Rudovous

Mladý ambiciózní lékař Jasumoto, který se učil, aby mohl být lékařem šóguna, si vyjede na obhlídku nemocnice a tam ke své nelibosti zjistí, že není jen na obhlídce, ale že má nahradit jednoho z lékařů, který zrovna odchází. Nemocnici vede vrchní doktor Niide a zavádí tam přísná pravidla pro pacienty i zaměstnance a Jasumoto hned dělá ofrky a odmítá pracovat i dodržovat všechna běžná pravidla nemocnice než pozná co je doopravdy Rudovous, jak doktoru Niidemu přezdívají, s těmi svými pravidly zač a jaký je jeho postoj k medicíně a životu. I přes tříhodinovou stopáž filmu všechno běží rychle a zajímavě s dobře napsanými rozhovory mezi hlavními postavami a se zajímavou hlavní zápletkou i dílčími příběhy, které ji doplňují. Objeví se velká spousta pravd, které na člověka v životě čekají a taky spousta zajímavě podaného humanismu, který Rudovous prosazuje občas trošku svéráznými způsoby. Samotná postava Rudovouse a jeho zaučování Jasumota je na filmu to nejzajímavější. Rudovousovy metody jsou pro Jasumota ze začátku úplně nepochopitelné a sám Rudovous ani nemá potřebu je vysvětlovat a prostě jen dělá co dělá, ale nakonec vždycky zjistí, že jsou tím nejlepším co může lékař v daných podmínkách dělat a že Rudovous je moudrý a laskavý i když se tváří jako kruťas. Hlavní myšlenka a vyznění filmu jsou divákovy podané nakonec úplně čistě a jasně a hlavně fungují velmi silně a inspirativně, protože příběh o Rudovousovi člověka může přímo nadchnout svou živostí a idealismem a perfektně by fungoval jako náborový film pro lékařské fakulty :). A taky by bylo ještě nakonec, krom toho že je to úplně bezvýhradná pětka pro asi nejlepší Kurosawův film, potřeba říct, že Rudovous je taky ze všech nejlepší role Tošira Mifuneho, který zahrál všechny nálady, pocity a charakterové vlastnosti své postavy s takovou lehkostí a přirozeností, že by člověk věřil, že se dívá na opravdového rázného a moudrého Rudovouse spíš než na filmového herce :). (04.12.2010)

S Kurosawovými snímky mám tak trochu problém, jednoznačně je považuji za nadprůměrné, ale nikdy mě nedokáží oslovit tak, jak bych očekával a to je i případ Rudovouse, který i přes pekelnou stopáž povětšinu času nenudí, ovšem divák se musí naladit na pomalý styl vyprávění a vykreslování lidských příběhů, které asi ne každému bude po chuti. (14.04.2008)

Moj prvy film, ktory som od Kurosawu videl a som velmi milo prekvapeny. Ani som necakal, ze ma az tak budu zaujimat osudy roznych ludi, ci uz chudobnych, chorych, alebo aj tych, ktori nemaju len fyzicke bolesti, ale aj dusevne z roznych dovodov. Ani dlzka filmu mi neprekazala a cas mi uletel, ani neviem ako. Najviac sa mi pacila druha polovica filmu s krasnou hudbou, kde do nemocnice zobrali dievca, ktore bolo stale bite a umyvala podlahu alebo chlapec, ktory kradol, pretoze jeho rodina bola chudobna. Ale vlastne ma zaujal kazdy pribeh, kazdeho cloveka, preto 5 hviezdiciek... 31.12.2008 _____ Toshiro Mifune - (Dr. Kyojio Niide, ´Akahige´ Red Beard) +++ Yuzo Kayama - (Dr. Noboru Yasumoto) +++ Tsutomu Yamazaki - (Sahachi) +++ Reiko Dan - (Osugi) +++ Miyuki Kuwano - (Onaka) +++ Terumi Niki - (Otoyo) +++ Hudba: Masaru Sato +++ Produkcia: Akira Kurosawa +++ (10.08.2008)

Autorský koncept, který v 50. letech ustanovil režiséra za tvůrce-Boha, není pomýlený jen z důvodu nemožnosti nahlížet komukoliv do hlavy a teamworkingu širšího ansámblu na díle, rovněž je problematický z hlediska autorů-značek, vůči nimž cítí divák pokoru a jihne, ztrácí soudnost. Slovy klasika: Dobrý režisér špatné filmy netočí. ____ Mixne-li se jakýkoliv film asijskou provinciálností, kde se s oblibou řeší sondy mezi obyčejné lidi po vzoru neorealismu, vyleze z něj zákonitě společenský komentář, nic víc, a totéž se přihodilo zde. Kurosawa podobně jako Godard miloval klasické hollywoodské filmy a sám nevěděl, kam patří, zda na Východ, či na Západ, zda následuje práci kamenu japonského filmu 30. let, režiséra Ozua, mistra střihu a detailu, nebo Mizogučiho táhlé, distancovaný záběry. Kurosawa sám přiznal, že v každém jeho filmu jsou maximálně 3-4 minuty skutečné kinematografie. Dobrá, ale kdo je má v těch pře-timeovanejch špageťácích hledat? ____ Doktoři zde spíš rozmlouvají, než léčí, Kurosawa převádí denní pinožení do pokojné filozofické roviny o moudrém a přísném učiteli, pod jehož vedením vstupuje žák na cestu k dobru (nemocnice je zčásti vězením – nápravnou, a zčásti tělocvičnou – bojové sporty taktéž očišťují duši nezvedených mladíků), což je snad jediné východisku filmu; jeho relativita v posunutých dialozích mezi vývojem postavy a jejím výchozím stavem. Je třeba vnímat, co postavy říkají, ne jak to říkají. Červenobradáč ale není geniální, ani vizionářský. Musíte ho tolerovat víc, než on bude tolerovat vás. (22.04.2008)

trojhodinové "putovanie" v skoro divadelnom kulisovom prostredí , plné hlboko ľudských myšlienok, ale aj akejsi socialnej kritiky, a politiky, kde príčinou chorôb je často chudoba a prostredie, v ktorom ľudia žili. Film plný úcty, azijskej teatrálnosti, poslušnosti, prísnosti k sebe a k tomu čo robím, niekedy nežné obrázky niekedy zvýraznená krutosť. CHOBO vráť saaaaaaaaaaaaa !!! Neviete kto je malý Chobo ? tak si to kuknite, v záverečnej časti filmu sa to dozviete. Film výrazne poznačený rukopisom a vedením režiséra. (22.09.2015)