Na dně

Dve hodiny filmu se odehravaji pouze v jedne mistnosti ubytovny a jejiho dvorku, behem sledovani ma clovek chut vyjit s nejakym ubytovanym ven, ale nemuze a to jen umocnuje atmosferu, ze neni cesty ven a Vy jste nuceni zustat v one depresivni nalade po cely cas, coz jen umocnuje deni celeho filmu... Vse jeste zdatne prikrmi fantasticke herecke vykony snad vsech zucastnenych. Na druhou stranu si vsak myslim, ze Kurosawa natocil daleko lepsi veci a nevim, zda bych jeste chtel se k tomuto dilu nekdy vratit. Myslim, ze ve scene, kdy na dvore umre domovnik, je videt na skale nad domkem skupinka nekolika muzu v oblecich, jelikoz se film odehrava v polovine 19. stoleti, tak si myslim, ze se jedna o nekoho z filmoveho stabu ci kolemjdoucich lidi behem nataceni. Zvlastni:-)! (24.03.2008)

Možná zbytečně moc postav, některé z nich nestačí nějak zaujmout a jejich slova moc nevyniknou a snad i zbytečně ubírají prostor těm „hlavním“, výborným, trefným, výstižným a skvěle podaným postavám. Možná zbytečně moc dlouhé, ten závěr mi přijde přehnaně natažený. Pro tento film bych strašně rád uměl japonsky, protože bych si ho chtěl dát bez obrazu (a doprovodných titulků), myslím, že jen zvuková stopa by skýtala výborný zážitek. Zážitek to byl i tak, byť ne stoprocentní. (27.08.2012)

Naprosto neuvěřitelná, zcela nadčasová a velmi realistická sonda do duší lidí, kteří jsou na naprostém dně. Skvělé je, že vůbec nehledá vnější "objektivní" důvody. Každá nějaký má. Taky každý něco velmi urputně hraje hraje. To podstatné se děle uvnitř... Kurosawova adaptatce Gorkého divadelní hry je na jedné straně nesmírně věrná předloze a zároveň až neuvěřitelně japonská. Jediné co film dnes dosti sráží je skutečně mizerný technický stav, což je veliká škoda... Celkový dojem: 90% (27.06.2021)

Specifický tvar sociálního dramatu i filmu prokazuje i v japonském případě životnost a světový rozměr Gorkého díla. Téma bosáků, vyvrženců či nerudovských trhanů je přeneseno do japonského prostředí neurčitého časového zařazení zřejmě do doby po prosazení reforem mejdži, což by vysvětlovalo ony muže v oblecích, kteří přihlížejí zeshora rvačce, v níž přijde o život domácí. Bodem prosvětlení a naděje se stává stařec považovatelný za mnicha, jehož integritu ale zpochybní právě jeho reakce ve vrcholné scéně tohoto vlastně divadelního filmu s nezvykle statickou kamerou. I způsob hraní, provozovaného prakticky všemi herci, je vlastně výrazně nefilmový. Přesto nebo právě proto vzniká dokonalá japonská forma osvojení evropského tématu prokazující, že obecné lidské typy jsou nadřazeny nejen času, ale i prostoru a etnicitě. Plně to platí i pro všelidství ze dna pomyslné společenské pyramidy. (28.09.2008)

Častokrát píšem pri adaptáciách divadelných hier, že z nich cítiť ich divadelný pôvod. Pri Na dne som mal reálny pocit, že som v divadle. Z omylu ma vyvádzali iba české titulky. Keď som si počas filmu odskočil, bál som sa, že na mňa niektorý z hercov zavolá, aby som neodchádzal. Divadelnosť cítiť aj pri tých niekoľkých exteriérových scénach, ktoré sa odohrávajú na dvore domu, ale ten je zámerne obkolesený vysokými múrmi, čiže sa jedná skôr o interiér. Kurosawa vo svojich dielach demýtizuje v našich západných očiach japonskú spoločnosť, ktorú máme romanticky zafixovanú ako tú, ktorá sa rýchlo pozviechala z porážky v druhej svetovej vojne, je workoholická a dokáže sa zomknúť pri obnove krajiny po tsunami. Takisto sa nebojí v zobrazení ľudských slabostí dať na rovnakú úroveň ako mužov, tak aj ženy. v tomto filme zobrazuje ľudskú spodinu, ale kriticky sa dokáže vyjadriť aj k vyššej spoločnosti, ako napríklad vo filme Zlý chlap spí dobre. (18.11.2012)