších reakcí jsem čekal, že se v podstatě nedozvím nic o Palachovi jako takovém (ve smyslu jaký to byl člověk). Což je bohužel do určité míry pravda, ale vnímal jsem to spíš jako snahu ho trochu „odheroizovat“, ukázat, že to byl i „normální“ kluk. Ačkoliv tady šlo hlavně o ducha doby a její atmosféru. A ty se myslím podařily zachytit docela dobře. Škoda jen, že s navozováním emocí to bylo výrazně horší, větší zúčastněnost jsem cítil snad až chvíli před upálením (a po něm měl následovat závěrečný střih, ty poslední cca 2 minuty byly totálně mimo). Nevím, zda se tu dá psát přímo o zklamání, po Pravidlech lži jsem od Sedláčka už totiž nic neviděl. Dohromady mi to ale dává lepší průměr. ()
Za zmínku nepochybně stojí herecké výkony, ať už se jedná o Zuzanu Bydžovskou nebo Viktora Zavadila, oba mi do svých rolí pasovali a byli výborní. Své výhrady ponechám stranou, nejsou podstatné. Ten, kdo je tu zásadní, je Jan. A i když je jeho rozhodnutí diskutabilní, někým obdivován, jiným zatracován, mně se nad ním tají dech.. ()
Galerie (27)
Photo © CinemArt
Zajímavosti (10)
- Viktora Zavadila zastoupil ve stěžejní scéně kaskadér David Bílek, člen českého stunt týmu FILMKA. (EndyseQ)
- Natáčelo se v Praze, Václavské náměstí ovšem nahradilo kvůli dobové dlažbě Perštýnské náměstí v Pardubicích. Scény s hořícím Palachem se natáčely ve vozovně Střešovice. Scény z nádraží zase v Lužné u Rakovníka. Scéna z kostela se natáčela přímo v evangelickém kostele v Libiši, kam Palach chodil. (rakovnik)
- Ve filmu zmíňený Polák, který se upálil na protest proti nájezdu vojsk Varšavské smlouvy na Československo, byl Ryszarda Siwce. Podpálil se 8. září 1968 během Centrálních dožínek na Stadionu desetiletí ve Varšavě před očima 100 000 lidí. Zemřel 12. září 1968 v nemocnici na mnohačetné popáleniny. (Duoscop)
Reklama