Co tomu řeknou lidi

Celkem síla. Člověk ani nemusí být imbecilní islamobijec s vystudovanou vysokou školou života a odznáčkem SPD, aby uznal, že tenhle film relevanci má. Na problematiku integrace přistěhovalců se dívá bez růžových sluníčkářských brýlí, když ukazuje, jak uchovávání tradičních zvyků a morálky první generací může vést ve zrůdné důsledky, a to i v případě rodiny, která se z vnějšího pohledu integrovaná zdá (ve smyslu pokojného nekriminálního života). (17.08.2018)

Nádherná ukázka vizuální optiky z rukou Iram Haq. Vtahující taneční scéna, až v pop-art nádechu Xaviera Dolana v doplnění písně Myra - Evig dag, geniální zobrazení vztahů a náboženství - podané tvrdě a otevřeně. Pro zahájení filmového festivalu tímto filmem, je pro mě za dramaturgii Cinematiku po letech příjemným překvapením. Nádherná ukázka, že neherci vyjadřují přirozenější emocionální dopad - zejména Maria Mozhdah. [MFF Cinematik, 2018] (12.09.2018)

Otřesné. Bych blil. Se divím, že tohle svinstvo zrovna v tak hrdém, dogmetickém Norsku trpí. Být jimi, sroloval bych to do ruličky a poslal zpět do Islámábádu se vzkazem "Dík, tohle tady nechceme!". Copak jsme se už nesčetněkrát nespálili? Tahle nepřizpůsobivost je fackou a plivnutím do tváře zavedeným pořádkům. V posledních letech se to docela stupňuje a začíná mě to pěkně srát. Kde se v režijním kánonu vzalo tohle slepé přesvědčení, že závěr snímku je nejlepší s pohledem ústřední postavy do kamery? (01.12.2020)

Rezisera Iraq Ham, pardon Iram Haq natocila celkom slusny film o tom, jak dodrzivat striktne a drsne pravidla pakistanskej rodiny v Norsku. REzisersky to nie je nic moc, Ham nie je svetovy fenomen, v Europe tiez neznama velicina. Ale sympaticke je to ze reziserka sama neveri v ten zasrany stret civilizaci /podla konspiracnych teoretikov, tiez tu na databaze je jeden, vola sa Karel Chrocht, odborne Karlos80/ a pohlad na rodinu je podany bez ruzovych slnieckarskych okuliarov, bez xenofilie, antirasizmu a podobnych kravin : 75 % (09.02.2019)

"Hva Vil Folk Si" bude asi jeden z najsilnejších filmov roku 2018. Myslím si, že sú v ňom skvelé momentky, veľká dávka úprimnej drámy a napriek tomu, že podľa všetkého rodina je najsilnejšia a je najdôležitejšia, tak tento film ma viac presvedčil o absolútnom opaku. Nesrandujem. Celé to viac pôsobí opačne, než sa Nishin otec snaží povedať. Pretože čo je tu najviac vo filme vidieť je sebectvo. Sebectvo zo strany všetkých okolo Nishy, ktorí absolútne nehľadia na to, čo je úprimné, ani na to, aké hodnoty vyznáva. Na jednej strane tvrdia, že v Európe sú vzťahy povrchné a tie ich sú večné a úprimné. Je to len môj pocit, alebo všetko čo bolo v Nishinom svete úprimné jej vždy bolo iba ukradnuté? V tomto smere mám pocit, že je v tom veľká dávka pretvárky a klamstiev. Vizuálne je to miestami veľmi silné. A ako divák som neustále s Nishou súcitil a v jednotlivých scénkach som chcel veriť, že sa veci zlepšia. A že možno bude mať priestor na to zažiť niečo pekné. Lenže výsledne to tak absolútne nie je. Plus musím povedať, že jej otec je absolútne otrasný. Ako mám veriť, že svoju dcéru ľúbi, keď ju unesie do Pakistanu, keď chce utiecť, tak sa jej vyhráža smrťou, chce po nej v jednom momente aby skočila z útesu a okrem toho jej povie: "You´ve ruined my life." V tom asi najviac cítiť tá sebeckosť. Je jedno aká je pravda. Je jedno čo sa stalo. Je jedno čo cíti. Dôležité je to, čo si myslia druhí a to čo si hovoria. A to, že ich už ani nepozývajú na svadby, lebo je to hanba. Možno nie sme v mnohých veciach lepší, ale myslím si, že viac by som sa spoľahol na podporu svojej rodiny, než keby som bol z moslimskej rodiny. Možno je to tu trošku zjednodušené, a neplatí to vždy a všade, no i tak ten pocit tu zostáva. Plus ťažko povedať, či záveru veriť, alebo nie. Istým spôsobom má "sochoking" pravdu. Nemyslím si, že by sa v jej otcovi po tom všetkom pohlo svedomie. Ale minimálne som mal pocit, že chcel pre svoju dcéru lepší život. A zrazu si uvedomil, že všetko čo robia je iba proti tomu, aby mala lepší život. A zrazu to bolo v konflikte s jeho vlastnou myšlienkou. Rozmýšľam čo ešte k filmu povedať, ale už ma nič také zásadné nenapadá. Možno len to, že v Pakistane sa na políciu určite nespoliehajte. Hodnotenie: A- (24.08.2018)