Freistatt

Freistatt platil až do 70. let za jedno z nejtěžších výchovných zařízení pro mládež. Prej křesťani. A kde je to jejich miluj bližního svého ? Další z řady filmů které jsou natočeny na základech skutečných událostí. Oceňuji i to že tvůrce se snažil natáčet na původních místech. Freistatt je velmi silné emoční drama. Wolfgangův příběh mě chytil hned od začátku a nepustil až dokonce. (30.04.2020)

Dnešní svobodomyslné Německo je, jak se ukazuje, docela nový produkt. 1) Film není špatný. Představuje neznalému divákovi německý smysl pro pořádek a dobové (údajně) pedagogické praktiky převýchovných (spíše jen detenčních) táborů pro mládež. 2) Místy však snímek na mě působí nepříliš věrohodně. Chovanci jsou vylíčeni jako bezbarvé nevinné oběti zlovůle svých rodin a v táboře i vychovatelů. Ne, že by takové případy nemohly nastat, ale že by to bylo normou? Rovněž celkový vývoj Wolfganga je pro mě nečitelný - chvílemi prostě nechápu, proč se chová tak, jak se chová. 3) 18letý Louis Hofmann (hlavní postava Wolfgang) hrál výborně, i když jeho údajných 14 let by mu věřil snad jen autor scénáře. 20letý Enno Trebs (šéf chovanců Bernd) byl uvěřitelnější, i když taky trochu věkově přes čáru. Ani 17letý Langston Uibel (Anton) nebyl k zahození. 4) Výstižný koment: vojta...****. (21.09.2016)

Ďalšia z obľúbených filmových tém v opakovane klišéovitom spracovaní. Nápravný ústav s prísnymi podmienkami. Riaditeľ rovná sa Čisté zlo. Rôzne sadistickí vychovávatelia (dozorcovia), predstavujú výhonky Zla. Cirkev pritakáva zlu a posväcuje chovanie majiteľov prevýchovného objektu. Chovanci za dverami ústavu vykreslení ako mládežnícki sympaťáci. Trpia pod knutou dozorcov, tu symbolizovaných čiernobielou palicou jedného z nich. Ich násilné chovanie je len odrazom sadizmu ich nadriadených. Isteže terapia neprispôsobivých stredoškolákov tvrdou prácou nikomu nevonia, no aspoň šlo o zmysluplné kopanie priemyslom a poľnohospodárstvom požadovanej rašeliny. Pre vznik divákmi oceňovanej drámy sa ale žiada spracovanie na línii - rebeli vs. autorita. Rebel sympaťák, autorita - sadista. No záverečné autentické fotografie z Freistattu ukazujú, že to utrpenie nebolo zrejme tak hrozné, ako popisuje film. A mimochodom, každá štátom vytvorená nápravná inštitúcia je zariadenie, ktoré fyzicky aj psychicky deformuje jej nedobrovoľných obyvateľov. Ostáva nezodpovedaná otázka, čo priestupcov deformuje viac: "humanistické" polihovanie na palandách, alebo tvrdá práca v teréne. (03.01.2021)

Pubertální německý Frajer Wolfgang s obdobou Hanekeovy (psycho)analýzy z Bílé stuhy. Příspěvek k pochopení německé nacistické minulosti... Freistatt je coby celovečerní debut režiséra Marca Brummunda až překvapivě vyzrálý film, jehož hlavní devizou je (vedle mimořádně silného námětu) opravdu excelentní práce s dětskými/teenagerskými herci a celá mizanscéna, autentické prostředí diakonie Freistatt uprostřed rašelinišť je mrazivé i dechberoucí... Jako minus ovšem subjektivně považuji eufemistický rastr, které je typický pro většinu západní artové tvorby - celá ta hrůza je zjemňována lyrickými pasážemi a explicitní násilí je upozaděno, myslím, že realita byla ještě mnohokráte hrůznější, než jak je prezentována na filmovém plátně... Přesto jeden z nejsilnějších a nejobjevnějších snímků poslední doby...pocítit beznaděj... PS: Freistatt vytváří zajímavou paralelu k tematicky podobně zasazenému románu Kloktat dehet (respektive jeho první části) od Jáchyma Topola, jen na druhé straně Železné opony... (11.07.2017)

Jestli je to opravdu podle skutečných událostí, tak je děsivé, co se v Německu - tak slavně poválečně demokratickém - mohlo léta odehrávat, ale současně úctyhodné, že si to Němci o sobě dokáží natočit. Trošku to připomíná Frajera Luka, jen s mnohem těžší tonáží a depresivním vyústěním - neboť je podle skutečnosti. (19.05.2017)