Rudovous

Ze všech Kurosavových filmů (které jsem zatím viděl) sálá jistota. Je vidět ve zvolené látce, v docela nápadně, a přece nevtíravě zdůrazněném poselství, v pohledech kamery a hlavně ve výběru Herce. Zmínit můžu jen jednoho, který všechny ostatní odsouvá do pozadí. Toširo Mifune by zvládl asi jakoukoliv roli, vždy je ale jasně vidět jeho duchovní i fyzická síla a autorita, strhává na sebe pozornost. Zde je tomu také tak, v roli hlavního lékaře nemocnice pro chudé, o jejíž existenci stále zápasí, předvádí Mifune obdivuhodnou osobnost plnou humanismu a skutečné lásky k nešťastným bližním, ovšem ne lásky plynoucí z ponížení, nýbrž lásky hrdé a silné. Jen taková osobnost, plná síly, může zároveň mít i výčitky svědomí plynoucí z toho, že v zápase se špatným světem se občas musíme snížit na jeho úroveň. 9/10 (16.02.2006)

Další skvost. Tentokráte nám Kurosawa poskytuje široký rozptyl pohledů do osudů obyčejných lidí Japonska 19. století. Další stavební kámen Kurosawovy tvorby opět dokazuje, že kvalitní film má co nabízet i 40 let po svém vzniku. Opět je zde spoustu kvalitních herckých výkonů a i tentokráte je všechny s přehledem válcuje charismatem přetékající doktor v podání Toshira Mifuneho. Dokonce jsme svědky akční vsuvky, což bych od tohoto dramatu nečekal, tato scéna ovšem nepůsobí nijak nepatřičně. (25.11.2005)

Neuvěřitelně lidské, kruté i neskonale dojemné. Na kolenou a s tváří skloněnou k zemi, jsem stále ohromen tím, co ve mně film vyvolal. S hlubokou pokorou budu od dnešního dne snít, a možná i trochu doufat, že ve věci morálky a charakteru se dostanu ve svém životě alespoň na polovinu toho, co jsem měl čest zde zhlédnout, nejen v postavě Dr. Kyojio Niide, který zůstane v mém srdci i duši již navždy velkým vzorem. Režie, scénář i herectví je zde pro mě zcela bezchybné, navíc některé scény dosahují v mých očích statusu tvůrčí geniality... (28.08.2017)

,,NIČ NIE JE TAKÉ DÔSTOJNÉ, AKO POSLEDNÉ CHVÍLE ČLOVEKA." __ Dávam 4*, ale veľmi som váhal a nakoniec za prilepšenie môže hlavne umiestnenie v rebríčku Top 200. Musím povedať, že pre mňa skôr sklamanie i keď neviem nakoľko veľké. Z môjho pohľadu má film veľký problém v jeho dĺžke, ktorá je až prehnane natiahnutá, dej sa vlastne nijako zásadne neposúva a hlavne v druhej polovici sa mnoho scén javí už ako úplne zbytočných. Aj Siedmim samurajom som bol nutený * zobrať hlavne za nehoráznu stopáž, inak ich však považujem za jedno z najlepších Kurosawových diel. Dá sa povedať, že u Červenobradáča je prvá hodina na jasných 5*, postupne však až na slabé 3*. Určite má film svoju umeleckú hodnotu, či už skvelý herecký prejav Toshiru Mifuneho, hudbu, kameru, tak aj fakt, že takúto exkurziu do japonskej kliniky druhej polovice 19. storočia len tak nezažijete, jedná sa však o takú filmovú nudu pre fajnšmekrov. (05.10.2008)

Čo ma naučil Rudovous: a.) ženy sú nebezpečné, b.) nebite sa s doktormi, vedia presne čo vám vykĺbiť poprípade zlomiť, c.) samovražda je v Japonsku obľúbené a vyhľadávanie riešenie problémov všetkého druhu a výplň voľného času. A taktiež sa tu praktizujú zaujímavé operácie (no dobre, iba jedna, ale aká!) - hľadela som s otvorenými ústami, uf, sila. Sedela som medzi coralinou a PanCitron-om, posledný deň a posledný film v rámci akcie Sedem filmov Akiru Kurosawu (k stému výročiu jeho narodenia) poriadanej Japonským veľvyslanectvom na Slovensku. (Kino Mladosť - 2.3.2011) (02.03.2011)