Idiot

Pomalé, hypnotické, temné a působivé... obzvláště ve své druhé části, kde vztahové napětí pomalu dostupuje vrcholu. Zajímavé je to i jako setkání s naprosto odlišnou mentalitou. Motivace postav je totiž zásadně formována japonskou kulturou a tradicemi, a proto se nám evropanům může zdát chování některých hrdinů naprosto zvláštní. Ale na působivosti to filmu rozhodně neubírá. (01.04.2017)

Zasnežené Hókkaidó má niečo do seba. Ten chlad v ktorom sa tento emočný epos odohráva je skvelým kontrastom voči postavám a ich pocitom. Adaptovať Dostojevského nie je asi ľahká úloha. A už tobôž nie keď zmeníme lokácie, mená a prostredie ( hoci si viem predstaviť ten ruský chlad v každom jednom zábere). Kurosawa je ale emočný režisér. Jeho postavy dýchajú a konajú, ako keby boli vystrihnuté zo skutočnosti. Občas je tu mierne prehrávanie a melodramatickosť, ale vo výsledku to nevadí. Takmer tri hodiny sa nám totiž rozkrýva príbeh o láske a túžbe, nenávisti a spoločenskej odmietavosti a každá z postáv tam vlastne hľadá len pochopenie a nehu. Čo je znova skvelý kontrast so snehom a mrazom. Nejedná sa o najlepšieho Kurosawu. Ale neviem si veľmi predstaviť tvorcu, ktorý by tak ťažkú a komplexnú látku dokázal adaptovať tak ľahko a s takým citom pre detail, ako je tomu v prípade Akiru. (10.08.2023)

Prepis a prenos legendárneho románu do japonského prostredia a inej doby je menej bolestný, ako by sa čakalo. On je takmer bezbolestný, ostrov Hokkaido je rovnako uzimeným miestom, ako Petrohrad a tradičné japonské expresívne herectvo skvele dokumentuje prežívanie postáv. V tých môže mať veľa divákov pomerne zmätok, najlepšie je sa sústrediť na ústrednú štvoricu. Kurosawa sa zameriava na vykreslenie nálad postáv prostredníctvom prostredia, zasnežené exteriéri sú vystriedané v istých momentoch klaustrofobickými tmavými interiérmi. Neviem, ako by vyzerala pôvodná verzia, nezostrihaná štúdiom, ale stráviť takmer tri hodiny s touto adaptáciou nemusí byť pre každého splniteľná úloha. Film pôsobí v prvej časti veľmi ucelene, v tej druhej už menej, to je ale dané samozrejme predlohou a skokom v čase. (04.10.2014)

Prave jsem docetl literarni predlohu a bylo jasne, ze tak extenzivni veledilo klasicke ruske literatury musi byt velmi komplikovane transformovat do filmove podoby. Nejde ani tak o nejakou chytlavou pribehovou linku, kterou by bylo mozne sledovat, jako spis o zobrazeni ruske spolecnosti dane doby a zrucne propletenou sbirku pribehu, snu a nazoru autora skrze skutecne do podrobna vykreslenou psychologii charakteru. Uz to, ze cely film je japonskou variaci pusobi zvlastne, ale ma to sve kouzlo a je to i svym zpusobem funkcni, jen v jinych rovinach. Cernobily vizual je super a nektere sceny jsou i pres svou japonskou odlisnost velmi verne predloze. Bohuzel je znat, ze se zde radikalne sekalo. Kurosawa natocil 265min verzi a studio mu ji oseklo o celych 100 minut, je to tedy mnohdy znacne zkratkovite a spousta zasadnich veci je vynechana uplne. Verim tomu, ze puvodni verze by byla excelentni, protoze material, ktery zustal je velmi dobry a 4 hlavni herci jsou skutecne vyborni. Melo to na me velmi odlisny efekt v porovnani s knihou. Film se zameruje na romantickou linku a je temnejsi. Kniha je vic o celkove filozofii a silene psychologii nekterych postav. 6/10 (02.11.2014)

Pokoušet se o natočení děl pana Dostojoveského v japonských kulisách bylo příliš velkým soustem i pro jinak velmi schopného tvůrce, jakým byl Kurosawa. Společnost ruská (či evropská celkově) a japonská se opravdu velmi výrazně liší, jednání a motivace postav se nedají bez následků jen tak přenášet, chování většiny herců naprosto nezapadalo do prostředí poválečného Japonska. Jediný, kdo se tomu vymyká, je Idiot Masajuki Mori, který brilantně koresponduje s Idiotem knižním. (20.11.2006)