Hladoví

Konečně zase jednou strašidelní zombie. Za věž ze židlí, svolávání nemrtvých a celkovou atmosféru jednoznačně lajk. Méně nadšen jsem pak byl z artistního "posledního boje" jedné z postav. To byl pro mě snad jediný moment, kdy to u těchhle Ravenous pováživě zaskřípalo. Ale co. Za všechny výše uvedené klady si tenhle horror (!) jednu protekční navíc snad i zaslouží. (01.08.2020)

„Pro zombíka židli, ať se mu líp bydlí.“ Tíživá postapo atmosféra zmaru a konce civilizace, kombinující divoký hlad ze Světová válka Z s meditativní ucouraností road movie The Battery. Nesměle koketující se ztrátou osobnosti a nicotou z Nadosmrti spolu a smutnou lyrikou z Noc požírá svět. Jenže v Paříži nekonečná plocha placatých střech lépe evokovala vyprázdněnost mrtvého světa, než Hladové, ale krásné živé lesy. Hned bych tam vyrazil na vandr (byť s brokovnicí). POSTAPOˇOKÉNKO: [][] Frankofonní obyvatelé Quebecu se vyznačují: A) Tupým zevlováním. B) Trempováním v lese a řvaním jako na lesy. C) Silným sociálním cítěním, viz svolávání se na gáblík. D) Civilizačními zlozvyky, např. nesmyslným hromaděním nábytku v krajině (divák nechápe, malíř Douda se raduje). E) Kolísavou inteligencí a nekonzistentním chováním. [][] Chytří jak opice, tupí jak slepice, jak se to zrovna hodí do krámu R. Aubertovi a jeho artovým ambicím. Jsou i smrtelně nebezpeční, ale jen sólo. Čím víc jich je, tím míň nebezpeční jsou. Divné, že jo? Viz hromadný útok na barák, naháněčka lidí v lese a drtivá porážka zombíků 70:0. Rambo hadr. Ach jo. Sbohem, komorní postapo. Jen třikrát kousnu Auberta do... (23.05.2023)

Ve většině hororů ztichne hudba ve chvíli, kdy má nastat zvukově předimenzovaná lekačka. Tady je ve většině vypjatých scén dlouhotrvající ticho a je jasný, že nějaký to zařvání, který zde navíc dosahuje mimořádně nelidských rozměrů, může přijít kdykoli, což mně nejednou slušně pocuchalo nervy (sledování v noci a hodně nahlas zážitek drtivě umocní). Budování chvílema fakt nesnesitelnýho napětí jde naproti i polo-artový způsob zpracování, do kterýho jsou zcela nečekaně, ale o to funkčněji vnesený čistokrevně komediální prvky. Ještě za půlkou film sahá po pěti hvězdách, závěrečná třetina se ale začne nepěkně táhnout a navíc motat ve scénáristický bezradnosti. I tak je netradičnost snímku nutný zdůraznit nadprůměrným hodnocením. (22.02.2018)

Trochu mě překvapuje zdejší hodnocení. Už jen za tu atmosféru si film zaslouží trochu víc procent, ta byla fakt skvělá. Pravdou je, že diváka napadne spousta otázek, na které nedostane odpověď. Někomu by to mohlo překážet, mně to ale nevadilo, protože mě to tak nějak vtáhlo do děje. Nevěděla jsem nic o nákaze ani o důvodech, proč se nakažení chovali tak, jak se chovali, ale to nakonec nevěděli ani přeživší. Bylo to tajemné a bylo to fajn. Postavy se chovaly lidsky, nebyli to žádní Rambové a jednali mnohdy zkratkovitě, občas bohužel i lehce nelogicky. Ze závěru jsem nadšená, i když tu poslední scénu bych nejradši vystřihla, aby mi v žaludku zůstal ten pocit totální bezmoci a bezvýchodnosti. Jinak ale super, užila jsem si to, a při jedné střelecké scéně jsem se od srdce zasmála! (20.11.2019)

Ze začátku jsem tomu moc nevěřil, ale postupem času když se ukázalo, že tenhle film vnáší do zdánlivě daného subžánru zase něco nového a, že dokáže přijít se skromnými, ale zatraceně funkčními nápady, začalo mi to celé být dost sympatické. Úplně nezapomenutelný zážitek to nakonec asi nebyl, ale k té čtvrté hvězdě v mých očích schází fakt jen vlas.. (14.04.2018)