Rudovous

Na můj vkus sice zbytečně moc dlouhý, ale zato cenný snímek z lékařského prostředí. Kurosawa tímto filmem opět trochu předběhl dobu, a to i přestože je příběh samotný zasazený do konce období Edo (tedy jde o historické drama z 19. stol.) Vedoucí doktor "Rudovous" totiž ztělesňuje postavu, která by měla být i dnes vzorem lékařů. Nesnaží se pacienty pouze "léčit", ale opravdu "uzdravit". A stejně jako se už v podstatě obecně ví i dnes, i on si je vědom toho, že psychická stránka člověka je propojená s tou fyzickou, tedy ví, jak důležité je neléčit jen symptomy, ale duši člověka. Moudrostí této postavy je nakonec ovlivněná v podstatě "hlavní" postava filmu - mladý doktor Yasumoto. Sledujeme tak jeho psychologický vývoj při práci v této chudé vesnické nemocnici. A setkáváme se postupně s různými pacienty a jejich životními příběhy. Množství z toho je sice v dnešní době nepředstavitelné (jde přece jenom o historickou dobu, kde hrála o to větší roli japonská hodnota cti a lidé se dejme tomu více uchylovali k extrémním řešením problémů třeba sebevraždou...), ale jinak si z toho může i dnešní člověk hodně vzít. Škoda jen té délky, něco bylo táhlé víc, než bylo z mého pohledu nutné, ale na druhou stranu tam nebyla vysloveně "hluchá" místa. U Kurosawy ostatně není taková délka filmu výjimkou, takže mě to nepřekvapilo. Na závěr bych ještě vyzvedla herecké výkony, které byly všechny na vysoké úrovni včetně těch dětských. Mifuneho samozřejmě netřeba zmiňovat. ~(4,1★)~ (23.03.2020)

Akira Kurosawa si opět vybral velmi silný příběh, který se mu podařilo natočit poměrně komorně, ale přitom mu dát silný nádech, kdy vás bude zajímat, jak to dopadne, jak se vztahy mezi postavami vyvinou a jaké budou následky jejich chování. Toširó Mifune vy zde dobře vypadal i v barvě, hlavně kvůli názvu. (27.05.2016)

Mladý ambiciózní lékař Jasumoto, který se učil, aby mohl být lékařem šóguna, si vyjede na obhlídku nemocnice a tam ke své nelibosti zjistí, že není jen na obhlídce, ale že má nahradit jednoho z lékařů, který zrovna odchází. Nemocnici vede vrchní doktor Niide a zavádí tam přísná pravidla pro pacienty i zaměstnance a Jasumoto hned dělá ofrky a odmítá pracovat i dodržovat všechna běžná pravidla nemocnice než pozná co je doopravdy Rudovous, jak doktoru Niidemu přezdívají, s těmi svými pravidly zač a jaký je jeho postoj k medicíně a životu. I přes tříhodinovou stopáž filmu všechno běží rychle a zajímavě s dobře napsanými rozhovory mezi hlavními postavami a se zajímavou hlavní zápletkou i dílčími příběhy, které ji doplňují. Objeví se velká spousta pravd, které na člověka v životě čekají a taky spousta zajímavě podaného humanismu, který Rudovous prosazuje občas trošku svéráznými způsoby. Samotná postava Rudovouse a jeho zaučování Jasumota je na filmu to nejzajímavější. Rudovousovy metody jsou pro Jasumota ze začátku úplně nepochopitelné a sám Rudovous ani nemá potřebu je vysvětlovat a prostě jen dělá co dělá, ale nakonec vždycky zjistí, že jsou tím nejlepším co může lékař v daných podmínkách dělat a že Rudovous je moudrý a laskavý i když se tváří jako kruťas. Hlavní myšlenka a vyznění filmu jsou divákovy podané nakonec úplně čistě a jasně a hlavně fungují velmi silně a inspirativně, protože příběh o Rudovousovi člověka může přímo nadchnout svou živostí a idealismem a perfektně by fungoval jako náborový film pro lékařské fakulty :). A taky by bylo ještě nakonec, krom toho že je to úplně bezvýhradná pětka pro asi nejlepší Kurosawův film, potřeba říct, že Rudovous je taky ze všech nejlepší role Tošira Mifuneho, který zahrál všechny nálady, pocity a charakterové vlastnosti své postavy s takovou lehkostí a přirozeností, že by člověk věřil, že se dívá na opravdového rázného a moudrého Rudovouse spíš než na filmového herce :). (04.12.2010)

Ze všech Kurosawů, které jsem už viděl, mi přijde film o dokonalém doktorovi Rudovousovi jasně nejlepší. Ale také je to možná tím, že jsem krátce předtím dokoukal famózní, v Asii rekordy sledovanosti trhající Dae Jang Geum, která je občas ze stejného prostředí, které mi teď tolik chybí. Oproti jindy se Kurosawa vyvaroval mnohaminutových zdlouhavých pasáží, jako jsou v Krvavém trůnu bloudění jezdců v mlze, nebo v Toulavém psovi neméně nudné toulání se po městě. Tentokrát jsem se bavil od začátku do konce a možná bych to dokázal dát hned podruhé. Ti, kdo se přesto bojí hrozivých 185 minut, tak je můžu uklidnit, že se dá film celkem jednoduše rozdělit na dvě části, zhruba po devadesáti minutách. Dokonce to ani nebude na škodu, protože je zde mnoho zajímavostí a mluví se tu o spoustě chytrých věcí. Prostě nabízí spoustu podnětů pro přemýšlení mezi první a druhou částí. Už se nemůžu dočkat, až někoho přemluvím, aby se se mnou podíval. (24.10.2009)

Najkrajšia oslava humanizmu a ľudského porozumenia prostredníctvom kinematografie. Každý ľudský príbeh je jedinečný, smutný a krásny zároveň, preto je umieranie človeka tak vzácnou a dôstojnou chvíľou. Každý člen segregovanej spoločnosti si zaslúži pozornosť, toleranciu, pomoc a druhú šancu, pretože jeho chovanie je iba následkom vyrastania v tejto, vo všeobecnosti, amorálnej spoločnosti. Je to jej sociálna kritika, pretože ak by nebola chudoba, bolo by menej chorých, ktorých už ale vláda nepodporuje. Pokiaľ chcete vedieť všetko o japonskej (a zďaleka nielen japonskej) mentalite a histórii tohto národa, pozrite si všetky Kurosawove snímky. Z tejto sa toho dozviete veľa. Červenobradáč je jedným z najkrajších a najdojemnejších filmov, aké boli kedy natočené. 100% je v tomto prípade ešte na vyššej úrovni, ako v iných mnohých, mnou rovnako hodnotených prípadoch. (21.11.2012)