Rudovous

Tři hodiny lidství, příběh proměny mladého nafoukaného lékaře v altruistu. Kurosawa je zde nezvykle něžný a citlivý, některé záběry kamery jsou nádherně poetické, jiné dráždivě kruté. Film sám je též plný protikladů, emočně vypjaté scény střídají poklidné zádumčivé okamžiky, zlobu láska a vše je laděno do pohádkově dobrého konce. Jen bych si dovolila rozporovat hlavní roli Mifuneho. (16.11.2020)

Viděl jsem to kdysi a no a pravdou je, že zase až tak mě to tolik nebavilo, přesto jsem si řekl že to s odstupem času budu muset vidět ještě jednou. Nu tak se i stalo (Díky Japonské velvyslanectví na Slovensku) a nutno říct, že úžasné. Pravda některé scény působily pořád dost pofidérně, off-topic bitka byla pořad dost off-topic, přesto je to vážně skvělý film, jen jsem si po čas filmu kladl stále jednu otázku. Musel si Toshiro Mifune kvůli roli obarvit vousy nebo ne? (03.03.2011)

S Kurosawovými snímky mám tak trochu problém, jednoznačně je považuji za nadprůměrné, ale nikdy mě nedokáží oslovit tak, jak bych očekával a to je i případ Rudovouse, který i přes pekelnou stopáž povětšinu času nenudí, ovšem divák se musí naladit na pomalý styl vyprávění a vykreslování lidských příběhů, které asi ne každému bude po chuti. (14.04.2008)

Neuvěřitelně lidské, kruté i neskonale dojemné. Na kolenou a s tváří skloněnou k zemi, jsem stále ohromen tím, co ve mně film vyvolal. S hlubokou pokorou budu od dnešního dne snít, a možná i trochu doufat, že ve věci morálky a charakteru se dostanu ve svém životě alespoň na polovinu toho, co jsem měl čest zde zhlédnout, nejen v postavě Dr. Kyojio Niide, který zůstane v mém srdci i duši již navždy velkým vzorem. Režie, scénář i herectví je zde pro mě zcela bezchybné, navíc některé scény dosahují v mých očích statusu tvůrčí geniality... (28.08.2017)

Červenobradáč (netuším prečo zmenili názov na Červenofúz, keď rozdiel medzi bradou a fúzmi by mal byť zrejmý aj zodpovedným úradníkom) je v poradí šiestym filmom Akiru Kurosawu, ktorý som videl. A jeden z najlepších. Dominuje mu herecký koncert Tošira Mifuneho. Stelesnil "osvieteného vládcu" malej chudobnej vidieckej nemocnice. Ani v Siedmich samurajoch ma nezaujal tak, ako v tomto filme. V Červenobradáčovi je množstvo dobre zapamätateľných epizód pomedzi ktoré sa ako niť tiahne vzťah mladého lekára k Červenobradáčovi: od averzie cez náklonnosť, obdiv až po nasledovanie. Často som si pri Kurosawových filmoch prial, aby mu niekto podaroval nožničky. Aj tentoraz. Nie však preto, aby film skrátil, iba vystrihol tú inštruktáž pre Seagala ako lámať údy. (22.01.2010)