Žít

Tento film sa naozaj, nech to znie akokoľvek smiešne, sa pohupáva niekde medzi 2-5 hviezdičkami. Enormne naťahujúci sa film s hlbokou myšlienkou a krásnymi obrazmi. Tempo ma vážne ubíjalo viac ako kedy predtým u Kurosawu. Ale keď som si potom nejaké scény pustil osobitne a snažil sa do toho nahliadnuť hlbšie, tak som pochopil, že film nie je dobrý len kvôli myšlienke ale aj kvôli umne vytvoreným záberom. V konečnom dôsledku som dal za 4* kvôli tým veciam čo som vypichol. (12.05.2010)

Výtečný film. Teda málem. Na škodu je prolog. Nic proti němu, má tu své místo i opodstatnění, ale do osmdesáti minut vybobtnal opravdu nemusel. Navíc má Akira nutkavou potřebu sdělit něco velkého, ale činí tak až přespříliš okatě a horlivě. Na druhou stranu je tu opravdu velké množství scén, které naprosto uzemní. Jenže jsou to jen jednotlivé momenty a ne celý film. A tu olbřímí stopáž tak neutáhne ani Akirovo režijní mistrovství, ani skvostný výkon Takashiho Shimury. Pro našince je však vyznění filmu svým způsobem velmi pozitivní. Může nás uklidňovat, že japonská byrokracie byla na počátku padesátých let stejně kafkovsky neprůstřelná a zkorumpovaná jako ta naše dodnes. Takže v tom nejsme (resp. nebyli jsme) sami. (03.07.2008)

Divák musí byť pripravený na to, že ide o japonský film. Teda na málo rozlíšiteľné tváre, na prebytok času a na vysvetľovanie každej myšlienky menej chápavým divákom. Potom sa dá. V tomto filme si navyše musí divák zvyknúť na výraz tváre a permanentný predklon hlavného hrdinu. Uchvátila ma pieseň, ktorú vo filme dvakrát zaspieval. A úplne ma dorazila scéna, kde sa ožratí úradníci magistrátu zastrájajú, že na Watanabeovu počesť sa hneď od zajtra zmenia a začnú tiež pracovať pre blaho verejnosti. Škoda, že Kurosawovi nikto počas života nepodaroval nožničky, mohol byť ešte slávnejší a jeho filmy pre divákov pozerateľnejšie. (27.11.2009)

Moc dobře vím, proč mám pana Kurosawu v oblíbených režisérech. Protože mne ty jeho přehnaně dlouhé, nudné a rozvleklé filmy neskonale baví! Žít sice dle mého názoru nepatří mezi ty vrcholné kousky, ale rozhodně je to působivé a smutné drama o osamělosti, smutku, životě a smrti. Ale i radosti ze života, která v dnešní době spoustě lidem chybí. Žít je de facto filmem, který nám ukazuje, že i na sklonku našeho života se dají některé věci změnit, že není pozdě ještě něco dokázat. Excelující Takashi Shimura hraje osamělého a apatického muže, který jen proplová životem a jeho bezvýrazná tvář jako by ani nevnímala okolní dění. Ne nadarmo se mu v práci říká Mumie. Jeho život se změní, jakmile se dozví o své nemoci, rakovině žaludku, která ho vytrhne z jeho apatie a dovede k zjištění, že život nežil, že jím lhostejně proplouval jako kdyby ani nežil. Film je velice dojímavý s pár velice pěknými, působivými závěry a byť je to vše pojato okatě, "vlezdoprdelsky", nelze se za to zlobit. (9/10) (01.09.2009)

Jak žít a pracovat v japonské společnosti, kde se věta v rozhovoru se zástupcem starosty: "Můžete to prosím ještě zvážit?" stává teroristickým činem? Watanabe byl po celý svůj život zářným příkladem úředníka - neřekl ani slovo, celým svým tělem vyjadřoval podřízenost, neboť mluvit a činit znaméná angažovat se a pracovat, což znamená žít. Možná se nám dnes Kurosawův výkřik zdá zdlouhavý a místy až tezovitý, ale pro Japonce v padesátých letech to musel být úder kladivem. (06.05.2009)